98 / speciální pedagogika v praxi
4.3 Terapie
N
Terapie je odborný postup, který pomáhá dosahovat výchovných a vzdělávacích cílů a současně má i léčebný efekt. Výběr druhu terapie je významně závislý na kvalitní diagnostice. Při pomoci dětem se SPUCH využíváme širokou škálu psychoterapeutických postupů. Mezi nejčastější psychoterapeutické postupy zařazujeme: • • • • • •
neuropsychologickou terapii dyslexie; behaviorální a kognitivně-behaviorální techniky; psychoanalytickou terapii; rodinnou terapii; komunitně orientované terapie; multimodální přístup (kombinace alespoň dvou psychoterapeutických přístupů).
Tyto základní přístupy k řešení situace dítěte se SPUCH a jeho rodiny je vhodné doplňovat dalšími dílčími terapeutickými postupy (viz podkap. 4.3.5). 4.3.1 Neuropsychologická terapie dyslexie Tato terapie vychází z velmi dobře propracovaného modelu pravo- a levohemisférové dyslexie D. Bakkera (1989), který spojuje neuropsychologické výzkumy činnosti mozku s terapií obtíží ve čtení. Východiskem terapie je myšlenka, že neuropsychologická stimulace mozku přináší pozitivní změny. Mozek je stimulován a vydává odpovědi každou sekundu. Výsledky mnoha studií ukazují, že cílenou stimulací nelze měnit konkrétní oblasti mozku, ale je možné ovlivňovat jeho funkci (Zelinková, 1999). Bakkerova metoda je založena na vztahu překřížení mezi pravou a levou stranou mozku a pravou a levou stranou periferie těla. Cvičení jsou zaměřena buď výhradně na zvyšování aktivity určité hemisféry (HSS), nebo vyžadují aktivitu obou hemisfér, přičemž jedna je aktivizována výrazněji (HAS).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202918
způsoby práce s dětmi se specifickými poruchami učení a chování / 99
HSS (Hemisphere-Specific Stimulation) Specifická hemisférická stimulace, jak uvádí Zelinková (1999), je cílena na nedostatečně rozvinutou nebo poškozenou hemisféru. Cvičení vedou ke zvýšení aktivity levé hemisféry u P-typu dyslexie (P-typy zvládají lépe úkoly vizuálně-prostorové a percepčně-motorické) a pravé hemisféry u L-typu dyslexie (tyto děti zvládají lépe lingvistické úkoly). Užívá se stimulace: • taktilní (čtení písmen s různým povrchem s využitím hmatu); • vizuální (slova jsou promítána do pravé nebo levé strany zorného pole na obrazovce počítače); • auditivní (vnímání slov jedním uchem při vyloučení ucha druhého). Všechny typy stimulace jsou prováděny z protilehlé strany. Stimulace levé hemisféry taktilním vnímáním pravou rukou bez zrakové kontroly, pravým uchem při vyřazení ucha levého (např. hudbou) a naopak. Vizuální stimulace je náročnější, protože obě oči mají pravé a levé zorné pole. Uplatňuje se speciální počítačový program. HAS (Hemisphere-Alluding Stimulation) Tato stimulace je méně direktivní, je zaměřena na obě hemisféry, přičemž aktivita jedné z nich je výraznější. Zatímco HSS byla připravena pro využití na odborných pracovištích, tato forma se aplikuje ve školním prostředí. Se zaměřením na levou hemisféru se provádějí úkoly orientované na fonemické uvědomění, sémantickou stránku řeči, syntax a rýmování. S cílem aktivizovat pravou hemisféru se užívají úkoly zaměřené na rozvíjení zrakové a sluchové percepce a na prostorovou orientaci. Tato terapie je výrazně individualizovaná. Pro každé dítě je připraven spe ciální program. Denní terapii provádí učitel, rovněž by ji mohl provádět asistent učitele po zácviku (blíže in Zelinková, 1999).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202918
100 / speciální pedagogika v praxi
4.3.2 Kognitivně-behaviorální terapie Individuální kognitivně-behaviorální terapie Kognitivně-behaviorální terapie představuje soubor strategií, které mají za cíl kognitivní, emoční a sociální změny a změnu chování. Je založena na systematickém programu postupných kroků a je přímo zaměřena na příznaky. Vychází z teorie učení a kognitivní terapie A. Becka. Při doporučení k této terapii se vychází z podrobné anamnézy dat, z historie a délky trvání problému. Součástí anamnézy je i zjištění dosavadních vyzkoušených postupů zaměřených na odstranění problému. Zjišťuje se, v jakých vztazích, situacích, prostředích a projevech chování se označovaný problém objevuje, eventuálně se hledají situace, v nichž se sledovaný problém nevyskytuje. Takto získaná data představují výchozí materiál, na němž je následná terapie založena. Sezení kognitivně-behaviorální terapie jsou jasně strukturovaná. První fází je přijetí seznamu problémů. Následuje hodnocení zadávaných úkolů a pocitů u jednotlivých událostí, procvičování a učení se novým strategiím chování. Terapeut vybírá metodu, která by měla pozměnit existující myšlenková a emoční schémata a tím i chování dítěte. Tato metoda musí být vždy přizpůsobena schopnostem dítěte, včetně kapacity paměti, grafického projevu apod., neboť řada technik využívá i písemných materiálů, včetně vedení deníků. Tato terapie umožňuje využít rodiče jako koterapeuty. Tím je zdůrazněno, že problém dítěte je společným, nikoli jen izolovaným problémem. Během sezení se dítě učí určitým dovednostem v sebekontrole, terapeutické aktivity zahrnují změnu myšlení, které je základem neakceptovatelného chování. Děti s poruchami chování velmi často nedostatečně přenášejí nabyté dovednosti do jednotlivých sociálních situací. Ukazuje se, že problém mnohdy netkví v nedostatku dovednosti, ale v neschopnosti správně dovednost aplikovat. Skupinová kognitivně-behaviorální psychoterapie Skupinová forma této psychoterapie je zaměřena na nácvik sociálních dovedností. Vychází z faktu, že děti se specifickými poruchami učení i chování jsou mnohem častěji sociálně konfliktnější. Příčinou bývá nejčastěji jejich hyperaktivita, kdy své okolí nadměrnou živostí ruší, porušují daná pravidla, bývají nemotorné, v důsledku vyšší živosti působí i jako rizikový činitel při možném vzniku úrazů. Dále se u těchto dětí setkáváme s impulzivitou a nízkou frustrační tolerancí, která opět komplikuje navazování pozitivních sociálních interakcí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202918