Klenot sedmi hvězd
veškeré představy o komedii byly ihned smeteny tragickou vážností, s níž si uvědomil svůj původní záměr. „Můj bože!“ vykřikl, když zvedl ruku z opěradla židle, na němž spočívala, a udeřil s ní takovou silou, že by sama o sobě upoutala pozornost. Když pokračoval, jeho obočí se zvlnilo. „Úplně jsem zapomněl! Jaká ztráta! Zrovna teď! V okamžiku úspěchu! On zde jen bezmocně leží a můj jazyk je svázaný!“ „Oč se jedná? Prosím vás, řekněte nám to! Mám o svého drahého otce takový strach! Jsou to nějaké další problémy? Doufám, že ne! Už tak mám dost starostí! Když vás slyším takto mluvit, vyvolává to ve mně nové obavy! Řeknete mi prosím něco, co zmírní tu hroznou úzkost a nejistotu?“ „Běda! Nemohu a nesmím vám nic říct. Je to jeho tajemství.“ Prstem ukázal na postel. „A navíc – a navíc jsem si přišel pro jeho radu, konzultaci a pomoc. A on zde bezmocně leží a čas letí! Už brzy může být příliš pozdě!“ „Oč jde?“ Slečna Trelawnyová se třásla úzkostí, její tvář byla vyčerpaná bolestí. „Ach, mluvte! Řekněte už něco! Ta úzkost, hrůza a tajemství mě ničí!“ Pan Corbeck se s velkým úsilím uklidnil: „Neřeknu vám detaily, ale utrpěl jsem velkou ztrátu. Moje mise, která trvala tři roky, byla úspěšná. Našel jsem všechno, co jsem hledal, dokonce ještě víc, a přivezl jsem to bezpečně domů. Poklad, sám o sobě cenný, ale dvojnásob vzácný pro muže, jehož přání a instrukce jsem poslouchal. Do Londýna jsem dorazil teprve včera večer, a když jsem se dnes ráno probudil, mé cennosti byly pryč. Navíc byly odcizeny podivným způsobem. Jediná živá duše v Londýně nevěděla, že jsem se vrátil. Nikdo kromě mě neměl tušení, co bylo v tom omšelém příručním kufříku, který jsem měl u sebe. Můj pokoj měl jen jediné dveře, a ty jsem zamkl a zasunul zástrčku. Pokoj byl - 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202418
Bram Stoker
vysoko, až v pátém patře, nebylo tedy možné, aby se někdo dostal dovnitř oknem. Navíc jsem okno sám zamkl na petlici, byl jsem v každém směru obezřetný. Dnes ráno byla petlice nedotčená, a přesto byl můj příruční kufřík prázdný. Lampy zmizely. Jsou pryč! Vypravil jsem se do Egypta, abych našel sadu starožitných lamp, které jsem měl na přání pana Trelawnyho vypátrat. Než jsem je objevil, dalo mi to neuvěřitelnou práci a musel jsem překonat mnohá nebezpečí. V pořádku jsem je dopravil domů… A nyní!“ S velkým pohnutím se odvrátil. Pod tíhou ztráty se zhroutila i jeho železná povaha. Slečna Trelawnyová k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno. V úžasu jsem na ni pohlédl. Zdálo se, že všechna vášeň a bolest, které ji tak dojaly, nabyly podoby odhodlání. Její postava byla vzpřímená, oči jí plály a v každém nervu a vlákně její bytosti byla zřetelná energie. Když promluvila, dokonce i hlas měla plný úzkostné síly. Bylo očividné, že přede mnou stojí nesmírně silná žena. „Musíme okamžitě jednat! Je nezbytně nutné splnit otcovo přání. Pane Rossi, vy jste právník. A máme v domě muže, kterého vy osobně považujete za jednoho z nejlepších detektivů v Londýně. Zcela jistě můžeme něco udělat. A začneme ihned!“ Pan Corbeck načerpal z jejího nadšení novou sílu do života: „Bože! Vy jste skutečně dcerou svého otce!“ To bylo vše, co řekl. Ale to, že obdivoval její energii, bylo patrné, neboť ji spontánně vzal za ruku. Zamířil jsem ke dveřím. Chystal jsem se přivést seržanta Dawa a z Margaretina souhlasného pohledu jsem vyrozuměl, že pochopila. Už jsem stál ve dveřích, když mě pan Corbeck zavolal zpět. „Ještě okamžik,“ řekl. „Než na scénu přivedeme někoho cizího, mějte na paměti, že nesmí vědět nic z toho, co víte vy: že lampy byly předmětem dlouhodobého, obtížného a nebez- 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202418
Klenot sedmi hvězd
pečného pátrání. Vše, co mu řeknu a co potřebuje vědět, je, že část mého majetku byla zcizena. Musím mu ty lampy popsat, obzvláště jednu, protože je celá ze zlata. Obávám se, aby ji zloděj, který nemá tušení o její nesmírné historické hodnotě, neroztavil, aby tak zahladil stopy svého zločinu. Raději zaplatím desetkrát, dvacetkrát, stokrát i tisíckrát víc, než je její skutečná cena, než aby byla zničena. Detektivovi tedy povím jen to, co je nezbytné, takže mi, prosím, dovolte, abych mu sám odpovídal na všechny jeho otázky. Ledaže bych vás snad sám požádal, abyste mu odpověděl.“ Oba jsme souhlasně přikývli. Pak mě něco napadlo, takže jsem dodal: „Mimochodem, pokud je nutné udržet celou záležitost v tajnosti, bude lepší, když na ní bude detektiv pracovat na vlastní pěst. Jak se záležitost jednou dostane do Scotland Yardu, nebude už v našich silách udržet ji v tajnosti. Oznámím to seržantu Dawovi předtím, než přijde. Pokud nic neřekne, bude to znamenat, že úkol přijímá a bude jej řešit privátně.“ Pan Corbeck ihned odvětil: „Udržet tajemství je to nejdůležitější. Jediná věc, které se skutečně obávám, je to, že by lampy, nebo některá z nich, mohly být zničeny.“ K mému velkému úžasu se slečna Trelawnyová ihned tichým, avšak rozhodným tónem ozvala: „Nebudou zničeny, žádná z nich!“ Pan Corbeck se užasle usmál: „Jak to proboha můžete vědět?“ Její odpověď byla ještě nepochopitelnější: „To nevím, ale jsem si jistá, že to tak bude. Cítím to, jako bych si tím byla jistá celý život.“
- 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202418