98
Doporučila nám ji jiná respondentka, s tím, že je skvělá vypravěčka, navíc toho času bez zaměstnání, takže má spoustu volna. Liora působí dojmem přesvědčené hippie. Labužnicky kouří cigarety a halí se do stylově obnošeného svrchníku. Sedíme na zahrádce kavárny v telavivské „latinské čtvrti“ Florentin. Tato část města, patřící začínajícím umělcům a studentům, ožívá až po setmění. Teď, kolem desáté ranní, jsme tu úplně samy a ospalá servírka na nás překvapeně mžourá. Liora před dvěma týdny opustila práci u filmu. Zdálo se jí, že její spolupracovníci jsou lhostejní intrikáni. Studuje biotechnologie a žije se svým přítelem, izraelským Židem. Má jednoho mladšího bratra (22 let), který pracuje ve filmové produkci. Chce mít tři děti: „My s bráchou jsme byli jen dva a můj přítel je ze tří dětí – má dva bratry a myslím, že je to mnohem víc legrace – takže tři.“ Když jela Liora po armádním výcviku s kamarádkami na obligátní výlet do Asie, jedna z dívek se během cesty v Laosu utopila. Vrátily se a ona místo toho jela pracovat jako au-pair do USA. Tam poznala svého bývalého přítele, který s ní pak přijel do Izraele a chtěl se dokonce přistěhovat. Ale byl „tak nežidovský – neizraelský“ a ona viděla, že by to bylo pro oba příliš obtížné, tak se s ním rozešla. „Aby se ani jeden z nás nemusel obětovat,“ říká. Na otázku, zda věří v Boha, nejdřív odpovídá, že v žádném případě, vzápětí však připouští, že v Boha věří: „Ale jiným způsobem, žádné předpisy rozhodně nedodržuji – nerozeznám ani co je košer – myslím, že stačí konat dobro.“ Otázce, zda věří v židovského Boha, se vyhýbá. Autorka: A co tvá rodina, je věřící?“ Liora: „Můj otec věří jen sám v sebe. Máma ano – ta dodržuje košer – je tradiční – a matčin bratr a otec, ti jsou dokonce ortodoxní – strýc od začátku takový nebyl, ale měl v dětství těžkou rodinnou situaci a zkoušel i drogy a nakonec se přiklonil k ortodoxii. Moje máma měla sice stejné dětství, ale vzala si mého otce – velkého ateistu. Vlastně ani nevím, jakým způsobem má matka věří. Bratr věří jako táta – taky jen v sebe – myslí si, že víra je blbost. Můj přítel nevěří vůbec ničemu – já věřím aspoň trochu v energii, v dobré skutky – on věří jen v peníze. Umí použít ostré lokty, když o něco jde. Pracuje ve firmě na výrobu technologií a je tam dost úspěšný. Je to kovaný Izraelec, tedy kdybys ho chtěla přesídlit do jiné země, bude to velmi těžké!“ A: „Takže třeba do synagogy nikdy nechodíš nebo svátky nedodržuješ?“ L: „Do synagogy nechodím vůbec. Kdysi v dětství s mámou ano, ale nyní vůbec, ani na Jom kipur – ale postím se. V USA jsem se snažila
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203045
99
něco dodržovat – nejíst a neřídit na Jom kipur, což tam bylo velmi těžké, ale když jsem se vrátila a potkala mého současného přítele… ten se postí na Jom kipur proto, že věří, že to čistí duši (směje se). Uděláme si tichý den – spirituální – nejdeme sice do synagogy, ale nejíme, neřídíme, nedíváme se na TV, ale je to zábava – líbí se mi to!“ A: „A když jsi chodila jako dítě do synagogy, jak jsi vnímala, že nemůžeš číst z Tóry, zatímco tvůj bratr ano?“ L: „Je mi to úplně jedno – nechci se toho ani dotknout! Nezajímám se o to. Zdá se mi to jako velmi proti mužům a ženám. Nechci se toho vůbec účastnit! Nevěřím na to, věřím v demokracii a další věci. Nedává mi to žádný posvátný pocit – ten mám, když mě někdo požádá o pomoc a já můžu pomoct, když má někdo potíže, když zachráním psa, když ke mně přijde někdo na ulici, snažím se ho vyslechnout, i když je to podivouš a vypadá jak bezdomovec, ale je to člověk. Neobejmu ho, ale mluvím s ním.“ Liora sice sama sebe ani svou rodinu jako příliš věřící nevnímá, ale její bratr je například „samozřejmě“ obřezán. Říká: „Je to svým způsobem především tradice.“ A: „Budeš dodržovat tradice, až budeš mít děti?“ L: „Ano, chci je dodržovat – mám je ráda – mám ráda svátky – rodina se sejde – je to něco významného – speciálního.“ A: „A co kdyby, hypoteticky, tvůj budoucí manžel nesouhlasil s obřízkou vašeho dítěte?“ L: „V případě, že bych si vzala nežida a on nechtěl nechat našeho syna obřezat – argumentovala bych spíš zdravotními důvody než židovskými a myslím, že moje máma by hodně chtěla, aby její vnuk měl obřízku – ale pokud by můj muž byl schopen mě přesvědčit, například, že je to pro dítě trauma nebo tak – ok, byla by to normální hádka – nic světoborného. Myslím, že obřízka je hlavně zdravotní záležitost…, že hodně nařízení je z důvodu zdraví – například nemíchat mléko a maso – není to dobré pro společné trávení – samozřejmě, že v Bibli to odůvodnili Bohem, aby jim někdo věřil.“ Liora nejí vepřové maso. Jako důvod uvádí, že nemá moc ráda maso všeobecně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203045
100
A: „Cítíš se být Židovkou?“ L: „Cítím se jako Židovka hlavně v zahraničí, doma se cítím jako Izraelka – ale venku se mě všichni ptají, jestli jsem z židovské nebo muslimské strany – pokud to tedy zvládnou správně pojmenovat – což především v USA není příliš obvyklé. Ale spousta lidí se mě ptá i na různé náboženské a zvyklostní záležitosti, které, přísahám, vůbec neznám a zkouším si pak vzpomenout na znalosti ze základní školy, ale já tyhle věci nedělám!!“ A: „A jaké to bylo, být v USA jako Židovka?“ L: „Někdy docela legrační. Často se mě tam ptali: ‚Ty jako Židovka, co si o tom myslíš?‘ Pracovala jsem na nějaké koňské farmě v USA a tam se ptali: ‚Kradou Židé – máte v Izraeli zloděje?‘ Odpovídala jsem: ‚No, to si děláte legraci, myslíte, že je to opravdu Svatá země – že tu lidé chodí po ulici se svatozáří?‘ A pak jsem hlídala děti portorické rodině a ti byli tak nadšení, když zjistili, že jsem Židovka, že když jsme šli po ulici, říkali všem: ‚Ona je Židovka‘ a já na to: ‚Buďte zticha! Chcete, aby mě někdo zabil (smích)?!‘ Říkali mi, že jsem vyvolená, a já odpovídala: ‚Jsem stejně vyvolená jako vy!‘ Jejich děti chodily do španělské křesťanské školy. Američani většinou vůbec nevědí, o co tady (rozuměj v Izraeli) jde – málokdo z nich vůbec opustil zemi a někdo se mě dokonce ptal, jestli v Izraeli jezdíme pořád na velbloudech anebo jestli je Izrael částí Německa? Řekla jsem, že jistá souvislost tu je, ale že se nedá přímo říct, že bychom byli jeho součástí (smích).“ A: „Aha, a odkud původně přišla tvá rodina do Izraele?“ L: „Otec mého otce byl v koncentračním táboře – jediný z rodiny přežil. Matka mého otce přišla do Izraele již před válkou, ale zbytek rodiny zemřel v koncentračním táboře. Dědeček o tom nikdy nemluví – babička občas říká, že pokud mohlo zemřít tolik lidí, není možnost něčemu dál věřit. Asi proto jsou tak sekulární. Na druhé straně ta samá babička byla velmi nešťastná, když se dvě z mých sestřenic provdaly za švýcarské Nežidy nebo když jsem já měla amerického nežidovského přítele. Nedefinuje své židovství ani tak přes víru, jako etnicky. Mojí matce to třeba bylo úplně jedno, že můj americký přítel nebyl Žid. Chtěla jen, abych byla šťastná a byla s někým, kdo na mě bude hodný. Ale otcova matka z toho bylo nešťastná. Kromě ní se na to nikdo z rodiny neptal.“ A: „Aha, takže rodina otce je spíš sekulární a rodina matky věřící?“ L: „Prarodiče z matčiny strany, ti ortodoxnější, jsou původem z Maroka – před válkou tady už byli. Dědeček byl vždy tradičnější – dodržuje šabat a nosí kipu, ale nedá se říct, že by byli zcela ortodoxní. Kdo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203045