vod. Tehdy si holobradý génius Leo nahrazoval vousy, po nichž zoufale toužil, honosnými podobenstvími. On si účet, jejž hodlal předložit rodičům, začal připravovat brzy. Anna těm svým nemohla vyčítat téměř nic; vybírali jí schopné chůvy a vhodné školy. Její rodinu nepostihla dramata, která zocelují charakter a později vytvářejí osobní příběh. Žádné doložitelné krvesmilstvo, žádný alkoholismus, žádná sebevražda. Její rodiče nepostihla dokonce ani stará dobrá měšťácká neuróza. Rozčarování nebylo dost v módě. Jako třicátníci si užívali poválečného blahobytu a jako čtyřicátníci uvolněných mravů. Přízraky šoa nevycházely z bytu babičky Josefy. Ona jediná se odvažovala udržovat památku na zesnulé. Pokud se o nich zmínila u stolu, rodiče rychle měnili téma rozhovoru. Anna jim nemohla vyčítat, že odložili kufry předků do úschovny. Chtěli žít. „Nějak moc jste se zamyslela, slečno.“ „Přemýšlela jsem o Gaussově křivce. Znázorňuje rozdělení středních hodnot ve statistice.“ „Snad se mnou nechcete mluvit o matematice?“ „Gauss ukázal, že charakteristické hodnoty prvků jedné množiny tíhnou k vytváření křivky ve tvaru obráceného zvonu. Střední hodnoty vytvářejí její hrb, je jich většina. Ve srovnání s jejich počtem nabývá jen málo prvků nízkých nebo vysokých hodnot. Třeba jako rozdělení hodnot inteligenčních kvocientů v dané populaci.“ „Takových rozhovorů jsem si užila víc než dost.“ „Vymykáte se Gaussově rozdělení, Adélo. Normálnímu rozdělení. Váš osud je výjimečný.“ „Za každý dar se platí, Anno. Ale to už jsem vám jistě řekla.“
[ 101 ]
Grannecova_Bohyne_vnitrek.indd 101
19.1.2015, 10:37:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203142
18 1937 DOHODA „Jestliže lidé nevěří, že matematika je jednoduchá, pak jen proto, že si neuvědomují, jak složitý je život.“ John von Neumann, matematik a fyzik
V kopci na půl cesty ke hřbitovu jsem ucítila, jak mi sklouzává punčocha. Když jsem si ji natahovala, zachytila jsem za očko. Zpozdila jsem se. Sejdu se s jeho matkou zpocená a neupravená. Promarnila jsem spoustu času přemýšlením, co si na takovou schůzku vzít na sebe. Neměla jsem co ztratit, přesto jsem měla nervy na pochodu. Jestli se rozhodla, že nás rozdělí, proč to nepřikázala Kurtovi před tím, než odjela z Vídně do Brna? Před tím, než nám konečně dovolila, abychom spolu žili. Tak co mi může chtít? Jednou mě podezírala, jak mi přiznal Kurt, že před ním tajím dítě, což mě obzvlášť bolestně ranilo. Obviňovat mě, že jdu po jejich majetku, už nemohla. Protože jejich blahobyt podminovaný krizí měl na kahánku. Gödelovy ve skutečnosti živil Kurtův starší bratr Rudolf, který pracoval ve Vídni jako rentgenolog. Kurt se o nás dva ještě zdaleka nedokázal postarat, i když jsem odjakživa uměla vyjít s málem. Marianna si zřejmě uvědomovala, že jsem důvěrně obeznámena s jejich rodinným životem, ať už šlo o Kurtovy početné recidivy, nebo o Marianniny potíže s úřady. Musela jsem uznat, že odvaha jí nechybí: bez zábran a nehledě na opatrnost dávala hlasitě najevo, jak se jí oškliví nacisti. Když jsem dostala její krátký dopis, málem to se mnou seklo: paní Marianna Gödelová si se mnou chce soukromě promluvit na nějakém
[ 102 ]
Grannecova_Bohyne_vnitrek.indd 102
19.1.2015, 10:37:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203142
klidném místě. Srozumitelně řečeno, chtěla se se mnou sejít tak, aby u toho nebyl Kurt. Nikdy mi neprokázala tu čest, aby se se mnou setkala, přestože můj poměr s jejím synem trval už deset let. Než jsem poslala odpověď, nejmíň stokrát jsem ji přepsala. Nabídla jsem jí schůzku v kavárně hotelu Sacher vedle opery, čímž jsem projevila dobrou vůli a naznačila, že vím o její lásce k hudbě. Krátkým lístkem mi suše sdělila, že touží po mnohem větším klidu. Nejspíš si nepřála, aby ji někdo spatřil v mé společnosti. Navrhla jsem tedy, abychom se sešly na grinzingském hřbitově u hrobu Gustava Mahlera. Tahle poťouchlost ji zřejmě nenaladí příznivě; ale nic jiného jsem od ní beztak nečekala. Setkání u nás doma kategoricky odmítla. Přestože jsem se jí snažila navnadit tím, že se na vlastní oči přesvědčí, jak pohodlně její syn v Grinzingu žije. Bydleli jsme jen kousek od konečné osmatřicítky: když se Kurt vracel domů, stačilo, aby před univerzitou nasedl na tramvaj. Zdejší bohatá zeleň prospívala jeho zdraví. Na tomto klidném vídeňském předměstí měl letní sídlo dokonce i slavný doktor Freud; žili jsme v úctyhodné společnosti. Nastřádala jsem v sobě hodně zatrpklosti vůči Marianně, ale pokušení setkat se s Liebe Mama*, s tím výlupkem všech ctností – široko daleko nejlepší hostitelka; dokonalá znalkyně hudby; pozorná matka –, jsem neodolala.
Čekala u šedého mramorového náhrobku, upjatá a rozhodná. Nepozdravila, jen si mě pozorně prohlédla od ohlávky až po kopyta. „Mahler je pohřben s dcerou, která zemřela v pěti letech.“ „Nechcete si sednout, paní Gödelová? Z druhé strany aleje je lavička.“ Císařským gestem můj návrh smetla. „Vy nevíte, co je to mateřská úzkost, slečno. Když bylo Kurtovi osm let, onemocněl revmatickou horečkou a měla jsem strach, že zemře. * Milovanou maminkou.
[ 103 ]
Grannecova_Bohyne_vnitrek.indd 103
19.1.2015, 10:37:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203142