mě to příjemný den nebude. Ale musím se snažit, kvůli dětem. Nebo možná i kvůli holkám. To vymyslel on, prý že jim ještě nic neřekneme, důvod mi nebyl schopen uvést, já myslím, že by to jistě holky unesly, jsou přece už dávno dospělé, a co je jim po tom, pro ně se nikdy nic nezmění, oba tady pro ně budeme, co na tom, že každý v jiném domě. Ale když mě o to žádal, když přišel s ce lým tímhle nápadem, vypadal tak smutně, tak sešle, za poslední roky hodně zestárl, možná je to tím, že už ho nevidím denně, zdá se mi tak starý, prostě jsem mu to nedokázala odmítnout, a vlastně to taky nechci řešit s holkama, nebo ne nutně dnes, chci je vidět a užít si je, vidět vnoučátka, určitě všichni vyrostli a Filípka jsem viděla jen dvakrát, v porodnici a pak o Váno cích, holky sem moc nejezdí, ale s tím už jsem se dávno smířila, stejně je to kvůli němu, s ním se nikdo necítí dobře, i když ho mají rády, být s ním delší dobu nechtějí, třeba až se to jednou holky dozví, tak sem zase začnou jezdit, za mnou, na to někdy tajně myslím, ale zase už naučená na to, že věci, jak si je člověk vysnívá, se nedějí, naučená už dávno na to, že člověk musí žít, jak to jde, a když je sám, tak je sám. Není to doufání, které by mě ochromovalo, jen mě to občas napadne. Takže vlastně ani já nechci, aby dnes holky řešily naše věci, je to sice nepříjemnost, tohle předstírání, a stejně se to dozvědí, ale proč zrovna dnes, a koneckonců, jsou to jeho narozeniny a jeho oslava, tak to prostě pro dnešek odložíme, bezpochyby se dokážu přetvařovat a zřejmě vydržím i to, že budeme zase spát ve společné posteli. Na moment mě ale napadne, aby si on od toho něco nesliboval, ne snad sex, na to už je starý, ale nějaký zbytkový cit. To bych opravdu nerada, to bych to radši holkám okamžitě řekla a klidně to svedla na sebe. Ne, ale to se nestane. A vlastně, copak on dal někdy najevo, že by snad chtěl zůstat? Že by mu vztah ke mně za něco stál? Ne, pořád jenom mlčel
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204093
a třeba je mu nahoře na kopci líp, aspoň se nemusí vyhýbat koč kám. Neudržím se a sama pro sebe se usměju, to bude koukat, kolik je tu nových koček, to bude přemáhání. Ne, neměla bych být takhle dětinská, přát mu nepříjemnost, ale co, proč bych zase nemohla, komu tím škodím, ani sobě ne, nežiju po zbytek času myšlenkami na pomstu nebo na to, jak mu znepříjemnit život. Možná je až zvláštní, jak málo myšlenek mu věnuju, jak málo mi tady v domě chybí. Vstávám a říkám si, že později musím vytáhnout z peřiňáku jeho lůžkoviny, převléknout obě postele do čistého a ustlat, ale to udělám až v nějaké volné chvíli. Teď jen otevřu okno, aby se pokoj vyvětral. Musím začít připravovat jídlo, zkontrolovat horní pokoje, kde budou spát holky a děti, a taky on už brzy přijde. A musím ještě dodělat dort.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204093
Zastaví u první benzínky, která bude
Konečně dálnice, Olga sleduje, jak rychle Blanka pojede, ten příjemný pocit, jak auto zrychluje, ale ne, nakonec zůstává ručička tachometru na sto třiceti, to se jí snad zdá, ona opravdu nepojede víc, každý přece ví, že o deset víc každý toleruje, ale ne, Blanka ne. Vedle zavrní Filip, Olga se na něj konečně pořádně podívá, když byl Oliver takovýhle malý miminko, teda Oliver byl hezčí, měl vlásky od narození, Filípek jen pár světlých chlupů, Olině je náhle strašně smutno, kam se ty roky ztratily, vždyť ona si to nepamatuje, jeho první úsměv, jeho první zub, jeho první zranění, jeho první den ve školce, kde to všechno je? Měla si to víc užívat, jiný dítě mít nebude, musí si to ještě všechno užít, vždyť práce je jenom práce, Olí je to nejdůležitější v životě, pozoruje teď už jeho, jeho soustředěný výraz, trochu pootevřenou pusinku, no, snad mu tohle nezůstane, teď
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204093