99
Nebo vyhledám mou paní a sednu si jí na nohy. Ona hned pochopí, že mě má drbat na hřbetě, pěkně promasírovat každý můj obratel a pak jít se mnou do nejbližšího obchoďáku a koupit mi hnáty. Ty, co koupila posledně, byly staré a vysušené. Fuj! Nebo že bych vrazila do puboškého doupěte? Sice moje paní znovu nedávno radila, abych tam nechodila, mohla bych tam prý z toho jejich chlívu chytit nějaké broučky. Budu si to muset ještě nějak promyslet. Prošla jsem obývákem a jídelnou. Dveře do šatny byly zavřené. To mi pubošky dělají vždycky, když nechtějí, abych je rušila při zkoušení jejich hadrů. Taková blbost! Opřela jsem se hlavou o dveře – a rup! Povolily. Bývaly by se přede mnou rozevřely dokořán, jenomže se tentokrát o něco zašprajcly. Ocitla jsem se uprostřed kupy triček, sukní, mikin, punčocháčů a dalších pubošských krámů. Sedla jsem si na tu nejměkčí hromadu a přemýšlela, jestli dám o sobě
Zlom_psi denik_02.indd 99
8.11.2009 22:09:20
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202500
100
vědět, nebo vyčkám, až mě některá z majitelek téhle hadrárny objeví a spustí ryk. Samozřejmě z radosti, že MĚ vidí! „Vezmeme Lilču na tu návštěvu, bude aspoň nějaká sranda,“ zaslechla jsem. A jéje. Zase jim mám pomoct. Když jsou v úzkých, to na mě, panečku, pamatují. „Lili, pojď sem!“ Rozevřely dveře ze svého brlohu. „Co tady děláš? Jak jsi se sem dostala? Kdo ZASE nedovřel ty dveře do šatny?“ rozčilovalo se první pubošské poupě rodiny. „Já to nebyla,“ hned se hájilo poupě druhé. „Táta vždy špatně dovírá a pak sem ta bestie kdykoli může.“ Nazvala mě BESTIE!!! Mě, která jim vždycky vyhoví, a v čemkoliv, co potřebují. No počkejte vy obě, já vám ukážu, co to je bestie! „Uhni, sedíš mi zrovna na šatech, které si chci vzít,“ a vytrhla je zpod mého nádherného pozadí, které mimochodem obdivují všichni kluci tady i na chalupě. Hodila je na sebe. Připadala mi jako obtočená do hadru na naši podlahu. Jen neukapával od vody. Patrně byl důkladně vysušený. „Co myslíš, sluší mi to?“ zeptal se puboš druhého puboše, když si na sebe ten hadr víc upravil. „Hm. Ujde to.“
Zlom_psi denik_02.indd 100
8.11.2009 22:09:20
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202500
101
„Ty ses na mě vůbec nepodívala. Podívej se TEĎ a POŘÁDNĚ,“ zněl rozkaz. Druhý puboš se přehraboval v jiné kupce hadrů a vůbec nereagoval. „Okamžitě se na mě podívej, nebo ti nepomůžu s matikou!“ „Jo, je to dobrý. Už jsem ti to říkala.“ „Ne. Tohle mi nestačí. Odpověz pořádně. Líbím se ti v těch šatech?“ „Už jsem ti stokrát řekla, že jo a že budou kluci šílet, jestli chceš zrovna TOHLE slyšet!“ Pak následovalo něco, co jsem zatím viděla jenom v televizi. Ta v šatech vzala jednu kupku hadrů a hodila to po té druhé. K mému velkému potěšení druhá také nezůstala nic dlužná. Sebrala rovněž nějaké svetry či co a mrštila je po své milované sestře. Bylo to zajímavé. Kus něčeho mě také trefilo. „Vidíš? Vidíš, co jsi způsobila?“ křičela ta první. „A co jako?“ „Lilča má na hlavě moje značkové tričko a jestli mi ho uslintá a sežvejká, jako vždycky, tak mi ho zaplatíš.“ Ani jsem se nehnula. „Co je to tady zase za křik?“ otevřel dveře ze svého pokoje můj pán. V ruce měl nějaké noty, na špičce nosu mu jen tak tak seděly brýle. Vida, ještě trochu hodit hlavou a také mi sem přistartují. „Jak to ZASE? My doteď byly zticha, to až teď, když tahle bestie přišla sem dělat binec,“ hodily vinu na mě. Ani jsem se nehnula. „Nemáte náhodou jinou zábavu než po sobě křičet a vyhrabat přitom celou skříň? A toho ubohého psa nechte na pokoji, ten tady nic nedělá,“ a zavřel zase za sebou dveře. Ještě že spěchal za tím svým Bachem. Mohlo to dopadnout s delším kázáním, a to mě vždycky k smrti nudí. Pubošky taky a navíc z toho vidí rudě.
Zlom_psi denik_02.indd 101
8.11.2009 22:09:21
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202500