21 Jdou zahradní cestičkou a přes ulici k autu. Calum usedá za volant. Ještě než dosedne George, otáčí klíčkem v zapalování. Kukly a rukavice si nechávají natažené. Maskuj se, dokud nejsi z dohledu případných svědků. Motor naskakuje a vůz se rozjíždí. Oba stále mlčí. Zbraně uklidili z dohledu. Za roh a na konec ulice, mimo dohled svědků. Strhávají si kukly. Další štěstí – na krátké trase od domu sem nepotkali žádná auta. Nikdo je neviděl v kuklách. „Měls s ním nějaký potíže?“ ptá se George. Mluví tlumeným hlasem. Nepřirozeným. Až příliš se snaží mluvit klidně. „Lehčí to bejt nemohlo,“ říká mu Calum. Má také napjatý hlas. Snaží se utajit, že se mu nechce mluvit. Mluvit po práci je vždycky nepříjemné. „Já taky žádný potíže neměl,“ říká mu George, i když se ho Calum neptal. „Když jsem srazil toho chlápka na zem, zůstal ležet. Celou dobu se ani nepohnul. Šlo to rychle. To bylo dobrý. Nevím, co mohli vyvádět, kdybys zůstal nahoře dýl. Takže dobrá práce. Fakt čistá.“ „Zatím,“ říká Calum tiše a soustřeďuje se na řízení. „Jo,“ přikyvuje George. Po několika minutách. Stále jedou. Calum sleduje vozovku, George mluví. „Ty vole, já toho chtěl tolik říct, když jsme se tam dostali. Bože. Tolik se mi toho honilo hlavou, když jsem je tam viděl jen tak.“ George se rozesměje. Calum se usměje. Ví, že jednou se při té vzpomínce bude smát taky. Ale ne dneska. Je to pořád moc čerstvé. „Jak se ten kluk tvářil. To bylo k nezapla100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202696
cení. Ty vole, ten byl posranej až za ušima. Viděls to, Cale? Jednu chvíli je v tý nádherný holce a za okamžik má u hlavy pistoli. Bože! Chudák malá. Takový pošukání by si neměl nechat uniknout nikdo. Já vůbec nechápu, proč byla s tím lúzrem Winterem. Krásná holka s nízkejma nárokama. To se mi líbí,“ řekne George a znovu se hlasitě rozesměje. Calum si uvědomuje neustálé zmínky o tom, jak krásná je Zara Copeová, ale teď není čas to komentovat. K místu, kde George vystoupí, jim to trvá jedenáct minut. Calum ho rozhodně nevysadí před jeho bytem, to by bylo bláznovství. I míli od bytu je to riskantní. George se musí dostat domů v kukle a rukavicích, oblečený celý v černém. To by mohlo vzbudit pozornost. Jenže George je v tomhle dobrý. Musí to dělat i v rámci vlastní práce. Spoustu té práce – mlácení lidí a zastrašování – dělá v noci. Musí se bezpečně dostat tam a zpátky domů. Nepotřebuje rady, jak to udělat, a jak to udělat dobře. Proto je uvolněnější než Calum. Místo vysazení je v omšelé části města, v někdejší průmyslové oblasti, kde už průmyslu zbylo pramálo. Calum zajíždí k chodníku. Nějakou dobu se spolu neuvidí. Určitě dny, možná týdny. Udržuj si odstup. Postarej se, aby si vás lidi nespojovali. Policie bude mít mlhavý popis jejich somatotypů. Držte se od sebe dál. George otvírá dveře vozu. Připadá mu divné odejít beze slova. Ale co říct? „Byl to fakt dobrej kšeft, brácho. Zavolej, až to trochu utichne.“ Chce ještě něco dodat, ale pochybuje, že Calum chce ještě něco slyšet. Musí vyměnit auto, zbavit se zbraní a dostat se domů před rozedněním, než se do ulic vyrojí lidé, kteří by si ho mohli všimnout. Spousta práce, než aby se zdržoval povídáním. „Byls dobrej, oceňuju to,“ říká Georgeovi Calum. Od odjezdu od toho domu je to poprvé, co promluvil bez napětí v hlase. Poprvé, co promluvil přirozeně. George přikyvuje a za101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202696
vírá dveře. Nechá ho zmizet v temnotě té divné ulice. Bolestně podivná stránka kamarádství. Po většině akcí Calum netouží po ničem jiném než se dostat domů a být sám. Po akci ho ovládnou samotářské sklony jeho povahy. Ne tak dnes v noci. Dneska chtěl Georgeovi říct, že si váží jeho výpomoci. Pocítil náhlou potřebu být v něčí společnosti. V číkoli. Stárnu, usuzuje. Bude mi třicet a najednou chci s někým být. A cítil to i mimo práci. Toužil se usadit, ale svou prací žil natolik, že té touze odolával. Skoro dva roky neměl vážný vztah – jen krátké pletky s náhodnými ženami. Je to zvláštní pocit, když zahýbá za roh a George mu mizí ze zpětného zrcátka. Stále má pocit, že je lepší pracovat sám, ale v životě potřebuje víc lidí. Musí toho ještě dost udělat. Musí zamést stopy. Bývalo to mnohem snadnější. To přiznávají všichni starší chlápkové. Kdysi jste mohli odhodit cestou věci do popelnic. Teď ne. Mohly by vás zachytit bezpečnostní kamery. Teď už se popelnice jen tak nevyprazdňují do popelářského auta a neodvážejí na skládku. Obsah většiny popelnic jde na recyklaci. Člověk musí být opatrný. Calum se rozhoduje, že si prozatím nasadí kuklu. Nemá náladu hledat bezpečné místo, kde se věcí zbavit, takhle pozdě v noci. Popelnice vyvezou v pondělí. Nemůže si dovolit nechat si věci tak dlouho. Je riskantní nechat si tak dlouho i oblečení, které má na sobě. Možná do té doby něco najde. Uvidí. Prvořadé je auto a zbraně. Nejdřív ty zbraně. Prodejce ví, že se s nimi vrátí. Neví kdy, ale ví to. Takhle to chodí. Má to být bezpečné. Calumovi se to moc nelíbí, ale takhle to ten chlápek praktikuje. Dělá to tak už desítky let a prochází mu to. Když skončíš a nebude vhodná doba zaklepat na dveře, jdi postranní brankou. Na zahradě je kůlna. Odsuň panel v boční stěně a ty bouchačky tam dej. Zasuň ten panel na místo. Pak odejdi. Tu kůlnu prohlíží každý den. Vezme si zbraně a zřejmě je uloží 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202696