Úterý 7. září 1999 Čím dál více zjišťuji, že mi tyto zápisky, které k mému překvapení bez zdráhání vydávají v časopise pro výchovu dětí Máma, skoro až terapeuticky pomáhají. Když Max provede nějakou zvlášť výraznou hloupost (Kašpar ho už málem překonává, je-li to vůbec možné), jen smířený s osudem pohlédnu k nebi a ani se nerozčílím. Protože vím, že danou věc můžu použít v článku… Naposledy, když jsem oba své divochy vezl ke kadeřníkovi, došlo zrovna k jedné takové situaci. Jen vědomí toho, že všechno dohromady je jen materiál pro časopis Máma, mi pomohlo zachovat si pevné nervy. Tedy, s Monikou se snažíme Maxe a Kašpara už od narození navykat na určité situace a určité lidi, se kterými se na cestě svého dospívání bezpochyby někdy potkají. Snažíme se předejít šoku, který by se jinak nevyhnutelně dostavil. Svého zubaře Max poprvé navštívil brzy poté, co mu z dásniček vykoukly první zoubky. Zubař mu při první návštěvě půjčil roušku a prázdnou injekční 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203451
stříkačku a dovolil mu, aby své mamince trošku nafoukal na zuby, což se jí, ležící na zubařském křesle, zrovna moc nelíbilo. Ale to jsem viděl jen já, jen já jsem si všiml zbělelých článků prstů, když se vší silou držela opěrek křesla, zatímco jí Max šmejdil bzučícím násadcem v ústech. Mlčela a jako dobrá máma trpěla pro dobrou věc. Trpěl jsem taky, a zařval jako lev, když něco podobného zkoušel na mně. Trpěl jsem tím, že jsem synkovi ukázal, jak řve lev. Na skoro veřejném místě. Což se nedělá úplně lehce. Jen si zkuste před cizími lidmi dítěti názorně vyčarovat lví řev! Tak či onak, při první i druhé návštěvě zubaře si Max jen hrál, při třetí už seděl na křesle a nebojácně otevíral ústa. Zubař mu po zoubcích lehce poťukal, trošku vyfoukal a trošku vysál slinu. Proto Max zubaře nikdy nespojuje s bolestí, jak to dělá například jeho otec. Faktem zůstává, že mu doteď na zubech zatím ještě nic vážného nedělal a vždycky, když mu zkontroluje perličky a pochválí je (díky čemuž je Max ještě horlivěji kartáčuje), upozorní ho rovněž na to, že zoubky umějí taky bolet a že opravy a uzdravování zubů nejsou vždy bez bolesti. Max tedy bude na první skutečný zubařův zákrok dobře psychicky připraven. A Kašpar… Ten je na něco takového připraven vlastně už od narození. Vážně. Nebojí se ničeho. Max už při samotné zmínce o doktorovi začne křivit rty, přestože pak žádné přehnané excesy nevyvolává. Bojí se jen injekce, a i tu s několika slzičkami zvládne. Kašpar je jiný. Říkám mu zbojník. Naposledy jsem ho musel odvést k doktorovi na povinné očkování. Jakou měl radost! Nejdřív jsme 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203451
společně odvezli Maxe do školky a pak se vydali vstříc očkování. Cestou jsem ho připravoval na to, že dostane včeličku, protože jsem byl vzhledem k jeho rozdováděnosti přesvědčen, že vůbec netuší, co ho čeká. A potom, když ho doktor prohlédl a opatrně mu sdělil, že ho píchne, docela klidně natáhl ručku. Doktor na něho překvapeně pohlédl a mně spadla brada dolů. Skutečně. Do očí mi vstoupily slzy hrdosti. Můj syn. Hrdina. Nebojí se injekce. Ale bojí se kadeřníka. Kterého se pro změnu nebojí Max. Proto ke kamarádce Barboře, u které se stříhá, manikúruje i pedikúruje celá rodina, beru vždycky oba. Pro Barču je sice prcek dost náročný, ale protože je ještě mladá a plná energie, tak ji to aspoň trochu zklidní. Aby si mohl unavený taťka trochu odpočinout a prohlédnout ženské časopisy. A trochu se ochladit v klimatizovaném salonu. Protože v autě sice klima máme, ale tropické… K Barboře je vozím proto, že ji znají a nemůže se stát to, co se stalo sousedce. Její syn během prvního stříhání vřískal takovým způsobem, že mají zakázaný vstup do kadeřnictví, jak syn, tak jeho máma. Barbora také přistoupila ke stříhání odborně, což znamená, že je hned napoprvé neposadila na židli, nesvázala a neostříhala. Několikrát je jen učesala a potom poprosila, jestli by ji mohli pomoct zamést ustřižené vlasy z podlahy (ty se následně dostaly na naše hlavy, jak si po salonu, kde každý přístroj na policích stojí celé jmění, pohazovali se smetáčkem), což je nadchlo… První stříhání potom bylo bez problémů, jen já jsem všem šel na nervy tím, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203451