„No tak jo,“ Lukáš se zatvářil spiklenecky. „Počkáme, až se rozední, a vůbec nemusíme pospíchat. Do rána času dost.“ „Hmm, pán je vtipálek.“ Dívka se zatvářila otráveně, pak ji ale napadla myšlenka, při které se jí v očích rozsvítilo: „Vůbec nevím, proč bych měla nastavovat kůži tatínkovu pásku u kalhot za všechny!“ „Jak za všechny?“ nechápal Lukáš. „No říkal jsi, že ti bylo dobře s námi se všemi. Tak co?“ zatvářila se přísně. Lukáš pochopil a usmál se. „Ta ženská rafinovanost, s tím se asi už rodí, nebo co,“ pomyslel si a pak se postavil před dívku a podal jí ruku: „Já jsem Lukáš Kremz, pracuji na zámku v kuchyni a v Hranicích mám dům.“ „Zuzana Pražáková, bydlím u rodičů aaa… víc tě nemusí zajímat.“ „Ale jak tě mám doprovodit domu a řádně předat pantatínkovi, když mi neřekneš, kdo jsi?“ „Máme grunt v Drahotuších, ale pantatínkovi nesmíš na oči!“ „Myslel jsem to ve vší slušnosti.“ „To by asi nepochopil.“ Náhle Zuzana svraštila čelo a zeptala se: „Poslouchej, opravdu mne zajímá, proč sis vybral právě mě. Však ses mohl vypravit za kteroukoliv z nás? „Líbíš se mi víc než ostatní.“ „Všimla jsem si, že mně pozoruješ. A kam, ses pořád díval? No! Jaký mám oči? Řekni!!!“ „Zelený.“ „Zelený nejsou!!!“ „No, ale mají k tomu hodně blízko.“ Lukáš se smál, protože se opravdu díval této dívce na obličej i do výstřihu a to, co tam viděl, bylo opravdu hodně slibné. Ovšem očí si všimnul. Mají takovou zvláštní barvu. A jsou veliké. Když se s nimi na někoho ta dívka podívá, nelze je přehlédnout. „Tak dobře. Dnes musím utíkat domů. Ale můžeme se někdy sejít. Ovšem ve dne a před lidmi.“ „To dá rozum,“ přikyvoval šťastný Lukáš. „A kdy tě tedy jako potkám?“ „Zítra půjdu do Hranic na nákup. Můžeš mi jako odborník poradit, co se musí koupit do kulajdy. Jsem ještě mladá, nemůžu všechno vědět.“ Poslední slova říkala již v běhu, jak spěchala domů, dokud je ještě aspoň trochu světla. Aby to tatík přežil ve zdraví a ona taky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202744
Otec Pražák si udělá doma pořádek Na statku Pražákových otec rozhodoval právem silnějšího a právě se ve městě dověděl, že dcera Zuzana je příliš často vidět s panským kuchařem. „S kým se to taháš, dcero nehodná?!“ udeřil otec na dceru přímo. „O čem to mluvíte tatínku?“ polekala se Zuzana. „Mluvím o tom, že jsem ti již vybral ženicha.“ Otec se chvíli díval s potěšením do vyjevené dívčině tváře. „Váženého měšťana.“ „Každý vážený měšťan je už starý a unavený muž.“ Mávla jakoby lehkovážně rukou dcera. V dušičce jí však začínala probleskovat obava z toho, co přijde. „Je to tak vážený měšťan, že už byl mladším purkmistrem města a ještě stále zasedá v městské radě,“ chtěl ohromit všechny otec. „Ty už máš vybraného někoho konkrétního“? vyděsila se dcera. „Ano mám, soukeníka Mikuláše Pichoně!“ Zuzana vyskočila od stolu a plačíc vyhrkla: „Tomu je asi sto padesát let.“ „Již jsem s ním mluvil a souhlasí, svatba bude co nejdříve!“ ukončil rozhovor otec a odcházeje z místnosti si bručel do vousů: „Co by ještě chtěla, holka jedna paličatá.“ „Maminko!“ dívka hledala marně zastání u své matky. „S ním ti bude dobře, děvenko. Vždy bude o tebe dobře postaráno,“ konejšila ji matka. „Ale já ho nechci. Něco krásného začíná mezi mnou a Lukášem. Já ještě nevím co to je, ale je mi s ním vždy dobře. Těším se celé dny na chvíle, kdy můžeme být spolu, a když jsem potom s ním, tak ten čas tak rychle uletí, jako když jarní vánek nás ověje teplým vzduchem a zmizí v dáli. To, cítím, když jsem s ním, a nechci o to přijít.“ „Jo, děvče. To je krásné, co mi tady povídáš, ale nenajíš se toho. Naproti tomu pan Pichoň. On má prosperující obchod se suknem. Obchoduje po celém širém světě. To je úplně jiná partie než zámecký kuchař.“ „No vidíte, maminko. S kuchařem přece nebudu mít hlad. Jak ten umí vařit. Ne nadarmo si ho vzali na zámek.“ „Kdepak. Tatínek když se rozhodne, tak to tak bude. Raději se s tím začni smiřovat, bude ti lehčeji, až půjdeš s panem Pichoněm k oltáři.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202744
„Brrr“ oklepala se dívka. „Pichoň jeden pichlavej. Umíš si představit, že s ním půjdu od oltáře do ložnice?“ „Ale jistě, že umím,“ konejšila matka dceru. „A také si umím představit, jak ti budou všichni závidět.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202744