Nový styl života nešel Janě moc pod nos. Byla zvyklá na to, že jsem chudý a zkroušený a dělám jí to čtyřikrát denně. Po celém dni v práci, po divoké jízdě a po závěrečném sprintu přes parkoviště a tunel už ve mně moc lásky nezbývalo. Vždycky, když jsem se večer vrátil, byla už pěkně naložená ve víně. „Á, náš expert na koniny,“ říkala, jen co jsem se objevil ve dveřích. Byla krásně oblečená; měla boty s vysokými podpatky a nylonky; nohu si hodila přes nohu a houpala s ní. „Velkej mistr konin. Víš, když jsme se seznámili, líbilo se mi, jak rázuješ přes pokoj. Ne že bys prostě šel přes pokoj – ty jsi šel tak, jako kdybys chtěl projít zdí, jako by ti všecko patřilo, jako bys měl všecko na háku. Teď máš v kapse pár lupenů a už nejsi takovej, jakej jsi bejval. Chováš se jako student zubařiny nebo instalatér.“ „S těma žvástama o instalatérech mě už fakt sereš, Jano.“ „Už dva tejdny ses se mnou nemiloval.“ „Láska má mnoho podob. Moje je teď trochu míň přímočará.“ „Čtrnáct dní jsi se mnou nešukal!“ „Buď trpělivá. Za půl roku si uděláme prázdniny v Římě anebo v Paříži.“ „Podívej se na sebe! Nalíváš si dobrou whisku a mě tu necháš celej den chlastat tyhlety zkvašený chcanky.“ Pohodlně jsem se usadil v křesle a štěrchal jsem whiskou s kostkami ledu. Měl jsem na sobě drahou žlutou košili, pěkně křiklavou, a nové kalhoty, zelené s bílými proužky. „Velká koňská hlava!“ „Dávám ti duchovní rozměr. Dávám ti moudrost a světlo a hudbu a trochu smíchu. No, a kromě toho jsem největší koňská hlava na světě.“ „Koňský hovno!“ „Ne, koňská hlava.“ Dopil jsem svou whisku, vstal jsem a nalil si další.
CHARLES BUKOWSKI [Faktótum]
[47.] - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203607
Naše hádky vypadaly pořád stejně. Už jsem tomu rozuměl až moc dobře – velcí milovníci jsou vždycky lidi s volným časem. Mrdal jsem líp jako somrák než teď jako dělňas s píchačkama. Jana přešla do protiútoku. Vždycky se začala hádat, rozzuřila mě, a pak utekla do ulic, do barů. Stačilo, aby se posadila k baru, a pozvání na skleničku (s dalšími nabídkami) už přišlo samo. Mně to samozřejmě připadalo nefér. Většina večerů pak vypadala stejně. Pohádala se se mnou, popadla kabelku a už byla venku. Bylo to účinné; už jsme toho spolu prožili a promilovali hodně. Měl jsem to pocítit, a taky že jo. Přesto jsem ji vždycky nechal jít. Seděl jsem bezmocně v křesle, pil jsem svoji whisku a vyladil jsem rádio na nějakou klasiku. Věděl jsem, že je někde venku a že není sama. Jenže se nedalo nic dělat; musel jsem nechat věcem jejich přirozený průběh. Konečně jednoho večera, jak jsem tam tak seděl, se ve mně něco zlomilo. Cítil jsem, jak se to láme. Něco se ve mně zvedlo a vypěnilo a já jsem vstal a sešel čtyři patra na ulici. Ze křižovatky Třetí a Unionky jsem šel na Šestou a pak po ní na západ k Alvarado Street. Míjel jsem řadu barů a věděl jsem, že je v některém z nich. Zkusil jsem to – vstoupil jsem do jednoho a tam, na opačném konci, seděla Jana. Zelenobílý šál měla přehozený přes klín. Seděla mezi hubeným chlapem s bradavicí na nose a dalším, takovou malou hrbatou hromádkou s bifokálními brýlemi ve starém černém obleku. Jana mě uviděla přicházet. Zvedla hlavu, a i v tom mizerném světle se zdálo, že zbledla. Došel jsem k ní a zastavil jsem se kousek od její stoličky. „Snažil jsem se z tebe udělat ženskou, ale ty nikdy nebudeš nic jinýho než zatracená děvka!“ Udeřil jsem ji hřbetem ruky a srazil ji ze stoličky. Rozplácla se na zemi; ječela. Vzal jsem její skleničku a dopil jsem ji. Pak jsem pomalu zamířil k východu. Když jsem tam došel, otočil jsem se.
CHARLES BUKOWSKI [Faktótum]
[48.] - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203607
CHARLES BUKOWSKI [Faktótum]
„No tak, je mezi váma někdo… komu se nelíbí, co jsem právě udělal… stačí říct.“ Nikdo se neozval. Nejspíš se jim to líbilo. Vyšel jsem ven, zpátky na Alvarado Street.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203607