K rozpoznání, identifikaci světců na obrazech nebo sochách slouží některé předměty, takzvané atributy. Tyto předměty – růže, okno, kolo od vozu, věž, pádlo, kniha, meč a další – charakterizují život zobrazené postavy. Přesto je se zobrazením svatých spojena velká těžkost. Jak namalovat svatou Zitu, jak vaří oběd (celý život pracovala jako hospodyně)? Sv. Karla Boromejského při morové nákaze? Někdy se to podařilo, ale většinou vznikly jakési oficiální portréty, na nichž se svatí, tihle obyčejní lidé, ukazovali jako „svatí“. Tedy ve všelijak pokrouceném postoji, ve vyžehlených šatech, se sepnutýma rukama a očima v sloup. Ale jejich životy byly velmi pestré a naplněné obyčejnými starostmi, radostmi i bolestmi. Vezměme si například sv. Václava. Měl šest sourozenců, Boleslava, Spytihněva, který zemřel jako dítě, a čtyři sestry, z nichž známe jménem pouze Přibyslavu. Psát a zacházet se zbraní se učil na Budči, kde byla vyšší škola. Legendy kladou důraz na Václavovy znalosti latinského, a dokonce řeckého jazyka. (Slovo legenda je v latině gerundivum neboli gramatický tvar od slovesa legere, čísti, a znamená: to, co je nutné přečíst. Bez přečtení legendy k mapě nemůžeš mapu používat.) Václav začal vládnout okolo roku 924. Všichni životopisci a legendisté jednohlasně velebí jeho křesťanské způsoby. Píší o něm, že odstraňoval šibenice a vězení tam, kde nebylo řádně ustanovených soudců. Vykupoval křesťanské otroky, aby nebyli odváděni do islámských zemí. Uhájil podivuhodným způsobem české dědictví proti Zličanům, jak víme například z první české rýmované kroniky tak řečeného Dalimila. Roku 935 Jindřich Ptáčník „přitáhl ku Praze s vojskem ze všech končin německých“, pravděpodobně proto, že Václavova matka Drahomíra poskytla nějakou pomoc kmeni Stodoranů, z něhož pocházela a který s Jindřichem bojoval. Kníže Václav se s ním dohodl bez krvavého boje, „nedav se v tom mýliti reptáním ani předních lechů, ani vlastní rodiny své“, jak píše František Palacký. Uznal svrchovanost Jindřichovy říše tím, že tributum pacis (poplatek za mír) začal platit jemu místo Bavorům, jak 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204124
to dělali čeští vladaři nejméně sto let před ním. Vyrovnal se tak smírně s německou říší. Po rozpadu Velkomoravské říše by cokoli jiného pro nás bylo osudným podobně jako pro více než padesát slovanských kmenů severně od nás. Po nich nacházíme v Německu pouze místní jména, zatímco my máme dodnes svou kulturu i jazyk. Někteří současníci vytýkali Václavovi mírumilovnost i příliš křesťanské jednání. Jeho bratr Boleslav se jeho laskavé vládě posmíval. Jak o Boleslavovi píše František Palacký, „ve svém údělu, v krajině, kde podnes města Stará i Mladá Boleslav připomínají jeho jméno, jako by sv. Václavu nepodléhal, jal se všeliké útisky a nátlaky činit lidu svému“. Nakonec svého bratra zabil. Stalo se to ve Staré Boleslavi při poutní slavnosti u brány kostela svatých Kosmy a Damiána nejspíše roku 935. Václavovo tělo bylo pochováno nejprve ve Staré Boleslavi, po třech letech pak bylo přeneseno do kostela sv. Víta v Praze. Velmi brzy začal být kníže Václav uctíván lidmi jako svatý. Obraz sv. Václava byl na pečeti českých knížat i králů, země české se nazývaly svatováclavskými. Karel IV. o něm sám napsal legendu a korunovační korunu nazval svatováclavskou. Jeho ctitelem byl také Mistr Jan Hus – je zachováno několik jeho kázání o sv. Václavu. I husité mu byli věrni, jeho obrazy měli na svých pavézách a svatováclavský chorál rozšířili o další sloky. Chorál zněl při jejich slavném vítězství u Ústí nad Labem i při volbě Jiřího z Poděbrad králem. K odkazu sv. Václava se hlásili čeští bratři v čele s Janem Amosem Komenským, Karlem Starším ze Žerotína a Václavem Budovcem z Budova. Josef Jungmann nazval češtinu jazykem svatováclavským. Kamenná socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla stála na Koňském trhu od roku 1678. V revolučním roce 1848 byly před sochou sv. Václava formulovány české státoprávní požadavky, národní i sociální. Na návrh Karla Havlíčka Borovského bylo náměstí přejmenováno na Svatováclavské náměstí. Roku 1912 zde bylo umístěno bronzové sousoší od Josefa 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204124
Václava Myslbeka. Pluk českých legionářů na Rusi v první světové válce nesl jméno svatého Václava. Jednou z postav na Myslbekově pomníku je i sv. Anežka (asi 1211–1282). Její otec Přemysl Otakar I. ji postupně zamýšlel provdat za několik evropských panovníků, čímž měla posloužit upevnění jeho vlády. Až vzala život do svých rukou. Odmítla další svatební návrhy a spolu se svou matkou Konstancií nechala postavit první špitál v Čechách, k péči o nemocné pak založila ještě špitální bratrstvo, které se později stává řádem křižovníků s červenou hvězdou. Je to nejspíše jediný mužský mnišský řád na světě, který založila žena. Roku 1233 ze svého věna začíná stavbu kláštera na Františku (je to první gotická stavba v Praze) a sama vstupuje do ženské formy františkánské řehole. Členky se nazývají po své zakladatelce klariskami. S jejich zakladatelkou, sv. Klárou z Assisi, si Anežka dopisuje. Z jejich korespondence jsou zachovány čtyři odpovědi sv. Kláry. Sv. Anežka zakládá v Praze na Františku klášter pro mužskou část františkánské řehole. Tam vzniká první sdružený klášter františkánů a klarisek. Klášter se stává útočištěm chudých a nemocných, světice sama se podílela na ošetřování nemocných. V klášteře usmiřuje svého bratra Václava I. s jeho vzbouřeným synem Přemyslem, později Otakarem II. Zakládá nový špitál u Juditina mostu. Umírá roku 1282. K její rakvi putují zástupy Pražanů. Už za svého života byla uctívána jako světice kvůli své starostlivosti o nemocné a potřebné. Oficiálně byla svatořečena papežem Janem Pavlem II. 12. listopadu 1989 v Římě. Protože jsem zažil sametovou revoluci, mohu potvrdit, že bez Anežčiny přítomnosti by všechno bývalo mohlo snadno skončit násilím a pomstychtivostí. Podobně lze těžko namalovat výstižný portrét Matky Terezy (1910–1997). Byla Albánka, narodila se ve Skopji. Vstoupila do kláštera a stala se ředitelkou církevní střední školy v Kalkatě. Všimla si, že je tam mnoho chudých a nemocných lidí, kteří potřebují pomoci. Vzpomněla si, že Ježíš řekl: Cokoli jste udělali komukoliv, je to stejné, jako byste to udělali mně. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204124