pokaždé si na tento sen nejspíš vzpomenu a budu se trochu bát. Kdo by mě chtěl zabít a proč? Snad ti moji duchové z paralelních světů? Že by se mě někdo chtěl zbavit? Nahnat mi strach? Přemýšlím, jak mám lidem dokázat, že chci žít. Ono to, musím přiznat, někdy tak nevypadá. Dokud nepřestanu kouřit a riskovat rakovinu, dokud budu pít deset káv denně a žít způsobem, který může vypadat sebedestruktivně, tak nikoho nepřesvědčím. Dokud nezhubnu a nebudu mít ve tváři radost ze života, nepřesvědčím lidi kolem sebe, že to myslím se životem vážně. A já o tom docela vážně přemýšlím. Přestat kouřit, přestat pít kávu ve velkém a zhubnout těch x kilo navíc. Tenhle rok bych chtěla zasvětit takové proměně. Chci žít. Život nás, pane doktore, opravdu dost zkouší. Teď v posledním týdnu dostal přítel dva dopisy o nových exekucích a oznámení ze zdravotní pojišťovny, že jim od roku 2008 do současnosti dluží 11 000 Kč. První exekuce je na 30 500 Kč a druhá na 17 000 Kč. Takže jsme se rozhodli, že zajedeme do Prahy a přítel to nějak vyřídí osobně. Uděláme si takový výlet. Má už být hezké jarní počasí. Víte, v první chvíli, když přišly ty dopisy, tak mě napadlo, že se někdo snaží přítele úplně zničit. Jestli nevyřídíme tu exekuci na 17 000 Kč, tak dva měsíce nedostane výsluhu, kterou bere jakožto bývalý voják, a bude úplně bez příjmů. Napadlo mě, že ho někdo zkouší, co všechno vydrží a že je to msta za to, že jsem se s ním rozhodla žít. A kdo se nám mstí? Moji duchové z paralelních světů. Ti, které jsem dříve kritizovala a měla tu drzost je neposlouchat. Jak jsem chtěla svět rozebrat a poskládat podle svého. Možná se mi něco z toho povedlo. Hlavou proti zdi. Msta za to, že teď už s nimi nespolupracuji a nechci s nimi mít nic společného. Už jim nedovolím, aby měli moc nad mým životem. Nechci a nebudu je poslouchat. Nebojím se jich. To, co jsem dříve dělala, asi bylo nebezpečné. A mně už se nechce riskovat svoji hlavu. Celé to ve mně vzbudilo další odpor. Schválně s přítelem zůstanu a nikomu nedovolím, aby nás rozdělil. 100
homo psychoticus.indd 100
12/01/2015 16:11:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203198
Mluvila jsem o tom na psychoterapii s doktorem B. Prý těžko uvěří v existenci takových duchů, ale chápe, že jsem dříve měla takovou zkušenost a napadlo mě to. Prý je celkem logické si v takové situaci říct: „To mě snad chce někdo zničit.“ Že to ale bere jako nešťastnou souhru náhod, že to všechno přišlo v jednom týdnu. Dobrá tedy. Pokusím se to brát jako náhody. Víte, v mém předchozím životě náhody neexistovaly a všechno se vším souviselo. Nic se nedělo jen tak bez příčiny. Nějaké řízení osudu? Snad nějaká vyšší moc? Něco takového. Pokud to bude v mých silách, nenechám přítele potopit. Napadla mě taková legrační myšlenka. Kdybych dříve vystudovala psychologii, měla bych dobrou průpravu pro to, dělat psychoterapii. Mám zkušenosti s poruchami příjmu potravy, vím, jaké to je, být sexuálně zneužitá, mám zkušenosti se schizofrenií, ať už vlastní, nebo zprostředkované kamarády, vím, co to je, mít deprese a mánie, díky tátovi a příteli vím, co je závislost, z práce na geriatrii a díky přítelově babičce a tetě vím, co jsou demence a vím i to, jaké je soužití se starým člověkem. Nejlepší průprava je praxe a tu už mám, myslím si, dostatečnou. Že bych se rozhodla ještě studovat obor psychologie a sociální práce? Vždyť i se sociální prací mám zkušenosti díky tomu, že teď pracuji na chráněném místě v kavárně a jednou týdně mám pohovor se svou sociální pracovnicí. Ať už bych byla psycholožka, nebo sociální pracovnice, vím, co to všechno obnáší. Takové studium je na pět let a za tu dobu už se určitě uzdravím, abych mohla přejít z pozice klienta na opačnou stranu. To je nápad! Co říkáte? * * * Chtěla bych se zastavit u jedné věci, kterou mi doktor B. znovu řekl, a to, že mě vnímá jako křehkou. Ano, je ve mně část, která je křehká, ale zároveň i část, která je silná. Ta křehká je malá holka. Nejistá životem kolem sebe. Nejistá v tom, zda ji lidé kolem ní mají dostatečně rádi, a tak se ze všech sil snaží být milovaná. Už jsem Vám ji, myslím, popisovala. A ta silná část ve mně je tak 101
homo psychoticus.indd 101
12/01/2015 16:11:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203198
trochu bezcitná a chladná, řídí se jenom rozumem. Jenže poslední dobou se tyto dvě části začínají prolínat. Ta malá holka už se cítí být dostatečně milovaná a přijímaná taková, jaká je a ta rozumná už začíná prožívat emoce. Něco, s čím dříve neuměla vůbec zacházet. Ta chladná a rozumná mívala problémy třeba s milováním. Pokaždé se při tom cítila nějak mimo své vlastní tělo. Jako by stála vedle postele nebo se vznášela u stropu. Vzpomínám si na období své puberty. To k nám do rodiny přišel nejmladší syn mého nevlastního táty, protože mu zemřela máma na rakovinu. Mně bylo 13 let a jemu o dva roky méně. Asi rok jsme spolu bydleli v pokojíčku a rodiče v ložnici. Ale protože jsme se o sebe začali jakožto puberťáci více zajímat, rodiče se rozhodli, že nás rozdělí. A tak jsem spala v pokoji s mámou, zatímco on se svým tátou. Dokonce mám zážitek, který mě svým způsobem doprovází dodnes. Nad námi, v paneláku, kde jsme bydleli, žili mladí manželé, a když se v noci milovali, bylo slyšet jejich vzdechy a vrzání postele. Máma vstala a vařečkou bouchala na trubky od topení, aby toho nechali. V důsledku toho ve mně přetrvává pocit, že milování je cosi nepatřičného. Dnes, když se miluji s přítelem, si občas vybavím mámu s vařečkou u topení, a tak se snažím být maximálně potichu a kontroluji postel, jestli nám nevrže. Je pro mě těžké se uvolnit a prožívat milování naplno, i když už se to hodně zlepšilo. Ani teď nevím, jestli je tohle mé sdělení Vám patřičné, či nepatřičné. Smí, nebo nesmí se o tom mluvit? Trápí mě pocity derealizace a depersonalizace. U derealizace se svět změní ve film či divadlo a všechny zvuky a barvy jsou hodně intenzivní. Rezonují mi celým tělem. Nedokáži se soustředit na jednu věc, oči mi těkají z místa na místo. U depersonalizace se proměním já. Najednou ostře vnímám své tělo a mám chůzi jako po Měsíci ve vzduchoprázdnu. Oba pocity mají společné to, že se mi špatně dýchá. Normálně si člověk to, že dýchá, neuvědomuje. A já si to najednou uvědomovat začnu. Zpočátku dýchám málo a mám nedostatek kyslíku. Potom začnu dýchat rychle a zhluboka 102
homo psychoticus.indd 102
12/01/2015 16:11:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203198