98
Lyn Cullenová
Představili jsme je slečně Lynchové, která každému z nich potřásla rukou. „Mám pro vás něco speciálního,“ oznámila jim potom. „Jedna z mých přítelkyň se doslechla o velice pěkných pohádkách. Píše je pán, který žije velice daleko odtud. A dnes večer vám je bude vyprávět.“ „Moje mamka taky píše pohádky,“ pravila Ellen. „Ano, já vím,“ přikývla slečna Lynchová. „Tyhle napsal pan Hans Christian Andersen až z Dánska. Určitě nejsou tak dobré jako pohádky od tvé mamky, ale snad se ti budou taky líbit.“ Slečna Fullerová vešla do předsíně tak rázně, až se jí divoce rozhoupaly obrovské náušnice – později nám prozradila, že je dostala darem od jedné ženy z kmene Algonquinů. Kývla na Elizu a jejího manžela. „Bartlette. Paní Bartlettová.“ Ke mně dodala: „Zdravím, Frances. To jsou vaše děvčata?“ Znovu jsem je představila, ačkoli se s nimi setkala už minulého podzimu. Slečna Fullerová jim potřásla rukou, stejně jako Eliziným dětem, a počkala, až si všichni svlékneme kabáty a dáme je služebné slečny Lynchové, aby je odnesla nahoru. „Copak to máš?“ otázala se slečna Fullerová Vinnie, když si má dcera svlékla kabát. „Kotě.“ „Je rozkošné,“ pronesla slečna Fullerová bezvýrazně. „Jak se jmenuje?“ „Poe.“ Slečně Fullerové se po obličeji rozšířil lišácký úsměv. „Ale?“ „Pan Poe ji zachránil,“ vysvětlila Vinnie vážně. „Nějací kluci jí chtěli ublížit.“ „To pan Poe dobře udělal.“ Poplácala kotě po hlavě jako psa. „Nezapomeň mu dát dnes večer mléko.“ „Nezapomenu.“ „Tak pojďme,“ vybídla jsem je.
MRS POE_TISK.indd 98
7.1.2015 10:01:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203857
Mrs. Poe
99
Vinnie vyběhla po schodech za Elizinými chlapci a Ellen s Elizinou služebnou Mary vystoupaly důstojněji za nimi. Slečna Lynchová zamířila s panem Bartlettem do salonku a já jsem vrhla bezmocný pohled na Elizu, když mě slečna Fullerová popadla za paži a odváděla mě hlemýždím tempem za nimi. „Mohu předpokládat, že jste se na tu návštěvu k paní Poeové vypravila?“ Předstírala jsem, že poslouchám hudbu. „Kdo hraje na cello?“ „Nějaký Švéd. Poe tam byl taky?“ „Vrátil se domů, než jsem odešla. Byla to velice krátká návštěva.“ Slečna Fullerová se usmála. „Jací jsou pohromadě?“ Toužebně jsem se podívala ke dveřím do salonku. „Jako kterýkoli jiný manželský pár.“ „Což znamená…?“ „Chovají se k sobě velice laskavě.“ Slečna Fullerová se zasmála. „To není chování, jaké jsem pozorovala u typických manželských párů. Náš přítel Greeley se svou ženou ani nechce bydlet, ačkoli žijí v jednom městě. Ona má dům u Turtle Bay, on zase pronajaté apartmá v Astoru. Dokázala bych vyjmenovat aspoň pět gentlemanů, u kterých platí totéž.“ „Zdá se ale, že jsou šťastně ženatí.“ „Reverend Griswold bydlel v jiném městě než jeho manželka, když ještě žila. Teprve po její smrti po ní začal tesknit. Slyšela jsem, že když přijel domů, museli ho odtrhnout od jejího mrtvého těla a po pohřbu nechtěl opustit její hrob, dokud nezasáhl nějaký příbuzný. Jako kdyby už tohle nebylo dost hrozné, čtyřicet dní po pohřbu ji nechal vykopat, odstřihl si loknu z jejích vlasů, pověsil se na její zčernalé tělo a vzlykal jako dítě. Nejspíš ho dostihly výčitky svědomí.“ „To je příšerné.“ Vzhledem ke své všetečnosti musela vědět, že mě Samuel opustil.
MRS POE_TISK.indd 99
7.1.2015 10:01:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203857
100
Lyn Cullenová
Došly jsme ke dveřím salonku. „Jen se rozhlédněte,“ vyzvala mě, jako kdyby jí patřila celá místnost. „Každá ženatá nebo vdaná osoba by mohla vyprávět příběh plný odmítnutí a zrady. Některé jsou smutnější, jiné méně. Ale všichni mají svoje rány.“ „Nikoli nezbytně.“ Chvíli na mě hleděla a pak se mnou vykročila k ostatním hostům. Ulevilo se mi, když nám vyšly naproti slečna Fiskeová a její mladá přítelkyně z Massachusetts, slečna Louisa Alcottová se zasněnýma očima. Slečna Fullerová se brzy omluvila – zjevně tu plavaly větší ryby než tyto mladé dámy. Zatímco jsme my tři probíraly společné známé z Bostonu, v duchu jsem si připomněla, že musím nabídnout Poeovým novinám několik nevydaných básní, pod pseudonymem a s poznámkou, že bych byla raději, kdybych zůstala v anonymitě. Kdyby je pan Poe přijal a vydal je s mým jménem, slečna Fullerová by z toho jistě udělala senzaci s příchutí skandálu. Už jsem dýchala o něco volněji, když tu ke mně přirázovala slečna Fullerová a znovu se do mě zavěsila. Odvedla mě ke stolu, u kterého se později večer bude podávat čaj. „Nepřipadáte mi jako naivka, navzdory těm vašim knihám pro děti.“ Zvedla se ve mně zlost. Jestli to měl být kompliment, vyzněl spíš jako urážka. Co si o sobě myslí, že mě tak komanduje, zvlášť na večírku slečny Lynchové? Už jsem toho měla dost. „Přejdu k věci, Frances: chci článek o životě pana a paní Poeových.“ „Článek?“ „Ano. Od vás. Chci skandální odhalení. Jak moc pije? Co dělají v soukromí? Co se skrývá za jeho upjatým zevnějškem? Netvrďte mi, že ten chlap není jako sopka před výbuchem.“ „Já nemůžu…“
MRS POE_TISK.indd 100
7.1.2015 10:01:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203857