Jeho krátký čtyřstopý verš ve své nespojitosti se podílí na dojmu prudkého přívalu samostatných představ, rychle vyvstávajících jedna po druhé ve vědomí podníceném běžným vizuálním zážitkem. Nebe jako blesků číše, země, podzimními stromy zlatá (zlato v nach se lomí), ironický pohár par. Vládce Obiou je stár, bílý. Hory pod ním hrozí. U nás: krávy, ovce, kozy, pastýřka, pes, volů dvé. Skryty bílé koroptve… Při vší spontánnosti asociativního tvoření jsme v tisíci sto devadesáti jednom verši Reynkových čtyřstopých trochejů našli jen 35 případů předrážkového incipitu, a monosylabem přízvučným je zahájeno pouhých 5,5 % veršů. To jsou tedy hlavní otázky incipitů jambického a trochejského verše. Incipit je nejnápadnějším příznakem rozdílnosti dvou základních českých rozměrů a také jejich elementárního rozlišení stylistického. 4.4 Jambická cézura Roman Jakobson v citované máchovské práci věnuje zaslouženou pozornost „regresivní zásadě“, jež – v protikladu k progresivní, sestupné akcentuaci v jednoduchém slovním celku – podle jeho názoru řídí hierarchii slovních přízvuků v tom, co Jakobson nazývá souslovím. Jde o spojení typu ten plášť!, v nichž přízvučná slabika následuje po nepřízvučné. Jakobson v nich vidí jazykový model jambické stopy, a poněkud nezřetelný význam, v němž užívá pojmu sousloví, mu to usnadňuje. Zároveň však užívá i slova frázování, určeného spíše k popisu celků rozsáhlejších než stopa, konkrétně veršů a půlveršů. Také na straně jazykových jednotek se frázování týká celků nadřazených slovu, i kdyby to nebyly celky rozsáhlejší než shora uvedený celek dvojslabičný: vzestupná spojení s počáteční nepřízvučnou slabikou předpokládají předchozí větný (promluvový) předěl, jinak nic nebrání oné počáteční slabice, aby se přimkla k předchozímu sestupnému taktu, na jeho konec (zahoď ten / plášť).
(98) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203469
Takových členění ryze sestupného rázu je v českém verši samozřejmě většina, protože vnitroveršový syntaktický předěl, umožňující vznik vzestupné skupiny, je už příznakovou záležitostí. (Nadto samozřejmě i syntaktický předěl může být a s větší pravděpodobností i bývá umístěn tam, kam spadá většina mezislovních předělů vůbec, totiž před některou ze silných pozic verše, a v tom případě ovšem podporuje členění sestupné.) „Stopové“ případy jambické vzestupnosti (ten jeho plášť, to on, to on) právem přitahují pozornost versologů, ale vždy jsou to spíše záležitosti místního efektu, stupňované rytmické expresivity apod., které celkový rytmický ráz textu mohou ovlivnit jen epizodicky. A naproti tomu členění na půlverše či aspoň jeho náznaky (v alexandrinu je kodifikováno) může zabarvovat celý text, když např. vedle nezbytně převažujícího frázování osmislabičného jambu podle schématu 5 + 3 nasazuje básník další předěl po čtvrté slabice, takže v textu se objevuje zaznamenatelný počet řádek členěný podle vzorce 4 + 1 + 3 (totéž se týká i ženských veršů, pouze koncová číslice schématu bude 4 místo 3). Je samozřejmé, že v konkrétních řádcích jsou i další předěly schématem neevidované, ale ty nás v tuto chvíli nezajímají. Jambický charakter textu se opírá o to, že uvnitř jednotlivých řádek se prosazuje situace příznačná jinak jen pro jejich incipit, v případě mužských veršů zároveň pro konec jednoho řádku a počátek následujícího. Konfigurace přízvuků, mezislovních a taktových předělů na čtvrté (silná pozice) a páté (slabá pozice) slabice verše, na něž zde svou pozornost omezíme, jsou značně rozmanité. Na silné pozici může být jednoslabičné slovo přízvučné (tak je vzestupná potence možné cézury nejintenzivnější) nebo nepřízvučné, nebo též koncová slabika polysylabického slova. Na slabé pozici může následovat např. nepřízvučné jednoslabičné slovo patřící k předchozímu taktu. (Rytmická působnost takových cézur je nejslabší a dá se pocítit jen při velkém jejich nahromadění. Přesto je nemůžeme pustit ze zřetele, protože cézura je definována výlučně mezislovním předělem, bez potřeby dalších posílení, srov. třeba Tablicův alexandrin šly i dvě děvušky mé, rovně přemilé.) Jednoslabičné slovo na 5. pozici může též být odděleno větným předělem a zařadit se jako předrážka ke slovu následujícímu. Konečně musíme na slabé pozici po cézuře počítat také s dvěma dal-
(99) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203469
šími případy, jež i bez syntaktické opory vnášejí mezi silnou a slabou pozici předěl mezi takty, čímž, jakož popřípadě i srážkou dvou bezprostředně sousedních přízvuků, se vyzdvihuje cézura jako předěl mezi půlverši: je to přízvučné jednoslabičné slovo, nebo první, přízvučná slabika slova víceslabičného. Poslední případ je nemetrický, neboť porušuje základní kontextové omezení. Příklady těchto konfigurací budou uvedeny za okamžik. I když chceme v této práci maximálně omezit prostor věnovaný přímé citaci tabulek, v tomto případě soucítíme se čtenářem a uvádíme na následující straně alespoň přehled právě slovně popsaných cézurových konfigurací, a to spolu s (absolutními) četnostmi, jež každá z nich má ve čtyřstopém ženském i mužském jambu Vrchlického (tisíc veršů). Přízvučnou slabiku označujeme X, nepřízvučnou x, mezislovní předěl /, předěl mezi takty (jenž bez následujícího přízvuku implikuje větný předěl) //. Připojujeme příklady reálných jambických řádek od různých autorů. A když už jsme nuceni zařadit tabulku, využíváme ji ke srovnání cézury po druhém iktu jambického verše s konfigurací po témž iktu (třetí slabice verše) čtyřstopého trocheje (Vrchlický, 1000 veršů ženských a mužských). To nám naznačí, jak vypadá „normální“ výskyt jednotlivých typů jambické cézury tam, kde žádnou jambickou intenci samozřejmě nemůžeme předpokládat. Číselné údaje se mohou samozřejmě od textu k textu dost značně lišit, ale pro nás jsou důležité hrubé obrysy. Tabulka především ukazuje, že nejčetnější v jambech i trochejích jsou jazykově nejpravděpodobnější a z hlediska jambické vzestupnosti nejméně účinné konfigurace. Přesto je hodno pozoru, že celkem je ve Vrchlického jambu zřetelně více (jakýchkoli) mezislovních předělů po čtvrté slabice verše (tj. mezi druhou silnou a třetí slabou pozicí) než po korespondující třetí slabice verše (mezi druhou silnou a druhou slabou pozicí) v trochejském verši téhož autora: 339 a 268. Vyplývá z toho, že ani pouhé mezislovní předěly nemusejí být pro jambické frázování docela lhostejné. Ve studii o jambu Horálek (1942b) soudí, že vzestupnost verše je posílena vždy, když na silnou pozici padá poslední slabika slova. Vyberme však nyní jen určité předěly, které hypoteticky mohou silněji podporovat jambičnost; řekli jsme o nich, že v jambu i tro-
(100) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203469