V příští kapitole si mnohem konkrétněji řekneme, jak navázat kontakt s rozrušeným dítětem. Nicméně obvykle jde vždy v zásadě o naslouchání a poskytování spousty verbální i neverbální empatie. Takto se na dítě naladíme a nasloucháme vnitřnímu životu jeho mysli – jeho pocitům a myšlenkám, počitkům a vzpomínkám, všemu, co má v jeho životě vnitřní subjektivní význam. Je to naladění na mysl za chováním dítěte. Například jedním z nejúčinnějších způsobů, jak s dětmi navazujeme kontakt, je tělesný dotek. Láskyplný dotek – stačí pouze položit ruku dítěti na paži, pohladit ho po zádech nebo vřele obejmout – uvolňuje do mozku a do těla „pohodové“ hormony (jako je přirozený oxytocin a opioidy) a snižuje hladinu stresového hormonu (kortizolu). Když se dítě cítí rozrušené, může ho láskyplný dotek uklidnit a rodičům pomáhá navázat kontakt, dokonce i ve chvílích velkého stresu. Toto je spojení s vnitřní tísní dítěte, ne pouhá reakce na jeho zvnějšku viditelné chování.
KONTAKT POSOUVÁ DÍTĚ OD REAKTIVITY K RECEPTIVITĚ. Já vím, kamaráde.
102
klidna vychova.indd 102
16/02/2015 14:02:39 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204296
Všimněte si, že toto byla první věc, kterou Michael udělal, když pohlédl na svého malého synka uprostřed legového masakru: posadil se a vzal ho do náruče. Tím začal odtahovat Matthiasovu loďku od břehu chaosu zpátky do poklidného toku řeky. Potom naslouchal. Matthias toho nemusel moc říkat: „Rozsypal jsem lego.“ Od té chvíle se mohl posunout dál. Někdy budou děti potřebovat mnohem víc mluvit a bude jim zapotřebí mnohem déle naslouchat. Někdy zase mluvit nechtějí. A jindy může být průběh tak rychlý jako v tomto případě. Neverbální dotek, empatické prohlášení – „Já vím, kamaráde.“ – a ochota naslouchat. Právě to Matthias potřeboval, aby se do jeho mozku a impulzivního těla navrátila určitá rovnováha. Jakmile se to stalo, mohl mu otec dát ponaučení, které se nabízelo. Ačkoli Michael takto neuvažoval, přesně tak jednal: využíval svůj vztah se synem a komunikaci k navázání kontaktu, aby pomohl v Matthiasově mozku nastolit integraci, aby dolní a horní mozek i pravá a levá polovina mozku mohly pracovat společně, integrovaně. Když se Matthias rozčílil na starší kluky, naprosto převládl jeho dolní mozek a zablokoval horní mozkovou oblast. Pudové, reaktivní nižší části mozku byly tak aktivní, že ztratil přístup k vyšším částem, které mu pomáhají přemýšlet o důsledcích a zvažovat pocity druhých. Tyto dvě mozkové části nespolupracovaly. Jinými slovy, Matthiasův mozek byl v tu chvíli dezintegrovaný a výsledkem byl legový masakr. Nabídnutím neverbálního gesta místo spousty logických slov, která jsou doménou levé hemisféry, se Michael dokázal spojit s Matthiasovou pravou hemisférou, která je s dolním mozkem příměji spojena a také je jím více zahlcena. Pravá a levá, nahoře a dole – Matthiasův mozek byl připraven stát se koordinovanějším a vyváženějším v posunu směrem k integraci. Kontaktem se integroval dolní mozek soustředěný na emoce s horním mozkem zaměřeným na myšlení a díky tomu Michael mohl dosáhnout krátkodobého cíle: Matthias s ním začal spolupracovat.
103
klidna vychova.indd 103
16/02/2015 14:02:39 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204296
Přínos č. 2: Kontakt rozvíjí mozek Jak jsme vysvětlili v předchozí kapitole, klidná, nenásilná výchova rozvíjí mozek dítěte tím, že zlepšuje schopnosti vztahu, sebeovládání, empatie, osobního vhledu a mnohé další. Probírali jsme důležitost vymezení hranic, vytvoření struktury a pomáhání dítěti, aby si díky internalizaci „ne“ vybudovalo vnitřní kontrolu a inhibici impulzů. Takto využíváme svůj vztah s dítětem k budování výkonných funkcí jeho mozku. Také jsme hovořili o jiných možnostech rozvíjení vztahových a rozhodovacích schopností. Každá interakce s dítětem nabízí příležitost k rozvíjení mozkových funkcí a podporování schopnosti stát se takovým člověkem, jakého si představujeme. Všechno začíná navázáním kontaktu. Kromě krátkodobého přínosu, který spočívá v posunu od reaktivity k receptivitě, navázání kontaktu při výchovné interakci také ovlivňuje mozek dítěte způsobem, který bude mít dlouhodobé účinky až do dospělosti. Jestliže rozrušenému dítěti nabídneme útěchu, nasloucháme jeho pocitům a sdělíme mu, jak moc ho máme rádi, přestože něco pokazilo, takovou odezvou významně ovlivňujeme způsob, jakým se vyvíjí jeho mozek, a jaké dítě bude – nejen nyní, ale v dospívání a v dospělosti. V následujících kapitolách se budeme podrobněji zabývat přesměrováním, včetně konkrétních ponaučení a modelového chování při interakci s dítětem. Na mozek dítěte bude mít pochopitelně ohromný dopad, co mu sdělujeme, když reagujeme na jeho nevhodné chování. A také se mění podle toho, jaký vzor mu v dané chvíli dáváme svým vlastním počínáním. Dětský mozek, ať už vědomě, či nevědomě, asimiluje všechny druhy informací na základě rodičovské odezvy na jakoukoli situaci. Důležité je zde navázání kontaktu a způsob, jímž rodiče mění, ba dokonce i rozvíjejí mozek dítěte na základě toho, co v tomto výchovném okamžiku prožívá. Z neurologického hlediska navázání kontaktu s dítětem posiluje spojovací vlákna mezi horním a dolním mozkem, takže vyšší mozkové oblasti mohou účinněji komunikovat s nižšími, primitivnějšími impulzy 104
klidna vychova.indd 104
16/02/2015 14:02:39 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204296