RUDYARD KIPLING / POVÍDKY ZEDNÁŘSKÉ LÓŽE
zovány vepřům, toužícím jen po dobré známce, bude mou nepříjemnou povinností probrat s třídou seznam maturitních otázek, který jim pak vydám příští týden. Předtím bude ovšem na konci roku konána závěrečná zkouška za přítomnosti inspektora. Tím se vyčerpá jejich učební látka o spisovatelích z období královny Anny a o králi Learovi, která byla vybrána – a výslovně předepsána – tento rok k závěrečné zkoušce. No, rád bych vám řekl, že anglická literatura není rozdělená do neprodyšně uzavřených oddělení, ale plyne jako řeka. Samuel Johnson, chlouba doby královny Anny a více než průměrný komentátor Shakespeara, byl například jen jedním z dlouhé řady…“ V tomto okamžiku uhodil klimbající Brouk s mohutným zachrápáním čelem o lavici. Máčel se a slunil v mořské koupeli u útesů od čtvrt na tři do tři čtvrtě na pět. Třída zapomněla na Johnsona. Kdyby měl Brouk jen trochu štěstí, nevyrušil by Kinga až do zvonění k čaji. King zamnul rukama a začal ho pérovat. „Tím, žes usnul, dals najevo, že si nevážíš zaprvé mě, což mi může nebo nemusí vadit, a zadruhé spisovatelů období královny Anny, z nichž žádný nezasluhuje, aby byl přehlížen někým, kdo hltá všechno, co mu kdy přijde do ruky (to proto, že ředitel dovolil Broukovi volný přístup do své knihovny), a pak samozřejmě přehlíží Johnsona, Swifta, Popeho, Addisona a podobné epigony. Imponují mu zřejmě Harrison, Ainsworth a Marryat…“ Ale Brouk, až na své brýle úplně prosolený od koupání v moři a ovládaný rozkošnou únavou, upadal znovu do náruče spánku, když začal „Taffy“ Howell, primus třídy, který znal Marryata právě tak dobře jako Stalky svého Surteese, svým osvědčeným způsobem šeptat: „Dovolte, abych co nejuctivěji poznamenal… abych si vás dovolil upozornit…“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203632
ŠÍŘENÍ VĚDOMOSTÍ
„Těkavá a rozptýlená mysl, předstírajíc, že studuje literaturu, dospěje přirozeně tam, kam dospěl pes z Písma…“ „Zpropadený chlape, co vylizuje talíře, pobíhá s ubrouskem, loudí diškreci, lítá sem a tam po schodech atd.“ zašeptal Howell. Brouk se zjevně zarazil, když najednou zjistil, že King je vlastně ten starý a dávný Chuks – pozdější hrabě Shucksen – z Petra Simpla. Předtím si toho nikdy nevšiml. „Odpusťte, pane profesore. Obávám se, že jsem usnul,“ zablábolil. Hlasitý smích třídy odvrátil nebezpečí bouře. King byl nesmírně rád, že se ráčil Brouk ponížit a řekl pravdu. Snad teď bude tak laskav a věnuje svůj právě probuzený sluch stručnému výkladu o zevnějšku dr. Johnsona, jak jej vylíčil Macaulay. Pak předčítal, zřejmě úmyslně, jak popisoval literární historik tuto podivnou postavu s rozvázanými tkaničkami u bot, která se ošívala a chrchlala, hltavě jedla, okusovala si nehty a zřídkakdy se myla. Celá třída to přijala s jásotem jako věrnou fotografii Brouka a nikdo se nesnažil, aby ho z toho vyvedl. Pak ho King poprosil, aby ráčil svým spolužákům uvést u osoby dr. Johnsona jediný fakt, podle něhož by se dalo usuzovat, jen tak ze slušnosti, že by měl tento pán také ducha. Brouk odpověděl, že se pamatuje jen na jediný případ, a ten že je ještě francouzsky. „Nuže, doplňte svoje vzdělání ještě galským jazykem. Řekněte to však se správnou výslovností. Nuže, spusťte, můj dobrý Crichtone!“ A Brouk spustil a začal odříkávat verše z letitého čísla Punche od starého dobrého du Mauriera9:
9
George du Maurier – výtvarník a úspěšný anglický romanopisec, dědeček daleko známější autorky Daphne du Maurier, pozn. red.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203632
RUDYARD KIPLING / POVÍDKY ZEDNÁŘSKÉ LÓŽE
De tous ces defunts cockolores Le moral Fenelon, Michel Ange et Johnson (Le Docteur) sont les plus awful bores. (Z nebožtíků slavných země zdejší mravokárný Fénelon, Michel Ange a Johnson jsou patroni nejnudnější.) Nato řekl varovně Howell, že to bylo sotva slyšet: „Drž hubu, copak chceš, aby si na tobě zchladil žáhu?“ Důsledek toho byl, že když se zvonilo v pět hodin k čaji, dostala celá třída za trest opsat sto řádek a všichni žáci měli trest ukázat ve tři čtvrtě na osm. Tím byla ovšem krásná letní přestávka mezi čajem a večerní přípravou na zítřek v pekle. Howell, jako vynikající žák jak v angličtině, tak i v latině, se z toho dostal. Ale žáci vyrazili ze třídy k čaji s novou průpovídkou. Podle Broukova názoru souvisely tyhle úkoly z trestu nějak s účetnictvím. Proto měl ve zvyku, když někdy odpoledne pršelo, napsat si pro případy, jako byl tenhle, takové tresty do zásoby. Obsahovaly anglické verše, které ho právě v tom okamžiku zajímaly, a tak si je uchovával v paměti. Po svačině odešel do pokoje číslo pět, vyndal příslušný počet čtvrtek ze zásuvky, strčil je do kapsy, odešel do hlavní budovy a usadil se v předsíni knihovny, kde dělal své francouzské překlady. Tam se zahloubal do silné knihy s drobným tiskem, kterou už delší dobu četl se zvláštní oblibou. Nejdřív ho zaujalo strašlivé líčení, jak byli lidé věšeni, natahováni na skřipec a čtvrceni. Teprve později zjistil, že je kniha (jmenovala se Kuriozity v literatuře) plná pestré duševní potravy, jako jsou plagiáty a různé žerty, italské literár-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203632