je vybral náhodou, v pominutí smyslů. Ten člověk vzal zbraň, odjel do hor a ty čtyři popravil,“ prohlásil a otočil se k Ursule. „Použil pistoli, nebo pušku?“ „To se zatím nedá určit. Uvidíme, co nám k tomu povědí v Umeå.“ Ursula svá slova doprovodila krátkým pohledem směrem k Torkelovi, kterému se zdálo, jako by schválně zdůraznila slovo Umeå. V tu chvíli se utvrdil v tom, že dnes v noci společnost mít nebude. Na druhou stranu tu ale budou déle než jeden večer… „Nehledě na to,“ prohlásil Sebastian a vstal, „náš vrah dobře ví, že pokud se nám podaří odhalit totožnost těch čtyř, zvyšuje se tím riziko, že ho dostaneme.“ „Ano, to já vím, ale Holanďané nám zase poskytují vcelku přesný časový rámec,“ trval na svém Billy, který se nehodlal jen tak vzdát. „A to nám pomůže určit totožnost i těch ostatních, které jsme tam našli.“ Sebastian jeho argument v duchu zvážil a musel uznat, že na tom něco bude, ale nechtěl nechat Billyho zvítězit. Ne teď. Pokrčil rameny, aby jeho postřeh zlehčil. „Buď udělal chybu a my tím pádem máme štěstí, nebo to znamená, že nám určení doby, kdy je pohřbili, bude úplně k ničemu.“ „Nemůže to být k ničemu. Kolik rodin s dětmi se ztratilo v říjnu 2003?“ „Zatím nevíme o nikom.“ „Tady prozatím končíme,“ prohlásil Torkel a vstal, aby svá slova podtrhl. „Dneska večer už k ničemu nedospějeme a zítra máme práci.“ Přelétl pohledem pět svých kolegů v místnosti. „Nejdůležitější je určit totožnost těch čtyř. Pokud ten případ chceme vyřešit, musíme zjistit, kdo ti lidé byli.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202364
Když Ellinor procházela vchodovými dveřmi do domu v ulici
Grev Magnigatan, podívala se na hodinky. Bylo pozdě. Dávno po jedenácté večer. Doufala, že Sebastian ještě bude vzhůru. Jakmile vešla do domu, světlo v chodbě se automaticky rozsvítilo. Zabloudila pohledem ke schodišti, ale nakonec se rozhodla jet výtahem. Dnes byla celý den na nohou a pracovala až do zavírací doby v devět hodin večer. Často uvažovala nad tím, jestli má takto dlouhá provozní doba smysl, ale dnes se v obchodě dveře netrhly, protože byl týden po výplatě. Po práci se zastavila ve svém bývalém bytě v ulici Västmannagatan. Takto ho vnímala. Jako svůj bývalý byt. Doma je u Sebastiana. Obavy a zlost, které se jí v podstatě celý den dařilo držet na uzdě, se vrátily. Sebastian byl dnes ráno nezvykle strohý. A vlastně ani ne tak strohý jako zlý. Uklízečka, kterou šuká. Taková ošklivá, bezcitná slova. A navrch ta ohavná historka o nějaké Gunille. Ellinor se chvíli zaobírala myšlenkou, že se hned vrátí domů a udobří si ho. Pomazlí se, usmíří a Sebastianovi to spraví náladu. Nerada se s ním hádala. Ale tentokrát zašel příliš daleko, takže je na něm, aby se omluvil. To on si bude udobřovat ji, ne naopak. Z tohoto důvodu mu za celý den ani jednou nezavolala. Byl to nezvyk a několikrát už už sahala po telefonu, ale pak se ovládla. Sebastian musí pochopit, že jí ublížil. A její mlčení pro něj bude trestem. Ellinor za sebou zavřela výtahovou mříž a stiskla tlačítko čtvrtého patra. Ve starém bytě nakonec strávila delší dobu, než předpokládala. Cestou nahoru narazila na vdovu Lindellovou z pátého patra a ta samozřejmě byla zvědavá. Kampak se Ellinor poděla? Vždyť ji tu poslední dobou vůbec není vidět! vykládala. Ellinor se doma objevila v podstatě jen kvůli tomu, aby zalila květiny a přesvědčila se, že igelitová taška s důkazy proti 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202364
Valdemaru Lithnerovi je na svém místě. Jenže vdova Lindel lová na ni začala naléhat, že si spolu musejí dát čaj. A trvala na tom. Ellinor si pomyslela, že sice nemá čas, ale bylo by hezké někomu se svěřit, že našla velkou lásku. A že je tou láskou ten slavný Sebastian Bergman. Ovšem fakt, že se zrovna dneska pohádali, z vyprávění vynechala. Která dvojice nemá neshody? V žádném vztahu nemají lidé na růžích ustláno ve dne v noci. O tři čtvrtě hodiny později odemykala Ellinor dveře od svého bývalého bytu. Udělala na Lindellovou dojem, to bylo vidět, ačkoli se to vdova snažila nedat najevo. Dokonce předstírala, že netuší, kdo Sebastian je, ale na to jí Ellinor neskočila. Klasická švédská závist. Zamířila rovnou do ložnice, otevřela šatní skříň a zkontrolovala, že taška s papíry stojí na svém místě. Ellinor nedokázala říct proč, ale od chvíle, kdy s ní Valdemar Lithner před pár dny ukončil spolupráci, měla ohledně jeho osoby a všeho, co s ní souviselo, podivný pocit. Většinou se uklidňovala tím, že Valdemar měl — a to oprávněně — dojem, že jejich spolupráce nikam nevede. Ale občas se bála, že o ní vědí a že se Valdemar nebo některý z jeho zločineckých kumpánů vloupal k ní do bytu, aby zjistil, co je Ellinor zač a jestli něco ví o jejich nekalé činnosti. Ale žádné stopy násilného vniknutí neobjevila, a pokud by se dovnitř přesto někdo dostal, těžko by nechal usvědčující dokumenty ležet v šatní skříni. Vtom ji napadlo, že od ní bylo pěkně hloupé, že si nepořídila kopie. Ale teď už na tom nesejde. Zítra předá tašku policii a dá průchod spravedlnosti. Ellinor dveře od skříně zase zavřela a šla zalít své pokojové rostliny. Už byla spousta hodin, a přesto Sebastianovi nezavolala, aby mu řekla, že se opozdí. Chvilku si v duchu pohrávala s myšlenkou, že by ve svém bytě zůstala přes noc. Přespí tam. Jen ať si má starosti a stýská se mu. Jen ať mu chybí. Ale pak ji napadlo, že pokud se nevydá domů, tak ji Sebastian ne 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202364