Photo Credit: shoothead via Compfight cc
Novinář Robin Marantz Henig nedávno v jednom článku časopisu New York Times Magazine poskytl zneklidňující portrét typického Yellowbrického pacienta: „Je to mladý muž, který velmi dobře prospíval na jedné z předních škol Břečťanové ligy (Ivy League), než přišel do posledního kurzu posledního semestru jeho posledního roku na škole, kdy dokončil svou závěrečnou práci a nedokázal ji odevzdat.“ Tento krátký okamžik existenciálního zoufalství se vymkl kontrole. „Požadavky na blížící se nezávislost můžou zhoršit problémy s mentálním zdravím nebo vytvořit nové problémy u lidí, kterým se do té doby dařilo plnit všechny očekávané role,“ vysvětUkázka elektronické knihy, UID: KOS202948
luje Henig. „Když přijde konec školy a očekávané role zmizí, tito lidé se ztrácejí.“ Jinými slovy, když budete celý život procházet s myšlenkou: „Jestli tohle zvládnu, věci se později zlepší,“ nakonec zapomenete, co to „lepší“ vlastně znamená. To neznamená, že každý student, který se na školu dívá jako na zkoušku přežití, skončí na Yellowbricku, ale zoufalství doprovázené trvalým odkládáním příjemného života dokáže dát svou přítomnost přesto najevo. Je to například vidět v pravidelných e-mailech, jež dostávám od vysokoškoláků, kteří trpí hlubokou prokrastinací – což je pokročilá fáze vyhoření, kdy, jak tomu bylo u výše uvedeného Yellowbrického pacienta, se stane nemožné dokončovat práci – nebo v tichém zoufalství přepracovaného právníka, který si už nemůže vzpomenout, proč přesně se studium práv kdysi zdálo tak jasnou volbou. Nechtěl jsem tento dopis psát, abych káral. Ve skutečnosti jsem zděšen rostoucím počtem (často lidí vzdělaných v Břečťanové lize) hlasů diskutujících o stresu studentů, které volají: „Život je víc než Harvard!“, ale poskytují jen nicotné vodítko k tomu, co by to „víc“ mělo znamenat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202948
Photo Credit: HAMED MASOUMI via Compfight cc
Píšu proto, abych navrhl alternativu. Posledních deset let jsem strávil výzkumem a psaním knih o studentech, jež se vzepřeli nastavení myšlení na přežívání. Jsou to studenti, kteří uspěli velmi dobře akademicky – dostali se na dobré školy, získali zajímavé pracovní pozice – ale zvládli to zároveň s tím, že se ze svých životů těšili. Jádrem jejich strategie byla tři jednoduchá pravidla, o která se s vámi s dovolením chci podělit:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202948