Kapitola 4 Politickými krůčky do protihabsburského revolučního hnutí (1913–1914/15)
/ 98 /
výchovy) a alkoholismu34, nemůže příliš překvapit, že se zápalem sobě vlastním se ponořil i do jejich podrobnějšího studia. Alkoholismus byl v prvních dekádách 20. století problémem velmi závažným, svými dopady jistě srovnatelným se sou časným nebezpečím nárůstu užívání drog, a nevyhnul se ani českým zemím, byť zde měl svá specifika. Jak ukazoval i Beneš v o málo později vydaném spisku, nejen výroba, ale i průměrná spotřeba piva v Čechách – roku 1910 více než půl druhého hektolitru na hlavu! – přesahovala o mnoho středoevropský průměr, což mělo pochopitelně své dalekosáhlé dopady společenské.35 O možnosti a zvláště účelnosti prosazování úplné abstinence se sice vedly – a to i mezi lékaři – vášnivé diskuze, škodlivé důsledky alkoholismu v oblasti sociální, zdravotní a nakonec i hospodářské byly však mimo jakoukoliv pochybnost. Beneš, sám zapřísáhlý abstinent, se proto snažil ve svém díle prokázat, že – alespoň dlouhodobě – je možno tento problém řešit, a to nejen výchovou, ale také nástroji ekonomickými. Benešova životopisce musí samozřejmě studie o Problému alkoholové výroby a abstinence (mimochodem poslední větší spis, který vydal ještě ve starém Rakousku) zajímat především jako zrcadlo autorových myšlenkových pochodů, jeho ideového záběru i schopnosti domýšlet důsledky případných prosazovaných změn. Byl-li alkoholismus Benešovi problémem morálním a edukativním, v dotyčné práci zdů razňoval především hledisko hospodářské a společenské. V duchu východisek, jež označoval za kritický realismus, byl prý také řešitelný ekonomickými nástroji, a to bez ohledu na množství populace, které bylo v různých zemích ve výrobě alkoho lu a v produkci jeho nezbytných surovin angažováno. Za elementární předpoklad ovšem Beneš považoval chápání celého komplexu národního hospodářství jako sociálního jevu, jak to tehdy zdůrazňovala především ekonomická nauka fran couzská. V duchu takové sociální teorie mohly totiž – jak autor dovozoval – „i ryze hospodářské argumenty velmi rozhodně odsouditi výrobu alkoholu“, zatímco ekonomický individualismus to učinit nedokázal.36 Individualistický liberalismus vedl podle Beneše výrobcovu aktivitu výlučně za jeho individuálními cíli, což v daném případě způsobovalo neustálé zvyšování produkce alkoholu bez ohledu na jeho škodlivost. Sociálně chápaná ekonomie, usilující o blahobyt společnosti jako celku, však prý mohla problém řešit i z ryze hospodářských motivů opačně. Způsobovala-li produkce alkoholu negativní spo lečenské důsledky, sociálně uvažující národohospodář musel – alespoň podle Benešovy úvahy – dospět k závěru: „... nevyráběj alkohol, neboť je to práce ničící Srov. zvláště stať O mravní výchově našeho studujícího dorostu. Hlídka Času 1910, č. 14. Z textu jasně vyplývá, že Beneš diskutoval se svými studenty jak o prostituci, tak o alkoholismu, na něž ovšem sám pohlížel ze své až přehnané pruderie; postačí poukázat, jak jej – podle tohoto textu – pobuřovalo, že 90 % mladých lidí sice ví, jakými prostředky se chránit před pohlavními chorobami, nepřemýšlí ale o etické stránce prostituce a případné promiskuity. Podobně jej – svým způsobem jistě oprávněněji – iritoval již tehdy mezi inteligencí patrný zvyk „vyprávět, kdy a kolikrát za týden se opila“. 35 Srov. E. BENEŠ, Problémy alkoholové výroby a abstinence. Praha 1915, znovu 1946, zde s. 26–27. 36 E. BENEŠ, Problém alkoholové výroby, s. 55. 34
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203188
/ 99 /
tvůj hospodářský blahobyt.“ Tatáž motivace a úvaha mohla vést také k odstranění drog, tabáku, prostituce, surových zábav atd. Z toho Beneš – jistě poněkud zjed nodušeně – vyvozoval: „Jsou ryze hospodářské motivy a důvody, jež mohou odsu zovati pití alkoholu i jeho výrobu a jiné podobné činnosti hospodářské. Záleží to však na zásadním hledisku, ze kterého chápeme hospodaření vůbec: národohos podářská theorie individualistická těchto důvodů nemá a dát je nemůže, theorie sociální však přispívá např. k odsouzení alkoholové výroby a hospodářských čin ností podobného rázu více, než-li důvody ostatních věd...“37 Studie o alkoholismu byla vedle téměř současně vydaných statí Břetislava Foust ky o problémech ochrany dětí jedním z prvních pokusů o praktickou aplikaci sociologie v českém prostředí a byla příznivě oceňována i v zahraničí.38 Autorovi byla „započtena“ po skončení války při udělování řádné profesury sociologie, ba byla – jako jediný Benešův raný spis – vydána (s autorovými doplňky) ještě o více než tři dekády později, roku 1947.39 Mladý sociolog se ale současně pustil do hlub šího studia dalšího, tehdy zvláště v Německu a Francii intenzivně zkoumaného problému, či lépe řečeno souboru problémů, totiž populační otázky. Také ta se již od počátku nového století stávala předmětem různě motivovaného – vědeckého, politického i náboženského – zájmu a Beneš byl vedle už zmiňovaného národo hospodáře J. Kolouška a tehdy začínajícího Antonína Boháče (v té době ovšem ještě středoškolského profesora) prvním z českých intelektuálů, který se pokusil nejen přehlédnout stále přibývající literaturu k tomuto zásadnímu tématu, ale – byť jen nesoustavně – zaujmout i vlastní, ze sociálně podbarveného humanismu vycházející stanoviska. Obdobně jako ve studiu dalších problémů i zde Benešovi výbuch války a násled ný odchod do exilu zabránily vyložit českému publiku své názory podrobněji. Jestliže však jediným výraznějším rezultátem jeho zájmu zůstala přehledná stať otiskovaná na pokračování v Naší době od března do května 1914, její text nasvěd čuje, jak hluboko se autor do této problematiky ponořil a kolik z prací sociolo gů, „etiků“ i lékařů německých (L. Brentano, R. Goldscheid, J. Wolf, J. Marcus) a francouzských (J. Bertillon, P. Leroy-Beaulieu) prostudoval.40 Autorovi přitom zjevně šlo nejen o přiblížení hlavních diskutovaných problémů, týkajících se zvláš tě hledání příčin výrazného poklesu natality ve většině evropských zemí. Chtěl také zaujmout postoj k hlavním tendencím tehdejšího západoevropského myšlení o této otázce, tedy fakticky ji přijímajícímu a obhajujícímu neomalthuziánství, Tamtéž, s. 60–61. Kniha Problém alkoholové výroby měla dokonce r. 1915 vyjít v rozšířeném německém vydání i v Německu; srov. V. K. ŠKRACH, Několik vzpomínek, s. 82–83. 39 Srov. AUK, E. Beneš, Osobní spis, Zdůvodnění návrhu udělení řádné profesury E. Benešovi z 24. 2. 1920; druhé vydání knihy vyšlo – s četnými doplňky dodanými Statistickým úřadem – nákladem Československého abstinentního svazu v Praze r. 1947. Díky přílohám se také kniha rozrostla na více než dvojnásobek původní délky, Beneš ale původní text sám doplnil. 40 Srov. E. BENEŠ, Populační problém, Naše doba 1914, č. 5–6, s. 466–480; č. 8, s. 680–689. 37
38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203188
Kapitola 4 Politickými krůčky do protihabsburského revolučního hnutí (1913–1914/15)
/ 100 /
a naopak ji potírajícím autorům, vycházejícím z konzervativně nacionalistických (a také náboženských) doktrín. Podobně jako při „luštění“ problému alkoholis mu přitom zaujal postoj „sociálně-etický“, pramenící z jeho sociálně chápaného humanismu. Beneš dospěl na základě studia početné literatury k závěru, že nový model natality vychází jistě z řady ekonomických i sociálních kořenů; jeho základní příčinou mu byl ovšem „nový životní ideál“, vycházející z moderní demokracie, tedy – jak to doslova formuloval – „žíti život plně, krásně, budovati krásný, vysoký ideální individualismus slučitelný se sociálními povinnostmi“.41 Taková vize kolidovala jak s neomalthuziánskou koncepcí, kterou prosazovala např. německá sociální věda v čele s J. Marcusem a R. Goldscheidem, tak konzer vativními přístupy, prosazovanými mj. Francouzi P. Leroyem-Beulieauem a J. Bertilonem, český sociolog však svůj názor dokázal kriticky zdůvodnit. Zatímco u první skupiny odmítal vizi, jako by menší množství nově narozených nutně vedlo k zvyšování kvality lidské populace (a také upozorňoval na nebezpečí přeceňování poklesu mortality, který nemusí v důsledcích nahradit uměle regu lovanou natalitu42), stejně rozhodně zavrhoval návrat ke konzervativním soci álním modelům, jejichž autoři chtěli „předepisovat“ zvláště nemajetným třídám „povinnost“ udržet z důvodů nacionálních a státních určitou početnost národa. Zvláště pod vlivem švédského učence Ponta Fahlbecka pak upozorňoval, že populační otázka, resp. proměny jejího modelu souvisí především s měnící se psychologií, a že se jedná tedy primárně o problém sociálně-etický.43 Jestliže zavrhoval neomalthuziánské sociální inženýrství (jež označoval za „etický cyni smus“), jistě nepřekvapí, odmítal-li také – tehdy ovšem jen v zárodečné podobě existující – teorie „eugenické“, tedy nauky o „zlepšování dědičného základu a vývoje“.44 A třebaže nechtěl evidentně na tuto i další otázky (např. pohlavní zdrženlivost45) pronášet jakékoliv definitivní soudy, upozorňoval jak na morál ní, tak na sociální hlediska problému s tím, že společnost musí být schopna zdravé reprodukce. Mimořádně pracovitý docent sociologie se nepochybně chystal k dalšímu roz voji studia naznačených témat. Sotva měsíc po publikování druhé části textu o populačním problému došlo však k dramatické události, která svými důsled ky ovlivnila život celé další Evropy: dne 28. června 1914 byl totiž v bosenském E. BENEŠ, Populační problém, s. 476. Přitom si Beneš uvědomoval, že „národ v nacionálním boji jako národ náš má v novomalthusianismu pro svůj boj velmi nebezpečné minus...“ (C. d., s. 680.) 43 Tamtéž, s. 683. 44 Tamtéž, s. 685–686. 45 Beneš tu – zřejmě proti vlastnímu přesvědčení – připouštěl, že většina sociologů i etiků již tehdy prohlašovala pohlavní zdrženlivost v manželství nejen za nemožnou, ale za nežádoucí. Přesto opakoval stanovisko francouzského moralisty R. Michelse, že „pohlavní zdrženlivost byla by a měla by být ideálem“ (E. BENEŠ, Populační problémy, s. 688). Jistě i to – spolu s vypjatými názory na absolutní abstinenci – dokresluje charakter Benešovy osobnosti. 41
42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203188