„A co vy si o tom myslíte?“ zeptala se lady Hackwoodová obezřetně. „No, víte,“ řekl Venables a otíral si ústa ubrouskem, „moje reakce mi připadá neobyčejně zajímavá.“ Vrátil jsem se do kuchyně a našel jsem paní Padgetovou, jak s korpulentní ženou z vesnice dává do mís masový chod. Byl to pro paní Padgetovou velký okamžik a každá pomoc byla vítaná. Telecí medailonky nepůsobily tak úžasně jako ty, co dokáže vykouzlit Anatole v kuchyni tety Dahlie, ale pro normální smrtelníky vypadaly dostatečně lákavě. Zatím co se všechno přesouvalo z hrnců do porcelánu, vklouzl jsem zpátky do jídelny, abych byl nějak užitečný. Když jsem naléval Rupertu Venablesovi vodu, zachytil jsem Georgianin pohled. Výraz její tváře se nepodobal ničemu, co jsem si pamatoval z těch večerů ve Francii nebo z našich setkání tady. Byl vyčítavý, to byl můj první dojem. Ale bylo v něm i přátelství. Ale v těch hnědých tůních bylo i něco nového... Nenacházel jsem pro to správné slovo. Melancholie? Nedokázal jsem to pojmenovat. Ale ta světélka v očích, když mi říkávala: „No tak, Bertie, co kdybychom si dali dohromady pár langust,“ ta byla pryč. Hrozně mě to zamrzelo. Rychle jsem otřel rozlitou vodu, která přetekla ze sklenice mladého Venablese, a spěchal dál podél řady židlí. Judith Puxlyová mezitím převedla rozhovor z Asie na otázku volebního práva pro ženy, kde vycítila, že poteče krev. „Milý Henry,“ říkala, „doufám, že si nepředstavuješ, že by ženy přestaly bojovat dřív, než dostanou ta samá práva, co mají muži.“ „Henry si dokáže představit všechno, když se opravdu snaží,“ řekla jeho choť. „Když je ve formě, dokáže si představit i hrnec zlata pod morušovníkem na Snooks Farm Lane. Ale zeptej se ho, jestli si dovede představit, že prodá pár svých závodních koní, a jeho představivost je tatam.“ „Dát ženám vůbec nějaké volební právo byla velká chyba,“ řekl sir Henry. „Co budou chtít dál? Vládu ze samých ženských?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204089
„To by byl skvělý nápad,“ prohlásila Judith Puxlyová. „Určitě by odvedly lepší práci než ti pitomci, co tam obvykle sedí teď.“ „To je naprostá hloupost a nesmysl,“ řekl sir Henry, navzdory varovnému pohledu své choti. „Ale co, ty zatracené sufražetky už stejně dosáhly svého.“ „Jenom pro ženy nad třicítkou,“ opravila ho Judith Puxlyová. „Přesně tak,“ ozvala se Amelia. „Bratránek Toby může volit a je mladší než já. Je mu dvaadvacet. To je absurdní.“ „Jestli si myslíš, že takové mladé holky, jako jsi ty a Georgiana, vědí, koho má smysl volit, tak...,“ sir Henry nakonec přece jen zachytil pohled lady Hackwoodové. „...jsem papež,“ řekl už spíš jen pro sebe. Manévroval jsem s mísou gratinovaných brambor dauphinois mezi Sidneyem Venablesem a Georgianou Meadowesovou, když jsem zaslechl tiché zakašlání – pro netrénované ucho nejspíš neslyšné. Vzhlédl jsem k Jeevesovi, který významně zavrtěl hlavou zleva doprava, čímž mi naznačil, že stojím na špatné straně. Bylo mi divné, proč mě Sidney, který vypadal jako ukázkový ctitel brambor, ignoroval. Připlul jsem z pravoboku a on očekával přistání na levoboku. Ucukl jsem s mísou a neuvědomil jsem si, že co je pro Venablese pravobok, je pro Georgianu levobok, takže se právě natáhla pro vidličku a lžíci. Spojením jejího zašátrání a mého ucuknutí vznikl pohyb, který vymrštil tři plátky brambor odrůdy King Edward i s omáčkou na stůl. „Promiň, Bertie,“ řekla Georgiana. „To je moje vina. Ale nic se nestalo.“ Rychle shrábla ze stolu vytroušené kousky a dala si je na talíř. Jelikož jsem měl naspěch, abych omluvně vyhrkl: „Promiňte, slečno,“ nebyl jsem si zcela jistý, že jsem slyšel dobře. Úspěšně jsem zakotvil na té správné straně Venablese seniora, který si bohatě nabral. S hlavou sklopenou jsem se přesunul k Amelii a v duchu si přehrával předchozí scénu. Už jsem neměl pochyby, že Georgiana řekla „promiň, Bertie“.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204089
Když jsem skončil své číšnické povinnosti a zaujal stráž vedle příborníku, cítil jsem na sobě upřený pohled čtvera očí. Vezmu-li to zleva doprava, patřila příslušná kukadla lady Hackwoodové a dámě Judith Puxlyové, a to, co se ocitlo v jejich zorném poli dámy evidentně nepotěšilo. „Georgiano,“ pronesla lady Hackwoodová, „slyšela jsem dobře, žes řekla –“ Ale Georgiana se už vzpamatovala. „Dámo Judith, možná byste měla vědět, že postoj sira Henryho k sufražetkám je dán tím, co se stalo v Epsomu při Derby v roce 1913.“ Zjevně to zabralo, protože nastalo ticho. „Prosím?“ zeptala se nechápavě dáma Judith. „Dostih?“ „Ano! Vzpomínáte si,“ pokračovala svižně Georgiana, „jak se sufražetka Emily Davisonová vrhla pod kopyta koně z královské stáje –“ „Anmera,“ vyštěkl sir Henry. „Naprosto druhořadého hřebečka. Ostudu královských barev.“ „...takže nastal zmatek,“ pokračovala Georgiana. „Ale většina lidí už asi zapomněla, že dostih skončil stížností u komise rozhodčích. Jako první doběhl favorit Craganour. Těsně před cílem předběhl koně zvaného Aboyeur, což byl outsider s kurzem sto ku jedné.“ Vzpomněl jsem si, jak mi Georgiana vykládala, že dětství strávila v sedle, ale netušil jsem, že je takovou znalkyní historie dostihového sportu. „Byla to katastrofa,“ řekl sir Henry. „Jako většina lidí,“ pokračovala Georgiana, „sir Henry vsadil všechny peníze na favorita. Ale komise rozhodla, že Craganour do Aboyeura narazil a diskvalifikovala ho. Vítězem se stal Aboyeur.“ „Skandální rozhodnutí. Jestli se někdo provinil strkáním, tak to byl Aboyeur,“ řekl sir Henry. „Tak či onak,“ řekla Georgiana a mrkla na dámu Judith a lady Hackwoodovou, „strýček Henry má za to, že Craganour musel vybočit z dráhy kvůli té sufražetce.“
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204089