Corporate_zlom
15.1.2015
10:18
Stránka 97
Péãe fiádného hospodáfie bez legend
vedoucího), jestliže člen představenstva mohl při přijímání podnikatelského rozhodnutí rozumně předpokládat, že jedná na základě přiměřených informací ku prospěchu společnosti. S ohledem na zákonnou dikci (nebo přesněji v rozporu s ní) jsou tendence uchopit pravidlo podnikatelského úsudku tím způsobem, že soud bude muset zkoumat: i) dobrou víru, ii) informovanost a iii) obhajitelný zájem.45 Navržená kategorizace je nekorektní. Při uplatnění odpovědnosti z porušení péče řádného hospodáře dobrá víra nefiguruje jako jeden z mnoha předpokladů aplikace pravidla podnikatelského úsudku, ale naopak jako v zásadě základní kritérium, které rozhodne, zda aplikovat či neaplikovat pravidlo podnikatelského úsudku; totiž dobrou víru jako subjektivní kategorii lze prokázat pouze z vnějších relevantních okolností, kterými jsou v tomto případě právě informovanost a obhajitelný zájem podnikatelského rozhodování. Pojem dobrá víra zákonodárce nedefinuje, v tuzemské doktríně je však vnímán jako nezaviněná nevědomost o právních nedostatcích určitého právního stavu.46 Z tohoto je jasné, že pro vyloučení dobré víry bude stačit nevědomá nedbalost, při které škůdce neví, že jedná neinformovaně a proti zájmům obchodní korporace, vědět to ale má a může. Dobrá víra však musí být současně kryta rozumností, protože péče řádného hospodáře se posuzuje z objektivního standardu rozumně pečlivé osoby (§ 52 odst. 1 z. o. k.), která dokáže rozumně předpokládat vnější projevy dobré víry (51 odst. 1 z. o. k.). Pojem rozumnost vlastně vylučuje z ochrany dobré víry hloupá rozhodnutí. Zákonodárce tedy požaduje, aby se podnikatelský úsudek realizoval v rámci „podnikatelského rozhodnutí“, což může provokovat otázku, zda i záměr nepřijmout rozhodnutí či nevyužít příležitost musí být přijat jako usnesení nebo stačí jen pasivita bez formálního rozhodnutí. Domnívám se, že správná je druhá alternativa47, a to z toho důvodu, že zahraniční judikatura jednak dovozuje, že záměrná lhostejnost či opomenutí je tváří v tvář povinnosti jednat porušením loajality vůči společnosti, a jednak, že porušení povinnosti péče může založit nejen nedbalé či neuvážené rozhodnutí, ale také absence rozhodnutí.48 45 46 47 48
KOŽIAK, J., s. 111 a LOCHMANOVÁ, L. in: BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s, 344. HURDÍK, J. Zásady soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 123. Opačně ČECH, P., s. 10. Srov. odůvodnění v In re Walt Disney Co. Consolidated Derivative Litigation, 927 A.2d 693 (Del. Ch. 2005): „Deliberate indifference and inaction in the face of a duty to actis, in my mind, conduct that is clearly disloyal to the corporation. It is the epitome of faithless conduct.“ a odůvodnění v In re Caremark Int’l Inc. Derivative Litig., 698 A.2d 967 (Del. Ch. 1996): „Second,
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203255
Corporate_zlom
15.1.2015
10:18
Stránka 98
Fiduciární povinnosti ãlenÛ orgánÛ obchodních korporací
Informované jednání spočívá v získání informací dostupných v daném čase a na daném místě. To ale znamená, že nelze požadovat zjištění všech informací, nýbrž jen těch, které jsou rozumně dostupné. Je jasné, že kvalifikace a kvantifikace informovanosti bude záviset na soudech. Co však lze říci už nyní, je, že by při informovaném jednání nemělo jít o zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností tak, jak to mají povinnost realizovat orgány činné v trestním řízení. Na druhé straně vzniká otázka, zda rozhodnutí člena orgánu na základě toho, „co má před sebou na stole“, umožňuje rozumně předpokládat, že jedná informovaně. V tomto případě bude odpověď na otázku kladná, protože se nevyžaduje odborná péče spočívající v ověřování předložených informací. Členové orgánů se totiž mohou spolehnout na podklady připravené managementem, zaměstnanci a auditory a zkoumat by je měli pouze tehdy, když podezřelé okolnosti naznačují opak.49 V diskusi o problematice informovanosti je velmi instruktivní delawarské rozhodnutí ve věci Smith vs. Van Gorkom, v němž soud konstatoval, že ředitelé porušili povinnost informovaného rozhodnutí, když rozhodli o fúzi bez jakýchkoliv písemných podkladů pouze na základě dvacetiminutové ústní prezentace předsedy rady a prezidenta společnosti Van Gorkoma. Ředitelé v daném případě schválili fúzi: i) bez informování se, zda byl Van Gorkom osobně zainteresovaný v prodeji společnosti a určení ceny, ii) bez informování se o skutečné hodnotě společnosti a iii) jednajíce hrubě nedbale pouze na základě dvouhodinové úvahy, bez předchozího oznámení, aniž by šlo o naléhavý případ krize či pohotovosti.50 Citované rozhodnutí může působit na první pohled přísně, domnívám se ale, že jelikož v daném případě byli ředitelé vysoce kompetentní a zkušené osoby, jejich kvalifikace jim nedávala oprávnění k povrchnímu rozhodování. Body i) až iii) navíc naznačují, že nemohli rozumně předpokládat, že jednají informovaně. Dotčeného člena orgánu může v reakci na uvedené napadnout, že se bude snažit zajistit pro případ uplatnění odpovědnosti extenzivním shromažďováním analýz a odborných posudků, které prokážou, že jednal informovaně. Hromadění těchto materiálů však není účelem, a dokonce je možné tvrdit, že formalistické shromažďování podkladů jako jakéhosi zajištění pro případ uplatnění odpovědnosti by mohlo vylučovat dobrou víru na straně člena orgánu.51 Takové
49 50 51
liability to the corporation for a loss may be said to arise from an unconsidered failure of the board to act in circumstances in which due attention would, arguably, have prevented the loss.“ Stejně § 8.30 (b)RMBCA. Srov. Smith vs. Van Gorkom 488 A.2d 858 (Del. 1985). Vycházím analogicky z usnesení ÚS ze dne 20. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 112/01, ve kterém ÚS k případu nabytí od neoprávněného podle obch. zák. argumentoval, že volbu zákona podle
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203255
Corporate_zlom
15.1.2015
10:18
Stránka 99
Péãe fiádného hospodáfie bez legend
jednání je navíc z ekonomického pohledu prokazatelně neefektivní a spadá do modelu socialistického člověka zajišťujícího se (homo se assecurans).52 Pojem obhajitelný zájem a zejména význam, jaký se mu přikládá v přirozeném jazyce, naznačuje, že korporace může mít i více zájmů a člen orgánu si může vybrat jeden z nich, musí ho ale obhájit. Zároveň však zvolený zájem nesmí být v rozporu s právními předpisy, dobrými mravy, zakladatelskými dokumenty apod. Kromě nejnápadnějších případů střetu zájmů korporace, kdy její účel bude např. jednak komerční, jednak bude spravovat vlastní majetek a současně organizovat sportovní činnost, půjde též o dobře popsané případy zájmu na dlouhodobém rozvoji korporace, které se dostanou do rozporu s chápáním korporace jako nástroje na zhodnocování investic. Při řešení naznačeného problému je třeba začít s tím, že tuzemská aplikační praxe vychází z doktríny, že obchodní korporace představuje určitý subjekt, který má odlišné zájmy od zájmů svých členů.53 Zájem korporace je vymezen jejím účelem v zakladatelských dokumentech. Pokud je účel čistě komerční, lze argumentovat, že korporace funguje jako nástroj zhodnocování (investování) prostředků svých členů. Tím se samozřejmě nemyslí, že by ostatní zúčastněné strany neměly být chráněny, spíše se tím chce říci, že toto je věcí jiné regulace. Z tohoto pohledu je inspirativní současná britská maska akcionářského modelu, známá jako osvícený akcionářský model (enlightened shareholder model), který předpokládá převahu zájmů akcionářů při zohlednění zájmů zainteresovaných skupin a životního prostředí, která je výhodná pro korporaci, a proto i pro její členy, alespoň potud, pokud je korporace zakládána na delší dobu.54 Jak se zdá, část české komercionalistiky tento model přijala.55
52
53
54 55
někdejšího § 262 odst. 1, 2 obch. zák. nelze použít jako jakési zajištění pro případ, že by převodce nebyl náhodou vlastníkem věci, protože už tato skutečnost by sama o sobě vylučovala existenci dobré víry nabyvatele, a proto by nebyly splněny zákonné podmínky aplikace § 446 obch. zák. Model homo se assecurans představuje koncepci chování výrobců v centrálně plánované ekonomice, ve které ředitel socialistického podniku v zájmu vlastního přežití (ve funkci) musel vytvářet rezervy, aby získal pro příští roky prostor pro indexem zpřísňovaný plán. K tomu HLAVÁČEK, J., HLAVÁČEK, M. Zobecněná mikroekonomie. Praha: Karolinum, 2010, s. 85 a násl. Vyplývá to např. z cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 02. 2009 sp. zn. 29 Cdo 3864/2008: „Součástí náležité péče bylo mimo jiné i to, že člen představenstva dává při rozhodování při výkonu funkce přednost zájmům společnosti před zájmy akcionáře, který jej do funkce vahou svých hlasů prosadil...“ Srov. čl. 172 a 417 Company Act 2006. HAVEL, B., s. 109 a násl.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203255