Syndrom rizikového chování v životě dospívajících
je pro dospívajícího normální. A stejně tak normální je nemít ujasněné životní cíle. Společenské změny ve druhé polovině 20. století, které podnítily rozvoj subkultury mládeže: •• vysoká mobilita obyvatelstva, •• hodnotová a názorová pluralita společnosti, •• důraz na rozvoj individuality, •• dlouhodobá a specializovaná profesní příprava, •• demokratizace společenského a rodinného života, •• nové pojetí ženské a mužské role, sexuality a partnerských vztahů, •• oslabení rodinných vazeb a posílení vrstevnických vztahů a vlivu školy, •• vznik propracovanější a přísnější legislativy na ochranu dětí a mládeže (tresty, studium – přídavky, rodiče musí dítě ze zákona živit do 26 let…). Drogy zdaleka nezasáhnou jen děti, které jsou na první pohled ze sociálně slabé či dysfunkční rodiny. Z našich zkušeností pouze zhruba 65 % drogou ohrožených dětí pochází z rodin evidentně dysfunkčních či jinak sociálně hendikepovaných. Proto je při vyšetření tak důležité precizně odebrat rodinnou anamnézu, udělat si obrázek o vztazích v rodině, formách řešení konfliktů, mezigeneračních vazbách, zlomových okamžicích života rodiny, vzpomínkách na dřívější období dětství, o podílech na výchově, o vývojových aspektech atd. Lze rozlišit čtyři základní typologie dysfunkčních rodin (Matějček Z., 1989): 1. Nadměrná výchova s přehnanou péčí Je to výchova ochraňující, vedoucí k nesamostatnosti a bázlivosti dítěte. Rodiče jsou úzkostliví, hyperprotektivní. 2. Perfekcionalistická výchova Rodiče mají na dítě příliš vysoké nároky, promítají do něj vlastní přání bez ohledu na to, zda je dítě schopné jejich nároky a přání zvládnout. Dítě je přetěžováno, může docházet k rozvoji neurotických poruch a k poruchám chování. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202186
Abúzus návykových látek a závislosti
3. Výchova v nesprávném prostředí Rodiny před rozvodem či s deprivačními tendencemi některého z členů, s opakovanými hádkami řešenými před dětmi, s alkoholizmem rodičů, s delikvencí, s anomálními osobnostmi rodičů. Často dochází k týrání dítěte. U dítěte se v tomto případě poruchy chování mnohdy projevují nápodobou nevhodných vzorů (a podílem i částečně geneticky podmíněných poruch chování a emocí, poruch osobnosti apod.). 4. Výchova v nedostatečně stimulujícím rodinném prostředí Rodiče se sníženými rozumovými schopnostmi, kteří se o dítě nedokáží kvalitně postarat. Rodiče, kteří dávají dítěti najevo, že je nechtěné, nemilované. Dále rodiče pracovně vytížení, s minimem času na výchovu dětí. Dítě bývá ochuzené o emocionální vazby, chybí mu kvalitní rodinné zázemí. Výrazný terén pro vznik poruch chování. Abúzus NL můžeme často odhalit i u mladistvých, kteří žijí v rodině zdánlivě funkční. Mnohdy se však jedná o rodinu jen formálně fungující. Dítě zažívá tzv. subdeprivační zkušenost, kdy rodina dítěti neposkytuje podněty pro jeho rozvoj. Příčinou závadového chování a abúzu u dětí ze zdánlivě funkčních rodin je i nuda, nevyplnění volného času, nedostatek smysluplných aktivit. Dítě si proto hledá zábavu a vzrušení vlastními silami. Určité subkultury a sociální skupiny – party – poruchové jednání tolerují či přímo vyžadují, jejich chybění je v kontextu těchto skupin někdy považováno za diskriminující. Problematické chování může být stimulováno i v určitém životním prostředí, např. v anonymitě rozlehlých sídlišť zanikne snadněji než na malém městě i chování vyloženě kriminální. Užívání drogy je tak možno chápat jako reflexi společnosti. V praxi se velmi často setkáváme i s fenoménem tzv. závislosti podvědomí, kdy dítě nevědomky vytváří obtížně řešitelné situace, jejichž řešení stmeluje dysfunkční vztah rodičů. Příkladem je socioekonomicky dobře situovaná rodina se stabilním starším sourozencem a problémovým mladším dítětem. Rodiče ve svazku žijí z určité setrvačnosti, zvyku, z pohodlnosti cokoli měnit. Vztah je vyčpělý, sexuální aktivita slabá, mnohdy lze při vyšetření zjistit i mimomanželské vztahy. Vyrušením ze zaběhnutého rytmu může být selhání dítěte (pomočení na školním výletě, problémy s chováním ve škole apod.), které nutí rodiče k řešení situace a k naplnění 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202186
Syndrom rizikového chování v životě dospívajících
pocitu vhodnosti současného status quo vztahu, své rodičovské úlohy. Drogy u dítěte jsou pak vnímány ve stejném kontextu. Jakmile se chování dítěte zlepší, rodiče opět nenacházejí vzájemnou relaci. Může tak dojít k nebezpečnému zacyklování, přičemž rozpletení tohoto gordického uzlu bývá velice komplikované. Při vyšetření v ordinaci totiž mohou rodiče působit dojmem stabilní jednotky a nevzbuzují jakékoli podezření. Abúzus drog přináší zdravotní a sociální rizika v každém věku. U dětí a dospívajících se rizika akcentují z důvodů nedokončeného neuropsychického vývoje. Nejzávažnější hrozby z hlediska rozdílů oproti dospělé populaci: •• zaostávání v psychickém, fyzickém a sociálním vývoji, •• vyšší riziko vzniku závislosti, •• vyšší riziko nebezpečného jednání, kriminality, •• vyšší riziko těžké otravy, •• vyšší riziko psychických poruch (psychotická onemocnění, afektivní poruchy…), •• vyšší riziko smrti (otravy, úrazy, sebevraždy). Ze zkušeností s vyšetřováním a příjímáním pacientů v Dětském a dorostovém detoxikačním centru i z dotazování se kolegů-lékařů vyplývají velmi neradostné závěry: 1) Rodiče neumí poznat, že jejich dítě užívá návykové látky. 2) Signály, které dítě vysílá, často neumí rozpoznávat a následně identifikovat ani lékaři (praktičtí dětští lékaři, ale i lékaři odborní včetně psychiatrů). 3) Pokud lékař zjistí, že dítě návykové látky užívá, bývá bezradný, jakou volit strategii do budoucnosti. Nedokáže poskytnout ani zákonnou normou (§ 19 zákona č. 379/2005 Sb.) vyžadovanou krátkou intervenci. Signály, že dítě bere drogy, kouří či pije alkohol •• Tělesné známky: zarudlé oči, malé nebo rozšířené zornice, setřelá řeč, pach z dechu, z kůže či oblečení, popáleniny na prstech, rtech, nadměrně suché rty, zarudnutí nosu, krvácení z nosu, známky opilosti, kolapsové stavy, zhoršení akné, vpichy a modřiny (v této souvislosti odmítání nosit krátký rukáv!), motorický neklid či jindy nemotornost, neobvyklá únava, záchvaty, náhlý úbytek hmotnosti. •• Psychické změny: změna režimu spánek – bdění, poruchy chování, poruchy učení, agresivita, poruchy pozornosti, výrazná emoční labilita, 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202186