Nebezpečnost a podlost podivných lesních organizmů – hub, se projevuje i u „zaručeně jedlých“ druhů, přes dodržení veškerých zásad jejich zpracování, uskladnění atd. Stačí jich pozřít velké množství najednou nebo v záchvatu vegetariánství pozřít salát ze syrových hub a začnete se automaticky nadýmat, začne vás bolet břicho, dostaví se úporné zvracení a průjem. Šílený průjem bez konce se dostaví ze syrových václavek, experiment si může každý pro kontrolu provést sám, podobné účinky mají strmělky mlženky, zvané v Čechách výstižně „komprdy“. Kdyby tyto druhy nezabraly, můžete zkusit pro tyto účely zaručeně účinnou čechratku podvinutou, čirůvku fialovou, ucháč obecný nebo démonický hřib satan. Čistě teoreticky by mohl některý silný jedinec tyto experimenty přežít bez úhony. Pro takové případy existuje ještě možnost zvláštního druhu skonu poživačného jedlíka hub, může dojít k tzv. otravě nepravé. Navodí se tak, že konzument hojně popíjí silné alkoholické nápoje na jisté houby. Tím vznikají v těle člověka jedy až následně. Na tomto pokusu je ale mrzuté to, že nápoje přijdou vniveč. Dobrý je na to hnojník nebo šupinovka. Jsou to houby, které by slušný člověk normálně asi do úst nevzal, nebýt těchto pokusů. Někdy se dokonce nepravá otrava vyvine pod psychickým tlakem z hub nezávadných. Je to zřejmě způsobeno dědičností u moderních lidí, kteří mají generacemi vybudovaný přirozený odpor ke všem houbám. Nastává u nich psychogenní fóbie z otravy a smrti. Příznaky jsou kupodivu úplně stejné, jako kdyby pomýlený jedlík hub, označovaných jako jedlé, pozřel skutečně smrtelně a prudce jedovaté houby! Aby toho nebylo dost, může také vzniknout alergie zažívacího traktu pouze na určité druhy hub. Přepálený tuk při pečení a smažení hub vám zase spolehlivě vyvolá bolestivou koliku žlučníku. Nevěřte tomu, že by houby měly nějakou výživnou hodnotu, když budete žvýkat piliny nebo suchou slámu, vyjde to nastejno. Perspektivně se ale určitě budou více využívat houbičky z rodu lysohlávek. Samozřejmě že ne kvůli hodnotě výživové. Bude to pro obsah lidové a levné halucinogenní drogy pro mládež, která ráda experimentuje. Je to hlavně psylocibin, který kouzelně působí přímo na CNS člověka. Lysohlávky mohou nahradit báječné procházky halucinogenními světy, podobně jako známá droga LSD. Musíme se zmínit také o vynikajícím mezkalinu, rovněž přírodní droze, s podobnými účinky na mozek. Záleží ovšem na dávkování. Lysohlávky obsahují deriváty tryptaminu, psylocibin a psylocin. Za účelem opojení se hodí čerstvé lysohlávky, sušením se kvalita pocitů vytrácí a to by byla škoda. Drogy působí často již po 15 minutách a dávkování je individuální, nikdo neví jaké přesně. Člověk nabývá dojmu, že umí létat, proto vyskakuje z oken a nejspíše si zlomí obě nohy nebo se zabije. O něco méně toxicky působí na člověka a jeho mozek silné odvary z muchomůrek červených, jsou to velmi příjemné koktejly psychotonických látek a při tom nemusí být vyloženě smrtící, chce to jen trochu experimentovat. Halucinogenní nápoj z muchomůrek červených slouží v Indii stovky let vyznavačům kultu božské Sómy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202138
Božskou Sómou je v podstatě sama muchomůrka červená a její osvěžující účinky. Nápoj navozuje rituální extáze. Pozor, evropské muchomůrky jsou málo halucinogenní, ale zato více toxické, místo extáze dostanete otravu. Indická Rgvéda doslovně uvádí: „Pánové tvorstva močí božskou Sómu, plným proudem“. Nejde o žádnou obscénnost, ale o metaforu blahodárného deště, kterým bůh Pardžanja kropí půdu na polích. Ze Sibiře máme doložené zprávy o tamních šamanech a jejich holdování nápojům z muchomůrek červených. Odpozorovali od sobů podivné chování, kdy tato skromná zvířata požírala červené muchomůrky a ocitla se v extázi. Později šamani prozíravě popíjeli moč sobů, ledviny sobů totiž odfiltrují nepatřičné jedy a moč pak obsahuje pouze oblíbenou kyselinu ibutenovou, měnící se na žádoucí látku muscimol. Při nedostatku muchomůrek v lese, zachycovali Korjakové ze Sibiře moč šťastnějších nálezců a dychtivě ji ze stejných důvodů popíjeli. Kultovní halucinogenní mystéria známe také ze Skandinávie, kde muchomůrky červené sloužily k posilování kultu starých bojovníků. Muscimol účinkuje jako alkohol, ale raději popíjejte probádanější kulturní nápoj - čistý líh. Přece jen jde o produkt průmyslu a ne divoké smrtící přírody v podobě hub. Na etiketě lihoviny můžete zjistit její sílu v procentech a můžete si tak ohlídat kocovinu a jiné vedlejší účinky léčivého lihu… V praktickém životě se často setkáváme s otřesnými případy zapíjení houbových jídel syrovou vodou. To je ovšem jeden z nejhorších nápadů. Zákonitě tím dochází k patologickému roztahování žaludečních stěn, to vede k jeho akutnímu ochrnutí, potíže se ještě stupňují, až dojde ke ztrátě stažlivosti žaludku. To je jistě hrozná skutečnost, ale i jen pomyšlení. Nestravitelná houbová vláknina, přesněji houbový balast, může také ucpat tenké střevo člověka, jako nějaká tuhá zátka, takže je úplně neprůchodné! To už se také mnohokrát stalo a nelze to přát ani nejhoršímu nepříteli.
Rada: Při sebemenším podezření na popsané potíže se dožadujte lékaře!
Houby obsahují látky celulózu a chitin, což jsou látky známé ze dřeva, které je pro člověka nepoživatelné. S takovým balastem si lidský zažívací trakt neumí vůbec poradit a když se potom ucpe je zle. Známe snad jedinou výjímku z těchto pravidel a tou je sibiřský kmen Dřevojedů, jehož příslušníci v historii (snad ne i dnes) prokazatelně pojídali dřevo, přesněji řečeno větvičky a kůru stromů a keřů. Bylo to zřejmě nezbytné pro jejich přežití krutých zimních podmínek s nedostatkem vydatnějších poživatin. Jak vidno, je skeptický pohled na podivné organizmy – houby, podložen jasnými fakty, ale rovněž názory světově proslulých botaniků a jiných vědců. Důležité a zapamatování hodné poselství nám zanechal kupříkladu velký botanik P. A. Mathiolli (1501 – 1577), ve svém Bylináři z r. 1554: „Houby vesměs nejsou ani byliny, ani semena, ani koření, nýbrž pouhá zbytečná vlhkost země, shnilého dříví a jiných věcí. Houby člověka toliko nadýmají, dělají mnoho chladu, vlhkosti a šlemů v těle. Proto se mějte na pozoru kdo požíváte houby, abyste se jimi nezadusili a nezdechli.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202138
Na závěr této poučné kapitoly o smrtících, jedovatých a ostatních houbách, bychom těžko hledali lepší a moudřejší slova. Myšlenky P. A. Mathiolliho jsou tak prozíravé, že platí i v současné době a je docela možné , že jejich naléhavost nabývá dnes z uvedených důvodů ještě většího významu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202138