8.
M
yslíte, že to je past?“ zašeptala Cora, když jsme se plížili podél Kensington „ Gore nedaleko Royal Albert Hall. Ja ko na znamení začal v dálce odbíjet Big Ben. Došli jsme na místo, kde jsme se měli setkat s lady Alicí. Byla půl noc, ale v dohledu nebyla ani lady Alice, ani Mary Jane s Jemimou. Na zápěstí mi pulzovala červená podlitina, která mi zůstala po zaříkání na loajalitu. „Ne.“ Znělo to mnohem sebejistěji, než jsem se cítil. Když jsem slyšel, že se čarodějnice shromažďují v Royal Albert Hall, představoval jsem si, že se to bude podobat divadlu ve West Endu, které jsme navštívili s Violet, když byla ještě člověkem. Ale tahle budova mi vyrazila dech. Vypadala jako několikapatrový dům s okny kolem dokola, takže připomínala obrovský svatební dort.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203177
Spojení 99
„Není to past.“ Při zvuku laskavého hlasu jsem nad skočil. Otočil jsem se. Za námi stála lady Alice, jako kdyby tam byla po celou dobu. Na sobě měla jednodu ché černé šaty a vlasy si sepnula na krku sponou s dia mantem. „Tak co to tedy je? Nějaká hra na dnešním večírku?“ zeptal se Damon jízlivě. Náhlé zjevení lady Alice na něj zřejmě neudělalo žádný dojem. „Ne, sabat nehraje žádné hry. Jsme jeden k druhému loajální,“ ignorovala Damona lady Alice. „Pokud by ně kdo zradil důvěru, staly by se hrozné věci.“ „Když se do sebe pustí upíři, taky se dějou hrozné vě ci, a přesto je to nezastaví,“ řekl výhružně Damon. „No, to je další důvod, proč jsme lepší než vy, viď?“ prohlásila lady Alice. „Teď půjdeme. Všichni už jsou na místě. Nechám vás dva, abyste vysvětlili, co potřebujete.“ „Kde je Jemima?“ zeptal jsem se šeptem Mary Jane, když se lady Alice otočila. Doufal jsem, že se s ní Jemi ma nepohádala. „Ohlašuje nás ostatním,“ odpověděla Mary Jane. Vy padala mnohem sebevědoměji, než když jsem ji viděl naposledy. Byl jsem rád, že se konečně shledala s lady Alicí. Aniž čekala na odezvu, otevřela lady Alice dřevěné padací dveře, které byly mezi dlažebními kameny na ces tě pro pěší. Navzdory rezavým řetězům, díky kterým
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203177
100 Stefanovy deníky
budily dojem, že jsou pevně zamčené, se se skřípáním otevřely. Všichni čtyři jsme vykročili do tmy za lady Alicí a vy dali se po chatrném železném točitém schodišti, které při každém kroku zadrnčelo. Sirka, která vzplála v ruce lady Alice, vrhala na betonové stěny stíny. Zatímco exteriér opery vypadal majestátně, tady to bylo jiné. Byla tu stejná zima a vlhko jako v tunelu, kterému jsme říkali domov. Konečně schodiště skončilo. „Tady se dějí všechna kouzla,“ řekla lady Alice, když jsem se rozhlédl po okolí. V chodbách, jež se od místa, kde jsme stáli, rozbíhaly všemi směry, byly police s kos týmy, obrazy a kulisami. Přímo proti točitému schodišti jsem uviděl dvanáct schodů, které nikam nevedly. Nej spíš to byla dekorace na nějaké představení. Lady Alice došla k falešným schodům a přímo vedle nich otevřela úzké dřevěné dveře. „Jděte,“ vyzvala mě a ukázala mi, abych jimi prošel. Nevěřícně jsem zamrkal. Uvnitř byla úplná tma a ticho. Musel jsem se přikrčit, abych se do dveří, jež byly vyso ké jen metr dvacet, vešel. Zjistil jsem, že se nacházím v tmavé komoře. Ale to trvalo jen chvíli. Místnost se přímo před mýma očima začala zvětšovat. Strop se vyklenul, stěny roztáhly a odnikud se vynořil nábytek. Uvědomil jsem si, že nejsem sám. Místnost se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203177