82
Začínáme včelařit
Jak zde již bylo vícekrát zmíněno, je důležité v průběhu roku provádět monitoring přirozeného spadu, pokud je úl k tomuto účelu vybaven. Velice vhodné je během celého roku preventivně a nepřetržitě tlumit počet roztočů v úlech přípravky povolenými k tomuto účelu. Při silném zamoření tlumit roztoče až v srpnu nebo na podzim může být pro včelstvo pozdě a je mnohdy zbytečné.
Mor včelího plodu Mor včelího plodu je velice závažné, nebezpečné a nakažlivé onemocnění včelích larev. Nemoc způsobují bakterie Paenibacillus larvae. Jejich spory v úlech a také ve volné přírodě mohou přežívat až 35 let. Mor je zaviněn nedostatečnou péčí včel o čistotu svého úlu. Silné a zdravé včelstvo se dokáže do určité doby této bakterie zbavit díky svému čisticímu pudu. Největší výskyt tohoto onemocnění byl v minulosti zaznamenán při silné invazi roztočů Varroa destructor. Včelí plod se nakazí sporami mikroba dospělými včelami, které jsou proti nákaze imunní. Spory v zažívacím traktu larvy rychle vyklíčí a množí se. Postupně se rozkládají a po zavíčkování plodu larva uhyne. Včely se snaží mrtvé larvy odstranit a tím se infikují. Spory v žaludku dospělých včel sice nevyklíčí, ale zůstávají nadále aktivní a infikují další plod při krmení. Klinické příznaky onemocnění je možné rozpoznat až po zavíčkování plodu. Víčka napadeného plodu jsou ztmavlá, propadlá a po otevření se v buňce nachází šedožlutá až tmavá zapáchající hmota. Ve vyschlých a nevyčištěných buňkách nalezneme viditelné příškvary s velkým množstvím spor Paenibacillus larvae. Je-li včelstvo v dobré kondici, první rok po napadení se tato nemoc nijak zvlášť neprojeví. Klinicky se projeví až ve druhém nebo třetím roce za předpokladu, že se včelstvo na počátku tohoto onemocnění nedokázalo svým čisticím pudem zbavit původce nákazy. Diagnostika tohoto onemocnění je v současnosti na velice dobré úrovni. Laboratoře jsou schopné již v začátku onemocnění zjistit, jestli ve včelstvu je, nebo není původce moru včelího plodu Paenibacillus larvae. Laboratorní vyšetření lze provádět ze spadu měli ve vzorku z maximálního počtu 25 včelstev, dále z medu z jednotlivých úlů, ze zásob, souší, případně z mrtvých včel. Mor včelího plodu může potvrdit pouze akreditované pracoviště. Veterinární opatření: Při podezření na onemocnění morem včelího plodu je chovatel povinen na tuto skutečnost upozornit příslušnou veterinární správu. Onemocnění nelze léčit žádnými medikamenty, proto zpravidla dochází k likvidaci včelstva.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202543
Nemoci včelího plodu 83
Navíc vše, co hoří, se musí spálit a nehořlavé předměty se musí dezinfikovat směsí louhu a Sava (obrázek 55 v barevné příloze). Při zjištění moru včelího plodu vyhlašuje veterinární správa ochranné pásmo na ploše 5 km od ohniska a vydává závaznou vyhlášku o způsobu a postupu likvidace nákazy. Pozorovací doba je 12 měsíců od zjištění infekce, pokud veterinární správa nestanoví jinak.
Hniloba včelího plodu Toto onemocnění postihuje pouze nezavíčkovaný plod. Larvy se rozkládají a rozpadnutá hmota larvy je žlutá až hnědá. Toto onemocnění nebylo v posledních více než 30 letech na území ČR hlášeno. Původci hniloby plodu jsou mikrobi Melissococcus pluton a Paenibacillus alvei. Veterinární opatření je obdobné jako u moru včelího plodu. Onemocnění nelze léčit, včely se musí utratit. Úly lze opětovně použít po opakovaném opálení a dezinfekci 5% louhem sodným po několika týdnech. V některých státech, zejména ve východní Evropě a Asii, se používají ke tlumení onemocnění antibiotika, která mají ovšem negativní dopad na kvalitu medu.
Zvápenatění včelího plodu Jedná se opět o onemocnění včelího plodu. Jeho původcem je plíseň Ascosphaera apis. Jak se onemocnění přenáší, není dosud přesně známo. Po infekci se na pokožce larvy vytvoří nažloutlý povlak. Larva se postupně mění na mumii a hyne ještě před zavíčkováním plodu. Včely vynášejí mrtvé larvy ven z úlu, kde jich můžeme spatřit nejvíce ráno. Opatření: Plásty s nemocným plodem musíme zlikvidovat. Při silném zamoření je vhodné vyměnit i úl za jiný, dezinfikovaný alespoň mírným opálením dohněda. Plo diště vystrojíme čistými plásty a matku necháme v tomto prostoru klást. Nad mřížkou necháme vylíhnout zbytek převěšeného plodu. Odstraněné plásty z infikovaného včelstva se nesmí dostat do jiného včelstva a musí se vyvařit ve vařáku na včelí vosk. Nemocnému včelstvu se doporučuje vyměnit matku a opakovaně aplikovat kyselinu mravenčí. Někdy může být zdrojem zvýšeného výskytu tohoto onemocnění nevhodné stanoviště včelstev.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202543
84
Začínáme včelařit
Zkamenění včelího plodu Toto onemocnění chovatelé nesprávně zaměňují se zvápenatěním včelího plodu, anebo naopak. Jeho výskyt je zaznamenáván pouze vzácně. Starší literatura uváděla, že zkamenění plodu je jediné onemocnění včel přenosné na člověka. V poslední době už se s tímto názorem nesetkáváme. Za původce je považováno několik druhů v přírodě běžných plísní (Aspergillus fumigatsum, Aspergillus flavus a Aspergillus niger). S potravou plodu se spory původce dostávají do zažívacího traktu včelí larvy, tam vyklíčí a následkem toho larvy hynou. Opatření je obdobné jako u zvápenatění včelího plodu.
Nemoci dospělých včel Nosemóza Nosemóza je nejvíce rozšířené onemocnění dospělých včel. Původcem tohoto onemocnění jsou dvě mikrosporidie Nosema apis a Nosema ceranae. Nosemóza není úředně uvedena mezi nebezpečnými nákazami, ale může zapříčinit velké škody. Na toto onemocnění podle odhadů hyne každoročně až 10 % včelstev. Spory nosemy jsou viditelné pouze pod mikroskopem. Buňka žaludeční výstelky napadena tímto parazitem se rozpadá a uvolňuje se z ní velké množství dalších spor. Čím více je včela napadena, tím hůře tráví potravu, má hlad a spotřebovává další zásoby. Nestrávenou potravu včely ve formě velkého množství výkalů vylučují v úlu a na rámcích. Tyto výkaly obsahují velké množství spor a ještě nestrávených zásob, jimiž se další včely v úlu živí a tím dále infikují. Klinické příznaky. Počátek onemocnění včelstva se zejména v letním období nijak zvlášť neprojevuje. Po propuknutí choroby je v zimě možné pozorovat neklidné sezení včelstva, které se projevuje zvýšenou nepravidelnou hlučností a velkým poč tem mrtvolek na dně úlu. Silně napadené včely vylétávají velice často i v zimě ven. Čelní stěna a další vybavení vnitřku úlu jsou pokálené a nepříjemně páchnou. Silně nosemózní včelstvo uhyne ještě v průběhu zimy a maximálně přežije jenom hrstka včel kolem matky. Diagnostika je možná pouze vyšetřením pod mikroskopem při 400 až 600násobném zvětšení. Vzorek se připravuje asi ze 30 včelstev roztěrem obsahu zadečků nemocných včel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202543