Kapitola 3. Osvobození dítěte (7 - 3 roky)
Neděle, to je celý den plný spousty neuvěřitelných historek a dobrodružství. Na pódiu, které tvoří náš malý byt a procházky v naší čtvrti, se přede mnou odehrávají příběhy z říše sci-fi. Vysvětluje mi teorii relativity. Představuji si, že se neodvratně blíží chvíle, kdy spolu my dva rychlostí světla zmizíme z planety Země a vrátíme se, teprve až přijdou lepší časy. Jsem tatínkova malá princezna, jeho obdivovatelka, společnice. Maminčin malý génius Nyní jsem sama se svojí matkou. Všechno se zpomaluje. Vychutnávám si další kousek chleba s margarínem, namočený ve velké misce s ječnou kávou a s mlékem. Mluví ke mně. Hovoří svou korektní italštinou, kterou se s pomocí novin a křížovek sama teprve nedávno naučila. Její svět je pevný a racionální, založený na černobílých informacích. Zachází se mnou jako s dospělou, chce, abych se učila mluvit správně a plynule. Komunikujeme spolu v atmosféře intelektuální nadřazenosti. Vím, že toto je způsob, jak ji potěšit, jak udržet její vřelost a přimknout její velké tělo o kousek blíž k tomu mému. Když mě učí číst a psát, cítím vůni jejího pleťového krému, nasládlý pach jejího podpaží, mohu se rukou otřít o její měkkou paži. Jsem maminčin malý génius, maminčin skvost. Když se mi podaří ohromit sedláky, hokynáře a další lidi okolo svou vyspělostí a seriózním způsobem mluvy, tetelí se blahem. Vždycky když zazářím, cítím, že pro danou chvíli jsem tím přebila všechny potíže, které jí působím. A dospěju v moudrou, nezávislou ženu, která nebude potřebovat žít svůj život prostřednictvím druhých.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203956
Znovuzrozený
Učím se chápat svoji lásku k tatínkovi, ke květinám a ptákům jako něco neurčitého, dívčí sen, který časem vybledne. Jsem maminčina tajná sokyně. Zradím je ve jménu Boha, lakovaných kožených bot a fazolové polévky Zítra jdu do školky, kde se setkám s normálním, obyčejným světem, který je zasvěcen Ježíšovi a panence Marii. V tomto světě zradím svou matku a otce ve jménu Boha, lakovaných kožených bot a fazolové polévky. Naučím se hájit své vlastní zájmy. O žádném z mých selhání, z chyb a ponížení, které zažívám ve společnosti ostatních dětí a řádových sester, se moji rodiče nikdy nedozvědí. Jsem jejich silná holčička, jejich malý dospělý. Vracím se zpět do svého dospělého těla a cítím stud i nevinnost té malé dívenky. Zároveň hluboce soucítím s rodiči malé Manú, kteří také nevěděli, jak brát ohledy na svou vlastní nevinnost a jak ji chránit. OSOBNÍ ZKUŠENOST S PROBLÉMEM ROLÍ PREMARTHA Přirozené dítě: safírově modré a třpytivě zlaté Dívám se na své dětské já v jeho přirozenosti. Je plný světla a hravosti. Kudrnaté blonďaté vlásky má rozčepýřené a jeho tvář září. V očích mu sídlí zvědavost a záblesk uličnictví. Probíhá místnostmi hlavní části domu. Běží čím dál rychleji. Směje se zvučným, čistým hlasem pokaždé, když zatáčí za roh. Jeho tvář je zardělá a září vzrušením.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203956
Kapitola 3. Osvobození dítěte (7 - 3 roky)
Škádlí svoje sestry, skáče nahoru a dolů a provokuje je k nějaké reakci, ale díky své rychlosti nad nimi vždycky vyzraje. Všechno kolem něj se zdá být modré a zlaté. Safírově modré a třpytivě zlaté. Pak toho nechá. Uprostřed obývacího pokoje prostě upadne na zem. Je nehybný a tichý. Zpomalí svůj dech, až nakonec přestane být patrný na pohled. Všechno se zastavilo. Jeho tvář je naplněna blahem. Je doma. Matčino dítě: tiché a neviditelné Rád by sdílel své vzrušení s matkou. Chtěl by se k ní rozběhnout, obejmout ji, políbit, rozesmát. Ale nemůže. Je příliš smutná. Sedí na židli v kuchyni s rukama nehybně složenýma v klíně a s očima upřenýma do prázdna. Nechce ji rušit. Má pocit, že kdyby se k ní přiblížil, rozpadla by se na kousky. Čas od času se mu podaří se k ní přiblížit. Když se jí schoulí do klína, cítí její uklidňující vůni a cítí se bezpečně. Ale nesmí se moc hýbat, musí se ovládnout a počkat na její reakci. Někdy na něj přejde její smutek a způsobí, že se cítí těžce a strnule. I jeho pohyby se zpomalí, až k naprosté nehybnosti. V tomto strnulém stavu se ale necítí příjemně. Působí mu závrať. Když to pustí z hlavy, spontánně pobíhá kolem, skáče a křičí, matka se na něj v některých okamžicích dívá a směje se. V jeho životě jsou tyto okamžiky nezapomenutelné. Jindy se náhle probere ze své rezignace a zakřičí na něj. To ho vyděsí k smrti. Cítí se provinile, že ji rozzlobil, a plný obav kvůli rozruchu, který způsobil. A tak se rozhodne být víc potichu, moc se nehýbat, učinit své pohyby téměř neviditelnými. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203956