„Zkrátka Tomík otevře tlamu. Všichni tam nalítáte, a až bude bedna zavřená, zase tlamu otevře a vy všichni v klidu můžete cestovat. Alespoň nebude na tak dalekou cestu sám a pěkně mu to uběhne.“ „Ty jsi geniální, taťko!“ zvolala nadšeně Maruška, vrhla se na něj a vlepila mu takovou pusu, až ten statný hroch celý zčervenal, což všechny ostatní pořádně pobavilo. „Ovšem když mě naposledy odváželi,“ podotkl Tomík, „dali mi na uklidnění injekci a já nějakou dobu vůbec nevěděl, kde jsem. Tak mám strach, abych vás nezblajznul.“ „Já, já tám stráchy nepudú, on nás zblajzne ják kédlubnu!“ zašvitořil Culík a celý se rozklepal. „Nebojte se, mluvila jsem s říďou a ten říkal, že když bude Tomík v klidu a normálně půjde do přepravovací klece, tak mu žádnou injekci nikdo dávat nebude,“ uklidnila je Tereza, která byla do veškerých detailů zasvěcená a stoprocentně připravená řešit každý problém. „A já mám zase nápad!“ znovu zařval Slávek. „Tohle už mi, prosím, nedělej,“ ozval se Jarda trochu nazlobeně. „Teď jsem měl totiž velké štěstí, že mi nezůstalo nic v kalhotách z toho leknutí.“ „Všem se moc omlouvám,“ pokračuje Slávek, „ale nějak se z té nervozity nemůžu udržet. My hroši máme hrozně 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202967
citlivé horní patro v tlamě. Takže kdyby si ptáci vzali něco ostrého, třeba nějaký špendlík, tak ho v nejhorším případě píchnou do toho horního patra a on tlamu otevře, i když nebude při vědomí.“ „Slávku, to je přímo geniální!“ zvolal nadšeně Jarda. „Nezbývá než souhlasit. Takhle opravdu mohou všichni opeřenci vycestovat a žádné nebezpečí jim nehrozí.“ Tereza našla spínací špendlík v kabelce a podala ho ptákům. Už byl nejvyšší čas, protože viděli v dálce přijíždět nákladní vůz, který měl odvézt Tomíka na letiště. Jarda a Klárka se srdečně rozloučili a odešli k domovu. Byl to jejich poslední společný večer na poměrně dlouhou dobu. Tereza ještě musela zůstat, protože bylo nutné vybavit poslední formality k převozu Tomíka. Doma si Jarda s Klárkou udělali sváteční večeři. I když se stůl prohýbal, tak do těch všech mňamek pouze ďobli a nebylo jim příliš do řeči. Cítili oba velikou lítost nad tím dlouhým odloučením. „Tatí, můžu dneska spát s tebou?“ ptá se Klárka. „To se rozumí. Pojď ke mně. Bude se mi tak stýskat, že si to ani neumím představit,“ otáčí Jarda hlavu na druhou stranu, aby Klárka neviděla slzy jako hrachy, které mu tečou po tváři na polštář. „Mně taky, a jak.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202967
„Neboj, bude s tebou Terka a taky Tomík. Oba tě mají moc rádi.“ Po této větě oba dva dělají, jako že spí, aby už toho druhého nerušili v předstíraném spánku. V letadle už jsou Klárka i Tereza v úplné pohodě a plny očekávání. Ze začátku letu se ještě Klárka křečovitě drží Terezy a ani se od ní nehne, ale postupem času se začíná pomalu uvolňovat. Cesta ubíhá poklidně a najednou letadlo přistává v Keni. Obě vystupují do toho horka. Padne to na ně, jako by je někdo přikryl dekou, ale tento pocit mají obě jenom chvilku, protože pak je zalije zvláštně krásný pocit, jaký ani jedna z nich ještě nezažila. „Terko, já se celá chvěju,“ povídá Klárka. „A taky vůbec nemohu dýchat, jak jsem nadšená z toho, že jsme tady,“ dodává takovým hlasem, jako by měla v hrdle knedlík. Cestou do hotelu byly obě jako v transu. Všemu se divily, ze všeho jim přecházel zrak. V hotelu už na ně čekal Terezin kamarád. Sedli si všichni na verandu hotelového pokoje a holky si vyslechly plán. „Už zítra vyjedeme my tři do vesnice, kde se nachází vámi hledané místo,“ začal Jirka. „Budeme tam jenom my tři. Ubytováni budeme v dřevěné chatce, kterou tam mají domorodci navíc a která slouží případným návštěvám 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202967