jako stolní společnost v radničním sklepě. Počítali se k ní a přicházeli také sochař Karl Wilfert19, redaktor Egerländer Zeitung Johann Wüst či malíř Edmund Wolf20. Představovalo to první literárně umělecké sdružení v Chebu. Poté, co v roce 1890 zkrachovala tiskárna Witz, zmizela ze světa i Egerländer Zeitung a její příloha. Její šéfredaktor Johann Wüst krátce na to zemřel. S Kraussovým odchodem do Berlína se intelektuálský radniční kroužek rozpadl. Berlínská etapa Kraussova života zahrnuje 16 let (1890–1906). Krauss se živil jako svobodný spisovatel, respektive redaktor rozličných listů. Roku 1890 se stal na poloviční úvazek redaktorem Tribüne, v roce 1891 mu bylo svěřeno vedení Volksblatt für Teltow – Nieder-Barnim. V letech 1894–1895 byl členem redakce Sozialdemokrat. Své angažmá pro socialisty dovršil roku 1896 vstupem do redakce Vorwärts, kde založil jeho zábavnou přílohu. Vedl ji až do své smrti. Ačkoliv profesně zakotvil v Berlíně, zůstal Krauss s rodným Chebskem a Čechami vůbec trvale spojen – osobními vztahy a především pak duchovně. Do Chebu jezdil každoročně na dovolenou, mnoho času trávil u své matky v Rumburku. Chebsko mu bylo hlavní inspirací v jeho literární tvorbě. Po Kraussově nejstarším, ze života na Chebsku čerpajícím díle (vydaném podle Johna roku 1893), a sice sbírce povídek An der Wende není ani ve velkých knihovnách regionu, v němž se Krauss pohyboval, v Národní knihovně v Praze, v Nationalbibliothek in Wien, v Deutsche Nationalbibliothek Lipsko/Frankfurt n. M, v Staatsbibliothek zu Berlin, v Bayerische Staatsbibliothek München žádné stopy. Povídková sbírka Im Waldwinkel (1898)21 je dostupná pouze v Berlíně. V letech 1897–1902 vycházel románový cyklus Heimat.22 John připomíná, že tato trilogie předstaS životopisy a podobiznami poslanců, Praha 1896, s. 94 a 113, http://www.parlament.gv.at/WWER/PAD_00720/ (16. 3. 2014). 19 Karl Wilfert (1879–1932), vyučil se v dílně svého otce, chebského kameníka a sochaře, v letech 1897–1901 absolvoval pražskou akademii, je počítán k žákům J. V. Myslbeka. 20 Edmund Wolf (1871–1920), absolvent školy uměleckého řemesla ve Vídni (Kunstgewerbeschule), odborník na chebský malovaný nábytek. 21 Hans Nikolaus Krauss, Im Waldwinkel. Skizzen u. Geschichten, Berlin 1898. 22 Hans Nikolaus Krauss, Lene, Berlin 1897; Hans Nikolaus Krauss, Der Förster von Konradreuth, Berlin 1901; Hans Nikolaus Krauss, Die Stadt. Roman, Berlin 1902.
98
Sedlaci_tisk.indd 98
15.12.2014 14:08:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202807
vuje první moderní romány, kde je detailně vylíčeno Chebsko nedávné minulosti s jeho sociálními problémy, což jim propůjčuje zvláštní a trvalou hodnotu.23 Není příliš přehnaným tvrzení, že Krauss literárně objevil malé Chebsko pro širší německojazyčnou veřejnost. V posledních letech svého života napsal dvě novely: Wolfgang Wilfling24 a Martin Zölch25. Pro Krausse byla charakteristická osamělost. Zemřel předčasně – v 45 letech – v berlínské nemocnici Svaté Hedviky na vodnatelnost spojenou se srdečními obtížemi. S výjimkou románové řady Heimat, jež podruhé vyšla roku 1925 a znovu v letech 1976 a 1983, je Kraussova beletristická tvorba zapomenuta, ba ztracena. John vzpomíná několik nepublikovaných rukopisů románů, jeden z nich připravoval Krauss do tisku ještě krátce před svou smrtí.
Lene26 V centru pozornosti prvního svazku románové trilogie označované souborným názvem Heimat stojí osudy sirotka Magdalene (Lene) Steinerové, zachycené od jejího dětství přes její vstup do služby až k její přeměně v sebevědomou ženu. Jsou zasazeny do obrazů vesnického života na Chebsku. Autor zde rozpracoval několik jeho podob. Primárně se ale soustředil na upadající selství. Vykreslil několik selských, ale i malorolnických typů. Ze selského života plyne jeho duchovní omezenost, velmi strohé myšlení a vyjadřování. Drsný realismus každodenního bytí kontrastuje s poetickým vnímáním krajiny. Román dává pocítit, že lidská práce na hroudě je součástí lidského bytí. Sedlák není favorizován, nepřikládá se mu zvláštní význam či společenské poslání. Naopak, pohled na velkého sedláka je velmi kritický. 23 Hans Nikolaus Krauss, Ein Nachruf von Alois John II, Unser Egerland 11, 1907, Nr. 1, s. 10. 24 Deutsche Arbeit. Monatschrift für das geistige Leben der Deutschen in Böhmen 3, 1903–1904, s. 1019–1046. 25 Österreichische Rundschau. Deutsche Kultur und Politik 3, Wien 1906, Heft 66, s. 22 nn. 26 Všechny poznámky této podkapitoly se vztahují k následujícímu vydání: Hans Nikolaus Krauss, Lene, Karlsbad – Fischern 1925.
99
Sedlaci_tisk.indd 99
15.12.2014 14:08:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202807
Prezentuje se sedlák pijan, sedlák obšourník, obvykle špatně hospodařící. Malý rolník je poctivý, ale pohybuje se na hraně ekonomického bytí a nebytí. Pozoruhodný je poměrně velký prostor věnovaný lidem „zdola“ – čeledi, děvečkám, nádeníkům. Postižena je celá hierarchie lidí žijících a pracujících na statku. Statky či rolnická hospodářství nejsou propracovány jen jako sociální struktury s tradiční dělbou práce, ale i jako podniky řídící se zemědělským rokem. Stranou nezůstává fungování venkovské školy, kostela a prostředí hospody. Text hojně čerpá z chebského nářečí, přináší množství hodnotných etnografických údajů vázaných ke každodennosti venkova, stejně jako jeho festivitám. Po smrti otce a následně i matky přichází školní docházkou ještě povinná Lene z rodné vesnice Liboc, kde na rodinném zadluženém statku hospodaří její bratr, na vychování k tetě do Hartessenreuthu. Teta je manželkou učitele a životní úroveň její rodiny je nevalná. Venkovský učitel má vlastní hospodářství, které obdělává s manželkou. Pěstuje brambory a chová dvě krávy. I místní sedláci jsou charakterizováni jako lidé, kterým se daří hůře než v minulosti, jimž trvá dva až tři roky, než ušetří nějaký ten groš. A když už nějaký mají, mají jej dobře uschovaný ve slamníku.27 Lenin život je těžký. Jako sirotek byla ve škole terčem šikany. Doma pomáhá v učitelově hospodářství. Učitel, původně tkadlec z Falknovska, sotva uživí rodinu, která žije velmi skromně. Celý týden neměli kousek masa do úst, pouze na neděli si kupovali půl kilogramu vepřového, což nebylo v podstatě nic jiného než kus sádla, který se musel konzumovat s chlebem. Lene válela každé sousto dlouho v ústech, když viděla, jak se jejím příbuzným špatně daří. Do školy dostávala chleba, v němž byl uvnitř malý oříšek másla, občas k tomu dostala jablko a kousek sádlového koláče. V noci se jí zdálo o dobrém jídle a pití. Každý den vařili pepřovou polévku, která byla tak ostrá, až člověku tekly slzy do talíře.28 Historik se neubrání pocitu jisté přeexponovanosti nízké životní úrovně učitelské rodiny, dvě 27 Tamtéž, s. 9. 28 Tamtéž, s. 50–55.
100
Sedlaci_tisk.indd 100
15.12.2014 14:08:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202807