Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:40
Stránka 109
Wyatt se uchechtl. „Zatoãíme doleva a zamífiíme k v˘chodu.“ „Jak to ví‰?“ Wyatt pokrãil rameny. „Roh je nejjiÏnûj‰í v˘bûÏek pevniny. JestliÏe budeme dál udrÏovat tento kurz, vyplujeme na volné mofie. Tam dál uÏ není nic neÏ víry, Daccové a mofi‰tí hadi. KdyÏ ho obeplujeme po návûtrné... ehm, zleva, tak zamífiíme k v˘chodnímu pobfieÏí Delgosu.“ „A co bychom pak mûli po cestû?“ „Nic moc. Ty útesy, co vidíte, pokraãují aÏ k Vandonu, coÏ je jedin˘ zb˘vající námofiní pfiístav Delgosu. Má tam hlavní sídlo Vandonská Kofienáfiská spoleãnost, jinak je to také pirátsk˘ pfiístav, pfiesnûji fieãeno útoãi‰tû pirátÛ. Tam stejnû nepoplujeme. Boufie je náramná loì, ale kdyÏ se shromáÏdí smeãka tûch ‰akalÛ, u‰tvou ji, dokud se nevzdá nebo dokud nás nepotopí.“ „Jak mÛÏou obchodníci s kofiením provozovat svoje záleÏitosti, kdyÏ mají v‰ude kolem piráty?“ „A kdo myslí‰, Ïe tu spoleãnost fiídí?“ „Aha.“ „A co pfiijde dál?“ vyptával se Royce. „Dagastansk˘ záliv a pobfieÏí Calis, s pfiístavy Wesbaden a Dagastan. Potom uÏ opou‰tí‰ civilizaci a následuje souostroví Ba Ran, a tam uÏ se nevydá nikdo, ani piráti.“ „A ví‰ jistû, Ïe tohle je ten roh?“ „Jo, zná ho kaÏd˘ námofiník, kter˘ se kdy plavil po Sharonu. Star˘ Drumindor nepfiehlídne‰.“ PfiestoÏe byli je‰tû mnoho mofisk˘ch mil od pobfieÏí, prastará trpasliãí stavba uÏ byla jasnû viditelná. Tyãila se v˘‰ neÏ cokoli, co kdy Hadrian vidûl. Usmál se, jak mu to pfii‰lo ironické, vzhledem k tomu, Ïe ji postavili trpaslíci. Zvedala se témûfi osm set stop nad skalní podklad, o kter˘ se tfií‰tily vlny. PÛsobila souãasnû jako pevnost i jako památník. Z urãitého úhlu se podobala dvûma ozuben˘m kolÛm, poloÏen˘m na bok, obfiím válcÛm se zuby, trãícími do mofie. Z vrcholu kaÏdé vûÏe stoupal k nebi koufi. Uprostfied mûly ploutvovité v˘bûÏky – obloukovité vchody jako gigantické hubice ãajové konvice, které rovnûÏ mífiily na mofie. Dvojici vûÏí spojoval kamenn˘ most, klenoucí se jako dvefiní pfieklad nad vstupem do pfiístavu. „Nepfiehlídne‰ ho ani v noci, ty vûÏe mají úÏasné osvûtlení. Mûli byste pevnost vidût za úplÀku, kdyÏ vûtrají. To je paneãku pohled. Je postavena na sopce a ventilace uvolÀuje tlak. Kapitáni ãasto naplánují plavbu tak, aby kolem mysu proplouvali za úplÀku, jenom kvÛli tomu pfiedstavení. Ale drÏí se – 109 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202170
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:40
Stránka 110
v uctivé vzdálenosti. Ti trpasliãí stavitelé vûdûli, co dûlají. Îádná loì nemÛÏe do Terlandského zálivu, pokud si to páni Drumindoru nepfiejí. DokáÏou vrhat roztaven˘ kámen na vzdálenost stovek stop a bûhem pár minut klidnû spálit celou flotilu na prach.“ „My víme, jak to funguje,“ pravil Royce chladnû. Wyatt nadzvedl jedno oboãí. „·patná zku‰enost?“ „Jednou jsme tady mûli nûjakou práci,“ vysvûtlil Hadrian. „Trpaslík jménem Gravis dostal vztek na lidi, ktefií znesvûcují to, co on povaÏoval za mistrovské dílo. Museli jsme mu ty sabotáÏe zarazit.“ „Vy jste se vloupali do Drumindoru?“ Na Wyatta to zjevnû udûlalo dojem. „Myslel jsem, Ïe to není v lidsk˘ch silách.“ „Bylo to jen tak tak,“ podotkl Royce. „A rozhodnû jsme nedostali dost zaplaceno za tu námahu, kterou jsem na to vynaloÏil.“ Hadrian si odfrkl. „Ty? To já pfii tom skoku málem umfiel. Ty sis tam jen visel a smál se.“ „Jak jste se dostali dovnitfi? Sly‰el jsem, Ïe to místo je stfieÏené líp neÏ penûÏenka Cornelia DeLura!“ „Nebylo to lehké,“ zabruãel Royce. „Pfii té práci jsem se nauãil nenávidût trpaslíky. No, tehdy a taky...“ Umlkl a bezdûãnû si zaãal tfiít levé rameno. „Za pár t˘dnÛ bude úplnûk pfii podzimní rovnodennosti. Tfieba si tu podívanou uÏijeme na zpáteãní cestû,“ pravil Wyatt. Hlídka ohlásila nûkolik plachet na dohled. V bezpeãí pod pevností se shromáÏdilo nûkolik lodí, ale byly tak daleko, Ïe z nich vidûli jen ko‰ové plachty. „Teì uÏ bych ãekal, Ïe kapitán nafiídí zmûnu kurzu. Nechává nás doplout hodnû blízko.“ „Drumindor takhle daleko nedostfielí, nebo ano?“ zeptal se Hadrian. „Ne, jenomÏe pevnost tady nepfiedstavuje jediné ohroÏení,“ zdÛraznil Wyatt. „Pro císafiskou loì není právû bezpeãné prodlévat v tûchto vodách. Delgos s námi sice oficiálnû není ve válce, ale kaÏd˘ ví, Ïe DeLurové podporují Lidovce a... No, nehody se stávají.“
Pokraãovali jiÏním smûrem. AÏ kdyÏ mûli mys daleko za zádí a témûfi mimo dohled, objevil se na horní zadní palubû kapitán. Teì tedy vyjde najevo, kam vlastnû Smaragdová boufie zamífií. – 110 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202170
Sulivan 4 - zlom
16.10.1956 7:40
Stránka 111
„UloÏit do driftu, pane Bishope!“ rozkázal. „Zvrátit hlavní plachtu!“ vykfiikl poruãík a námofiníci se hbitû pustili do díla. Tyhle rozkazy Hadrian sly‰el poprvé a byl rád, Ïe jako lodní kuchafi není povinen je vykonávat. Netrvalo dlouho a pochopil, o co jde. Obrácení hlavní plachty znamenalo, Ïe chytí vítr z pfiední strany. Kdyby byly nastaveny obrácenû i pfiední a záìové, loì by musela couvat. Ty v‰ak zÛstaly, jak byly, takÏe se síla vûtru vyrovnala a loì se drÏela na místû. Jakmile stáli, nafiídil kapitán urãit polohu, naãeÏ zmizel ve své kajutû a nechal na velitelské palubû poruãíka Bishopa. „Tolik tedy k volbû smûru,“ zamumlal si Hadrian pod nos. Po zbytek dne se nehnuli z místa. Pfii západu slunce vydal kapitán Seward rozkaz rozsvítit nahofie svûtla, ale jinak mu neuklouzlo ani slovo. Hadrian rozdával veãefii, znovu du‰ené solené vepfiové. UÏ i jeho samotného ten jídelníãek otravoval, ale jediní, kdo si stûÏovali, byli násilím naverbovaní, ktefií se je‰tû nepfiizpÛsobili drsn˘m podmínkám na mofii. Hadrian choval podezfiení, Ïe mnozí ze star˘ch mofisk˘ch vlkÛ by vyÏadovali vepfiové se suchary i na pevninû, aby nevy‰li ze cviku. „Je to vrah, tak je to!“ Hadrian Staula usly‰el kfiiãet, kdyÏ ve‰el na spodní palubu s poslední dávkou veãerního jídla. Tenkin stál nahrben uprostfied obytné paluby. Stáhl si ko‰ili, takÏe bylo vidût jeho tmavé potetované tûlo a vlnící se svaly. V pravé ruce drÏel nÛÏ. Levé zápûstí si ovinul kusem látky. Hruì se mu vzru‰enû vzdouvala, ve tváfii mûl ‰ílen˘ ‰kleb a hroziv˘ v˘raz v oãích. Pfied ním stál Royce. „Shodil Edgara Drewa. KaÏdej to ví. Teìko zdechne, jo?“ Royce zaujal nenucen˘ postoj, ruce sepjaté pfied tûlem, jako by patfiil k nezúãastnûn˘m divákÛm, ov‰em oãi nespou‰tûl z noÏe. Sledoval ho jako koãka hraãku na ‰ÀÛrce. Hadrian ve vtefiinû pochopil proã. Staul drÏel nÛÏ za ãepel. Hadrian pfielétl pohledem okolí a uvidûl Defoea kousek za Roycem a po jeho levé stranû, s rukou schovanou za zády. Staul na okamÏik odvrátil zrak z Royce, ale Hadrian postfiehl, jak pfienesl váhu na zadní nohu, a zadoufal, Ïe si toho pfiítel v‰iml také. Vzápûtí Staul hodil noÏem. âepel prolétla vzduchem s dokonal˘m zamûfiením, jenÏe kdyÏ doletûla, zlodûj uÏ nestál na svém místû a nÛÏ se zabodl do trámu. V‰ichni upírali zrak na Staula, kter˘ vykfiikoval zufiivé kletby. Hadrian si Tenkina nev‰ímal a zapátral po Defoeovi. Ten se mezitím pfiesunul. Hadrian – 111 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202170