na role RVHP jako nástroje v ekonomické soutěži dvou systémů, plnění této funkce postoupilo na přední místo v její činnosti. V tomto rámci se na pořad dne dostalo postupné, ale rychlé sjednocování ekonomik v jednotnou socialistickou soustavu. Důležitým krokem na této cestě se stávala socialistická hospodářská integrace, postupující rychleji než západoevropská. S tím souvisela rozsáhlá a dlouhodobá koordinace plánů hospodářského rozvoje, která by překonala v ekonomice RVHP stále silné prvky národní uzavřenosti. Ke splnění této role či poslání se přizpůsobovalo i vnitřní uspořádání poměrů v RVHP. Přijatá opatření směřovala k posílení její autority (pravidelné porady „nejvyšších představitelů“, Výkonný výbor z místopředsedů vlád). Zároveň se měl vytvořit početně silný aparát expertů, podle polského návrhu by se zvýšil ze sto padesáti na tisíc osob. Vytváření odvětvových odborů v sekretariátě, složených z expertů, a instituce byra ve stálých komisích měly zajistit rychlé operativní rozhodování.103 Program vytváření jednotného světového ekonomického socialistického systému nepřekonával, ale prohluboval izolaci od průmyslově vyspělých států. Přes výzvy i opatření k rozvoji vědeckotechnické spolupráce stavěla snaha o jednotný ekonomický socialistický systém překážky či vylučovala zapojit se do světového procesu vědeckotechnické revoluce. Na zasedáních se posílily ideologické šablony, ve které se změnila pevná víra ve vítězství v ekonomické soutěži s kapitalismem. Jejich silný vliv v myšlení vedoucích představitelů bránil poznat skutečný současný stav obou soupeřících systémů a vyvodit prognózy pro nejbližší i vzdálenější budoucnost. Rovněž znemožnil odhalit opravdové příčiny postupujícího vlastního zaostávání v ekonomické soutěži a zdroje úspěšné západoevropské integrace. Představa či naděje, že nadcházející skutečně rozsáhlá koordinace plánů, vyplývající z přijatých usnesení, povede k překonání prvků 103 Tamtéž,
f. AN, 07/16, kr. 39, a.j. G 3, a.j. 195, G 5, 109 F. K činnosti RVHP na poradě nejvyšších: N. Chruščov – „RVHP se doposud nepodařilo přebudovat na těchto základech [vědeckých, Marxových] systém koordinace plánů, poněvadž za prvé nynější její statut jí k tomu nedává příslušná práva, a za druhé nebyla vyzbrojena potřebnými materiály“, statistickými údaji, hmotnými bilancemi aj. „Je třeba přiznat, že přes usnesení z r. 1958 specializace a kooperace nebyla v našich výrobních plánech a v obchodních dohodách na období do r. 1965 náležitě rozvinuta.“ W. Ulbricht – Orgány RVHP „nepřikročily však k základním problémům koordinace plánů a určení hlavního zaměření investic… Práce, kterou RVHP doposud vykonala, ukazuje na nedostatek celkové koncepce hlavního zaměření vědeckotechnického rozvoje. To bylo na překážku skutečné dělby práce.“ T. Živkov kritizoval neopodstatněnou zdlouhavost řešení problémů v RVHP. J. Kadár vyjádřil připomínky k práci aparátu RVHP.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203184
národní uzavřenosti, se už brzy nepotvrzovala. Národní uzavřenost v ekonomice měla hlubší a nejen ideové kořeny. Vyplynula z rozdílného stupně hospodářského rozvoje jednotlivých členských zemí a z toho plynoucích rozdílných zájmů. Hlavně však světový socialistický ekonomický systém nemohl určovat trendy ekonomického vývoje, protože v něm převažovaly hospodářsky méně vyvinuté země, které nedávno nebo dosud procházely industrializací. Ve srovnání s průmyslově vyspělými státy západního světa zůstávaly zaostalé a s ekonomikou provázenou stálými poruchami a nemocemi. Závěry porady „nejvyšších představitelů“ a šestnáctého zasedání Rady se omezovaly na problémy, které trápily vlastní ekonomiku a spolupráci. RVHP mohla přispět k hospodářské integraci svých členů, nemohla však úspěšně plnit od ní očekávanou roli v ekonomické soutěži dvou systémů. I hospodářsky integrovaný socialistický blok postrádal možnosti a předpoklady v soutěži skončit úspěšně. Změny ve vnitřním uspořádání RVHP, které obsahovalo usnesení z června 1962, vedly k výstavbě jejího silného aparátu. Provádění hospodářské integrace, jejíž zrychlení bylo ústředním bodem a také smyslem jednání a usnesení červnových schůzí, se dále citelně zbyrokratizovalo. Další její postup se přesunul do rukou odborníků, soustředěných v odborech sekretariátu RVHP a v aparátu stálých komisí. Další zbyrokratizování činnosti orgánů RVHP, od kterého se očekávalo zrychlení koordinace perspektivních plánů, kooperace a specializace výroby, dosavadní překážky neodstraňovalo, naopak stavělo další. Zkomplikoval se rozhodovací proces, vsunuly do něho další články a položily základy k vytvoření velkého, těžko kontrolovatelného a řízeného byrokratického kolosu. Hlavně však existence a fungování mocného a těžko ovladatelného útvaru ztěžovala až vylučovala uplatnit v životě RVHP a v rozhodování jejích orgánů ekonomické nástroje. Prostor pro jejich působení se nadále zužoval. Tím se vyřazoval nebo citelně omezoval jeden z hlavních přirozených zdrojů hospodářské integrace. Vcelku „porada nejvyšších“ a šestnácté zasedání RVHP v červnu 1962 rozhodly o urychlení socialistické hospodářské integrace cestou koordinace perspektivních plánů a společných investic, kooperace a specializace výrob jako o aktuálním úkolu v ekonomické soutěži dvou systémů. Ke splnění tohoto úkolu se snažily posílit autoritu a pozici RVHP, kromě jiného výstavbou početně silného aparátu a její přeměnu v mocný útvar či úřad. Stanoviska a návrhy přednesené na obou zasedáních a přijatá usnesení, která se brzy ukázala
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203184
rozporná, byla takového druhu, že mohla přispět k odstranění některých tíživých problémů v činnosti RVHP a v integraci. Postrádala však schopnost splnit očekávání – učinit z RVHP hnací motor urychlené integrace a přední až nejdůležitější nástroj v ekonomické soutěži dvou systémů.
Dvouletá bilance (1962–1964) Závěry porady nejvyšších představitelů a šestnáctého zasedání chápali funkcionáři a orgány RVHP jako směrnice pro svou činnost nebo je tak prezentovali. Na dokument „Základní principy mezinárodní socialistické dělby práce“ se odvolávala většina usnesení i projevy vedoucích funkcionářů členských států jako na závaznou linii hospodářské politiky RVHP. Dokument brzy fungoval jako štít, povinný ornament či rituál, sloužící ke zdůvodňování různých rozhodnutí a návrhů. Souběžně s tímto vývojem ztrácel dokument inspirující roli, pokud ji alespoň krátce po svém zrodu měl. Stálé odvětvové komise sice splnily povinnost uloženou usnesením a zaujaly stanovisko ke zmíněným závěrům. Svoje stanoviska formulovaly velmi obecně, neobsahovala konkrétní náměty či změny, které by přinesly očekávaný obrat v obsahu a metodách práce komisí. Nový orgán – Výkonný výbor – se scházel podle stanov RVHP čtyřikrát do roka. Zasedání RVHP se konala dvě, což neodpovídalo statutu RVHP. Také porada nejvyšších představitelů byla pouze jedna, v roce 1964 se nesešli.104 Uskutečnily se změny v orgánech RVHP, vznikly tři nové stálé komise, zvýšil se počet odborných pracovníků v sekretariátě. S tím souviselo rozhodnutí o výstavbě budovy RVHP v Moskvě a o úpravě rozpočtu RVHP.105 104 Stálá
komise pro strojírenství se od září 1962 do září 1964 sešla dvanáctkrát. Výkonný výbor od července 1962 do konce roku 1964 měl patnáct schůzí. Zasedání RVHP se konala v prosinci 1962 a v červenci 1963. 105 SÚA, f. AN, 07/16, kr. 41, a.j. 122, kr. 42, a.j. 130. Nové stálé komise RVHP: pro devizové a finanční otázky (vznik na XVII. zasedání), pro lehký a pro potravinářský průmysl (XVIII. zasedání). Výkonný výbor schválil pro r. 1962 562 pracovníků, pro rok 1964 už 680 odborníků. – V září 1962 přijal sovětský návrh na výstavbu budovy RVHP v Moskvě. Předběžný rozpočet činil 8–9 mil. Rb a na jeho finanční úhradě se podílely všechny členské státy (ČSR 13,25 %, tj. 8,5–9,5 mil. Kčs). – Rozpočet RVHP v roce 1961 byl překročen, příjmy dosáhly 2,102 mil. Rb., z toho ve švýcarských francích 1,293 mil. Na rozpočtu se podílely Albánie 1 %, Bulharsko 7 %, Maďarsko 10 %, Polsko, NDR, ČSR 13,25 %, Rumunsko 10 %, SSSR 32,25 %.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203184