98 / Interakční psychologický výcvik pro praxi
Ostatní:
posadil se z toho na zadek, nešlo mu to pod nos (vousy), mám toho po krk, úžasem oněměl, skočil mu na špek, skákal radostí, smál se, až se za břicho popadal, a další.
Následuje část techniky, kdy se nápady sesbírají do jednoho celku, který vedoucí skupiny sepíše na připravený arch papíru, případně se pouze interpretují. Chvíli se o těchto nápadech diskutuje. Vedoucí pak může vhodně navázat na to, že český jazyk těchto vyjádření využívá v hojné míře, a požádá jednotlivé členy skupiny, aby si v další části techniky nakreslili obrys lidské postavy a k jejím následujícím částem přiřadili, co tam podle nich nejlépe pasuje. • Hlava: O čem nejvíce přemýšlím a co mě nejvíce trápí? • Uši: Co o sobě rád slyším? • Ústa: Co neříkám nahlas, ale vím, že to je důležité? • Srdce: Z čeho mě bolí u srdce? • Břicho: Kdo mi dlouhodobě leží v žaludku? • Ruka: Kde mohu přiložit ruku k dílu? • Kolena: Co mi podlamuje kolena? • Nohy: Na čem si pevně stojím? Když jsou všichni s prací hotovi, usadí se do kruhu a postupně své obrázky představují, tedy čtou, co je na nich napsáno, a dovysvětlují to. Ostatní se mohou doptávat. Postupně se takto vystřídají všichni členové skupiny. Následuje reflexe. Reflexe: Překvapilo vás něco? Objevovaly se u jednotlivých členů skupiny některé podobné věci, nebo nikoliv a proč? Pomohla vám tato technika si něco ujasnit? Jste s tím spokojeni, nebo máte pocit, že byste něco mohli/měli změnit? Myslíte si, že by lidé ve vašem okolí o těchto pocitech měli nebo neměli vědět a proč? Co vám brání se s nimi o tyto pocity podělit? Máte možnost své pocity sdílet, aniž by byly okolím zpochybňovány? Je to v životě důležité? Poznámka: Hru je možné libovolně upravovat (například ruce mohou znamenat: „Kdo mě v životě nejvíce podržel?“ Srdce: „Co mě hřeje u srdce?“ Ústa: „Kdy nechávám svá ústa pevně zamčená na dva západy?“ …). Hru je možné také hrát tak, že se jednotliví členové skupiny mohou vyjadřovat pouze k ostatním členům skupiny. Technika tak může sloužit jako velmi dobrá vzájemná zpětná vazba mezi jednotlivými členy. V takovém případě je pak samozřejmě nutné vhodně upravit i reflexi, která je soustředěna na vzájemné vztahy mezi členy skupiny.
158. Simulace postižení
Počet osob: 8–20 Pomůcky: šátky, provazy, invalidní vozíky, sluchátka, walkman s nahrávkou v cizím jazyce a další vhodné pomůcky pro „výrobu postižení“ Doba trvání: celodenní aktivita Provedení: Skupina se rozdělí do dvojic. Každá dvojice si určí, kdo bude představovat člověka s postižením (klient) a kdo bude jeho asistent (pomáhající pracovník). Poté, co jsou role rozděleny, vyzve vedoucí ty z dvojic, kteří budou „mít“ postižení, aby šli k němu a druh svého postižení si vylosovali. Poté mají asi třicet až šedesát minut na to, aby své postižení co nejvěrněji „vyrobili“. Může se jednat například o následující příklady: • Zrakové postižení – simuluje se tak, že se člověku zavážou oči (vhodný je například šátek, případně lyžařské brýle se zaslepeným sklem tak, aby nepropouštělo žádné světlo).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202861
Sebepoznání / 99
• Tělesné postižení – může se jednat o různé formy postižení jako například obrna, chybějící končetina po úrazu, nutnost být na invalidním vozíku a podobně. Postižení končetin se simuluje tak, že se pomocí provazu či gumové šňůry znesnadní pohyb ruky či nohy (ruka se například přiváže za loket k pasu). Chybějící končetina se napodobí úplným znehybněním končetiny (například ruka se pevně připoutá k tělu nebo se noha za špičku připevní k pasu a podobně). Pro invalidní vozík platí pouze to, že člověk nemůže vstát. Může se jednat také například o kvadruplegii, kdy daný jedinec leží na jednom místě se znehybněnými všemi končetinami. • Sluchové postižení – simuluje se tak, že daný člen skupiny dostane na uši zvukotěsná sluchátka, případně přehrávač s textem v jazyce, kterému nerozumí. Od chvíle, kdy si členové skupiny svá postižení „vyrobí“, probíhá celý program (snídaně, ranní hygiena, oblékání, pomoc při chůzi apod.) jako obvykle, pouze s tím rozdílem, že hráčům s postižením při veškerých činnostech pomáhají jejich asistenti. V polovině určeného času si členové skupiny ve dvojici své role vymění. Po uplynutí celého časového limitu následuje společná reflexe, kdy jednotlivé dvojice sdělují své zážitky, pocity a zkušenosti. Reflexe: Jak jste se cítili jako klienti? Jak jste se cítili jako asistenti? Co vás při této technice překvapilo? Co se vám nejvíce líbilo a co se vám nejvíce nelíbilo a proč? Reflexe bývá většinou bohatá, objevují se silné a nečekané zážitky, neboť pro mnohé členy skupiny je to často poprvé, co se s člověkem s postižením a s postižením vůbec (byť takto zprostředkovaně) setkávají. Poznámka: Hru je vhodné hrát na delším pobytu, ideální je zadat ji po ukončení večerního programu tak, aby již od okamžiku, kdy se lidé budí, mohli začít hrát. Je možné se takto účastnit i dopoledního programu, který vedoucí vhodně uzpůsobí, poté přes oběd, odpolední klid a odpolední program až po večeři včetně. V rámci večerního programu pak probíhá reflexe. Hra je velmi náročná na vedení a přípravu – vedoucí by měl mít o daných typech postižení dostatek informací. Poznámka: Zpracováno dle Lečbycha (2005).
159. Vzkazy
Počet osob: 8–12 Pomůcky: psací potřeby, balicí papír Doba trvání: 1–2 hodiny Provedení: Vedoucí krátce uvede skupinu do tématu tím, že interpretuje následující text: „Každý z nás má kolem sebe někoho, koho má rád – může to být jeden člověk, může to být více lidí. Vaším úkolem nyní bude, abyste to těmto lidem dali najevo.“ Poté vedoucí vyzve členy skupiny, aby na připravený velký balicí papír napsali krátké osobní vzkazy právě těm lidem, kteří jsou pro ně důležití, kteří pro ně něco znamenají. Může se jednat jak o lidi mimo skupinu, tak o její členy. Může se jednat také o osoby z minulosti. Když jsou všichni spokojení a vzkazy jsou dopsané, požádá vedoucí, aby jednotlivé vzkazy jejich autoři nahlas přečetli a případně je okomentovali. Následuje reflexe. Reflexe: Jak se vám hra líbila? Líbily se vám vzkazy, které jste slyšeli? Týkaly se některé z nich vás osobně? Volili jste jako adresáty spíše lidi mimo skupinu nebo ze skupiny a proč? Poznámka: Techniku je možné zakončit tím, že se papír se vzkazy vyvěsí na stěnu. Poznámka: Zpracováno dle Vopela (1989).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202861
100 / Interakční psychologický výcvik pro praxi
160. Moje srdce
Počet osob: 8–12 Pomůcky: psací potřeby, papíry Doba trvání: 1–2 hodiny Provedení: Vedoucí požádá účastníky, aby na připravený papír nakreslili obrys svého srdce a v něm vyznačili různé části, do kterých napíší jména těch lidí, kteří v jejich srdci mají své místo. Poté vedoucí požádá hráče, aby se usadili do kruhu. Ti pak postupně po jednom své obrázky ukazují a představují. Ostatní členové skupiny vše mohou komentovat a případně se doptávat. Takto se postupně vystřídají všichni členové skupiny. Následuje reflexe. Reflexe: Jak se vám hra líbila? Kdo má ve vašem srdci místo a proč? Zapomněli jste na někoho? Pokud ano, můžete jeho jméno do svého srdce samozřejmě připsat. Máte ve svém srdci místo také sami pro sebe, nebo vás o tom vůbec nenapadlo uvažovat? Poznámka: Zpracováno dle Vopela (1989).
7.8 RITUÁLY A VÝROČÍ Rituály jsou nedílnou součástí života většiny lidí. Úkolem sebezkušenostního výcviku je na význam rituálů a výročí v našem životě upozorňovat. Rituály do života vnášejí jistotu, řád, smysl a jejich dlouhodobá nepřítomnost je velmi znejišťující. Rituály plní dle Sobotkové (2007) ochrannou, pomocnou a stabilizační funkci. Dle Imber-Blacka a Robertse (1997, in Sobotková, 2007) mohou rituály přesahovat z minulosti skrze rodinnou tradici a být pozměňovány současnými potřebami rodiny. Zpřístupňují tak pocit kontinuity života na jedné straně a usnadňuji přijetí změn na straně druhé. Dle Gjuričové a Kubičky (2009) rituály odkazují k tomu, co už bylo, co se stalo, co se osvědčilo a opírá o autoritu – se všemi pozitivy i negativy, která jsou s tím neoddělitelně spjata (například jistota versus rigidita a neměnnost i v situacích, kdy je změna více než žádoucí). Rituál (tamtéž) je ve „slabém slova smyslu“ komunikační akt, který je vykonáván stále stejně, přičemž tato neměnnost je součástí jeho smyslu (zdravíme se „dobrý den“, protože je to zvykem). V silném slova smyslu odkazuje k významnému příběhu (iniciační rituály odkazují na význačné předky, katolická mše je opakováním poslední večeře Páně a podobně). Tento příběh se prostřednictvím rituálu zpřítomňuje a opakuje. Velkou roli hrají v životě rituály přechodové, kdy se člověk dostává do jiné podoby své existence – například iniciačním obřadem je mladý člověk přijat mezi dospělé, svatbou se například dívka stává vdanou paní a podobně. Moderní doba rituálům spíše nepřeje – místo iniciace máme řadu mezníků, které vyznačují větší dospělost (dovršení patnácti let, osmnácti let, samostatné bydlení, ekonomická nezávislost), ale hranice dospělosti není ostrá a je předmětem vyjednávání. V tradičních společnostech se dospělost nevyjednávala, ale udělovala – kdo iniciací prošel, byl dospělý, kdo neprošel, nebyl. Co se týká svatby, tak je významným mezníkem ve vývoji partnerského vztahu spíše společné bydlení či těhotenství než svatba. Pro sebepoznání jsou však důležitější tzv. rodinné rituály. Dle Gjuričové a Kubičky (2009) zpřítomňují rodinné hodnoty a tradice. Ke svému fungování nepotřebují tak dlouhou dobu neměnnosti jako rituály celospolečenské, protože jejich cyklus opakování je
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202861