D IVOKÉ
KARTY
KdyÏ jsem ve‰el do apartmá pana Holmese, mûl v sobû sedativum a leÏel v posteli. Earl mi fiekl, Ïe pfiedvolání dostali i Blythe a Tachyon a mûli pfiijet následujícího dne. Nedokázali pochopit proã. Blythe se politického rozhodování nikdy neúãastnila a Tachyon nemûl s âínou ani americkou politikou nic spoleãného. Davida si v˘bor pfiedvolal dal‰í den ráno. KdyÏ vstoupil dovnitfi, usmíval se. Hodlal nás v‰echny pomstít. PAN RANKIN: Chtûl bych tohoto Ïidovského pána z New Yorku ujistit, Ïe vzhledem k jeho pÛvodu nebudeme nijak zaujatí. KaÏd˘ ãlovûk, kter˘ vûfií v základní principy kfiesÈanství a Ïije s nimi v souladu, má mÛj respekt a dÛvûru. SVùDEK: Dovolte mi, abych se pfied v˘borem ohradil vÛãi oznaãení „Ïidovsk˘ pán“. PAN RANKIN: Ohrazujete se proti oznaãení „Îid“ nebo proti oznaãení „pán“? Proti ãemu protestujete?
Po tomto nepfiíli‰ slibném zaãátku zaãaly místnost zaplavovat Davidovy feromony, a aãkoliv se mu nepodafiilo pfiimût ãleny v˘boru tancovat v kruhu a zpívat oslavnou píseÀ „Hava Nagila“, pod jeho vlivem srdeãnû souhlasili, Ïe zru‰í pfiedvolání, odvolali v˘slechy, navrhli usnesení, v nûmÏ esa pochválili za vlasteneck˘ postoj, poslali panu Holmesovi dopis, v nûmÏ se omlouvali za své chování, odvolali obvinûní Hollywoodské desítky z pohrdání Kongresem a obecnû ze sebe pfiímo pfied kamerami ‰tábÛ filmov˘ch t˘deníkÛ dûlali nûkolik hodin pitomce. John Rankin oznaãil Davida za „hebrejského pfiítele Ameriky“, coÏ byla od nûj vskutku velká pochvala. KdyÏ David vytanãil ze dvefií, v‰imli jsme si, jak se kfiení od ucha k uchu, a mohutnû jsme ho poplácali po zádech a zamífiili zpátky do hotelu v‰echno fiádnû oslavit. Právû jsme naãínali tfietí láhev ‰ampaÀského, kdyÏ dvefie otevfiel hotelov˘ detektiv a asistenti kongresmanÛ nám doruãili novou várku obsílek. Zapnuli jsme rádio a poslechli si Ïivû pfiená‰en˘ projev pfiedsedy SVNâ Johna Wooda o tom, Ïe David pouÏil metodu „ovládání mysli toho druhu, jeÏ se praktikují v Pavlovovû ústavu v komunistickém Rusku“ a Ïe tento smrtící útok bude dÛkladnû vy‰etfien. Posadil jsem se na postel a hledûl na bublinky, které stoupaly ve sklence se ‰ampaÀsk˘m. Opût mû sevfiel Strach.
Dal‰ího rána pfied v˘bor nastoupila Blythe. Tfiásly se jí ruce. Davida poslali pryã se stráÏemi v plynov˘ch maskách na obliãejích. Pfied budovou stála nákladní auta s v˘straÏn˘mi protichemick˘mi symboly. Pozdûji jsem zjistil, Ïe kdybychom se pokusili probít ven, hodlali proti nám pouÏít fosgen. Ve v˘slechové místnosti stavûli sklenûnou kóji. David mûl svûdãit v izolaci, prostfiednictvím mikrofonu. Ovládání mikrofonu mûl v rukou John Wood. âlenové v˘boru byli zjevnû otfieseni stejnû jako my, protoÏe se dotazovali ponûkud nesouvisle. Ptali se na âínu, ale ponûvadÏ Blythe zastávala vûdeckou funkci, ohlednû politick˘ch – 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202952
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
rozhodnutí jim Ïádné odpovûdi poskytnout nemohla. Poté se jí zeptali na povahu její schopnosti, jak pfiesnû vstfiebává mysli a co s nimi dûlá. V‰echno to bylo pomûrnû zdvofiilé. Henry van Renssaeler byl koneckoncÛ stále kongresman a profesionální zdvofiilost jim zakazovala byÈ jen naznaãovat, Ïe jeho my‰lenky fiídí jeho manÏelka. Poslali Blythe ven a zavolali si Tachyona. Ten mûl na sobû broskvovû rÛÏov˘ kabát a holínky se stfiapci. Celou dobu nedbal rad svého právníka – vstoupil dovnitfi jako aristokrat, jenÏ neochotnû dostává své povinnosti uvést na pravou míru pom˘lené pfiedstavy prostého lidu. Dokonale se pfiepoãítal a v˘bor ho roznesl na kopytech. Pfii‰il mu status ilegálního pfiistûhovalce, pak se po nûm povozil za to, Ïe do svûta vypustil virus divok˘ch karet, a aby toho nebylo málo, doÏadoval se od nûj jmen es, která léãil, pro pfiípad, Ïe by nûkter˘mi z nich byli náhodou zákefiní ‰pioni ovlivÀující mozky Ameriky na pfiíkaz str˘ãka Joea Stalina. Tachyon to odmítl. Deportovali ho.
Následujícího dne pfii‰la opût fiada na Harsteina, kterého teì doprovázela fiada pfiíslu‰níkÛ námofiní pûchoty v protichemick˘ch oblecích. Jakmile ho umístili do sklenûné kóje, pustili se do nûj stejnû, jak se pustili do pana Holmese. John Wood maãkal tlaãítko na mikrofonu a ani jednou ho nepustil ke slovu, a to ani aby zareagoval, kdyÏ ho Rankin, pfiímo pfied ostatními, oznaãil za slizkého icika. KdyÏ koneãnû dostal pfiíleÏitost nûco fiíct, David celému v˘boru vynadal do bandy nacistÛ. To panu Woodovi pfiipadalo jako pohrdání Kongresem. Na konci sly‰ení mûl do vûzení namífieno i David. Dal‰í jednání bylo pfies víkend odroãeno. Earl a já jsme mûli pfied v˘bor pfiedstoupit v pondûlí.
V pátek veãer jsme sedûli v apartmá pana Holmese a poslouchali rádio, a v‰echno bylo ‰patnû. Americká legie po celé zemi organizovala demonstrace na podporu v˘boru. V‰ude po Státech byla doruãována pfiedvolání lidem, o nichÏ se vûdûlo, Ïe mají nûjak˘ esotalent – povoláváni nebyli Ïádní znetvofiení Ïolíci, protoÏe ti nevypadají hezky na kamefie. MÛj agent mi zanechal vzkaz, Ïe spoleãnost Chrysler chce, abych jí vrátil auto, a Ïe volali lidé z Chesterfieldu a dali najevo znaãné znepokojení. Vypil jsem láhev whisky. Blythe a Tachyon se nûkde schovávali. Z Davida a pana Holmese byla zombie; sedûli v koutû, zapadlé oãi mûli upfiené do prázdna, ztraceni ve své bolesti. Nikdo z nás nemûl co fiíct, kromû Earla. „Odvolám se na první dodatek, a aÈ jdou v‰ichni k ãertu,“ fiekl. „Jestli mû zavfiou, odletím do ·v˘carska.“ Já jsem upíral oãi do pití. „Já lítat neumím, Earle.“ „Ale umí‰, hospodáfii,“ namítl. „Sám jsi mi to fiekl.“ „Já lítat neumím, sakra! Nech mû na pokoji.“ – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202952
D IVOKÉ
KARTY
UÏ jsem to nedokázal vydrÏet, vzal jsem si dal‰í láhev a ‰el si lehnout. Kim si chtûla povídat, ale já jsem se k ní otoãil zády a pfiedstíral, Ïe spím.
„Ano, pane Mayere.“ „Jacku? To je pfií‰erné, Jacku, prostû pfií‰erné.“ „Ano, to je. Ti parchanti, pane Mayere. Úplnû nás zniãí.“ „Dûlejte, co vám fiekne právník, Jacku. Budete v pofiádku. Stateãnû vzdorujte.“ „Stateãnû?“ Smích. „Stateãnû?“ „Tak je to správné, Jacku. Jste hrdina. NemÛÏou na vás. Jen jim fieknûte, co víte, a Amerika vás za to bude milovat.“ „Chcete, abych byl udavaã.“ „Jacku, Jacku. Tahle slova nepouÏívejte. To, co od vás chci, je patriotické. Správné. Chci, abyste byl hrdina. A chci, abyste vûdûl, Ïe v na‰em studiu se pro hrdinu místo vÏdycky najde.“ „Kolik lidí si koupí vstupenku, aby vidûlo práskaãe, pane Mayere? Kolik?“ „Dejte telefon právníkovi, Jacku. Chci s ním mluvit. Buìte hodn˘ chlapec a dûlejte, co vám fiekne.“ „Ani náhodou.“ „Jacku. Co s vámi mÛÏu dûlat? Dejte mi právníka.“
Earl se vzná‰el za m˘m oknem. Na br˘lích, které mûl vysunuté na vr‰ku pilotní pfiilby, se tfipytily kapky de‰tû. Kim se na nûj nevraÏivû podívala a ode‰la z pokoje. Já jsem vylezl z postele, pfie‰el k oknu a otevfiel mu. Earl vletûl dovnitfi, seskoãil v botách na koberec a zapálil si. „Nevypadበdvakrát dobfie, Jacku.“ „Mám opici, Earle.“ Z kapsy vytáhl sloÏené Washington Star. „Mám tu nûco, po ãem vystfiízliví‰. UÏs vidûl noviny?“ „Ne, je‰tû jsem nevidûl ani À.“ RozloÏil je. Titulek sdûloval: STALIN OZNAMUJE, ÎE SE STAVÍ ZA ESA. Posadil jsem se na posteli a sáhl po láhvi. „JeÏí‰i Kriste.“ Earl noviny zahodil. „Chce, abychom ‰li za katr. Jasnû, vÏdyÈ jsme ho nepustili do Berlína. Nemá dÛvod nás milovat. Sám doma divoké karty pronásleduje.“ „Ten hajzl, hajzl jeden.“ Zavfiel jsem oãi. Za víãky mi tepaly barvy. „Mበcígo?“ zeptal jsem se. Jedno mi dal a pfiipálil mi zippem z války. Opfiel jsem se na posteli a promnul si strni‰tû na bradû. „Vidím to tak,“ fiekl Earl, „Ïe nás ãeká deset hrozn˘ch let. MoÏná budeme dokonce muset opustit Státy.“ Zavrtûl hlavou. „A pak z nás budou zase hrdinové. Trvat to bude nejmíÀ takhle dlouho.“ – 103 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202952