Skip to main content

Tři rozhovory s Karlem Hvížďalou (Ukázka, strana 99)

Page 1

SIDON.tisk-30.7.14:Sestava 1

7/30/14

3:37 PM

Stránka 98

stát Izrael, to je takové novum, že už nic nemůže být, jak bylo dřív. Mou prací je tahle existující obec. Na celém světě jsou obce menší či větší, tohle je jedna z nich, a já si myslím, že kdyby tu bylo jen tři sta Židů, taky přece mají právo na život. Nejsem velký rabín, naše obec není velká obec, ale není také nejmenší a nejchudší, a já také nejsem nejhloupější a nejnevzdělanější. Kdybych však chtěl věřit, že tato obec jednou dosáhne své minulé velikosti, zabil bych víru, že obnovení židovské samostatnosti v Izraeli je jedním z rozhodujících posledních kroků vykoupení Izraele. Máte v popi su práce působit na Židy, když už jsou členy obce? Já určitě nikoho za svého života nebudu násilím přesvědčovat, aby jedl košer a držel šabat, i když by to asi za jiných okolností bylo správné. Kladu si za úkol vytvořit takové podmínky, aby to pro ty lidi bylo možné. Aby to také bylo finančně přijatelné. Ale myslím, že bych se se zlou potázal, kdybych to někomu vnucoval. Jako rabín musím dbát především na to, aby si židovská obec zachovala svého židovského ducha, charakter, nejen pokud jde o náboženství, ale i kulturu, národnost a podobně, což vychází z hlubších kořenů než povrchně náboženských. A to je právě ten nesnadnější úkol. Znamená to přesvědčit židovskou obec, aby byla židovská. Za odporem, na který narážím, je předválečná asimilace a všechno to, co následovalo: šoa a komunismus. Když se nějaká menšina v nějaké zemi pokouší přežít, nabírá na sebe sebezáchovně mimikry, aniž si to uvědomuje. Podle toho potom upravuje i svoje názory. Pak přijde svoboda, ale lidé ty názory mají dál. A na základě těchto názorů vlastně vychovávají další generace, s čímž je strašlivá potíž. Typický český Žid je Žid, který s židovstvím nechce mít nic společného. Jak konkrétně t ady rabín může působit ? Jak chcete přesvědčit „ži dovskou obec, aby byla židovská“? Myslím, že lidé se musejí znova naučit důvěřovat. Důvěřovat, že to s nimi alespoň někteří nemyslí špatně. Že ti, kteří se tuto obec pokoušejí postavit zase na nohy, jsou slušní lidé a že tuto práci dělají rádi a s plným nasazením. Bude trvat ještě dlouho, než si naši lidé 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202745


SIDON.tisk-30.7.14:Sestava 1

7/30/14

3:37 PM

Stránka 99

odvyknou posuzovat svou obec podle toho, jaká byla v minulosti, a ještě déle, než se naučí lépe vážit svá slova. Druhá věc je ještě pochopitelnější. Mnoho mladých židovských žen, z nichž jsou dnes prababičky, si po návratu z koncentráku řeklo: Dost, už nechci, aby moje děti nebo vnoučata trpěly jen proto, že jsou Židé, a pokud na tom sama mohu něco změnit, udělám to! Znám hodně případů prarodičů, kteří zapírají svým potomkům, že jsou Židé, a ještě více takových, kteří své děti úmyslně k pocitu židovské identity nevychovávali. Tím spíš, když cítí, že k tomu jejich potomci inklinují. Pak jim odpírají vydat potřebné dokumenty a informace, anebo jim přímo zakazují jakýkoliv kontakt s obcí. Jejich důvody pro takové počínání jsou vzhledem ke zkušenosti z války a za minulého režimu pádné a do jisté míry oprávněné. Ale jen do jisté míry, protože ztráta identity, kterou trpí jejich děti a vnuci, je moment, se kterým při svém rozhodování za ně nepočítali. Padají na vás chmur y, že vaše výsl edky po čt yřech letech v úřadu nejsou t akové, jaké byste si přál? Dělám si obrovské starosti s tím, že někde se dopouštím nějaké zásadní chyby. Když nás tak poslouchám, začínám se obávat, abych nebyl špatně pochopen. Naši lidé vždycky dbají na to, jak se jevíme „těm druhým“, a byl bych proto nerad, kdybych svými odpověďmi vzbudil dojem, že vrchní pražský a zemský rabín je tím příslovečným kozlem, který se stal zahradníkem. Jestliže mluvím otevřeně o svých nedostatcích a těžkostech, nedělám to z předstírané nebo skutečné skromnosti, ale proto, že se cítím „silný v kramflecích“ někde jinde než ve vyčerpávajících znalostech židovského práva. Za to, že jsem se i se svými slabostmi stal rabínem, převzali zodpovědnost mí učitelé, a ti by to neudělali, kdybych podmínky pro to nesplňoval a kdyby nebrali v potaz lepší stránky mého vzdělání, o nichž se nezmiňuji. Pozice rabína, který svůj úkol „duchovního pastýře“ bere opravdu vážně, je v každé komunitě těžká a značně nevděčná, protože se snaží vést svou obec z míst, na něž si zvykla, na jiné místo, o němž sice ví, že je tam dobrá pastva, ale to ovečky nevědí. V životě je to tak, že vždycky je dobrá pastva jinde, než kde jsem si zvykl. Převádění z pastviny na pastvinu vyžaduje od ovčáka 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202745


SIDON.tisk-30.7.14:Sestava 1

7/30/14

3:37 PM

Stránka 100

největší dřinu ne proto, že by ovce byly blbé, ale protože jednoduše nedisponují zkušeností svého pastýře, a ještě jim zní v uších slova pastýře, který je přivedl až sem. Zkušenosti svého pastýře nabudou, ale teprve tehdy, až tu klopotnou cestu absolvují, a to už se na ně bude chystat třetí pastýř, pokud se ovšem za druhého hnou z místa. Proto lidská historie trvá tak dlouho. Z toho ostatně plynou i mé pochybnosti o tom, zda způsob, jak se pokouším svou obec ke změně pastviny přimět, je ten správný. Možná totiž vůbec nezáleží na tom, jak stádo převést, ale na tom převést je, a to za použití všech prostředků včetně ideologického zjednodušování. Ale na to by opravdu měl přijít někdo jiný, komu se z toho ještě nebo už nedělá zle od žaludku. Já se svou zkušeností tomu budu bránit, seč bude v mých silách. Mohou ale pak lidé vůbec být dostatečně pevní ve víře, když k nim víra přijde zvenku, jak říkáte, ideologicky? Člověk v současné civilizaci žije pod obrovským tlakem propagandy a reklamy. Dennodenně je mu nelítostně vymýván mozek, a je na místě si položit otázku, zda v této konkurenci může obstát působení založené na korektním vztahu k adresátovi informace. Jinými slovy, zda není nutné používat drastičtějších prostředků, jimiž si cestu k lidem úspěšně razí různé sekty. Cíl by byl koneckonců stejný. A já jim místo toho předkládám informace a svobodu rozhodování s vírou, že „pravda vítězí“. Otázka, kterou si kladu, zní, zda by přece jenom nemohla vítězit mnohem snadněji, kdyby se jí pomohlo. Zda v situaci, kdy je každý člověk od dětství nelítostně manipulován, není můj postoj alibistický a není naopak mou povinností na sebe vzít zodpovědnost za stejně nelítostnou manipulaci, která by lidi přivedla k pravdě i bez jejich svobodného rozhodnutí. Některým miminkům se musíte lžičkou trefit do pusy a přinutit je, aby kašičku ochutnala, jinak všechno vyprskají. A jako v tomto případě záleží především na tom, abyste dítě nakrmil, kdoví zda ohledy na svobodnou vůli nakonec nevedou k tomu, že lidi, kteří vám byli svěřeni, necháte napospas těm snaživějším. Věnuji tomu všechen čas, co mám, a po čtyřech letech práce se nedá

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202745


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Tři rozhovory s Karlem Hvížďalou (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu