98
Marcos Aguinis
mě po tvářích hřbetem ruky, jako bych byla dítě. Znovu mě začal líbat. Uměl to skvěle. Nepřiblížil ke mně rty, dokud neucítil, že po něm toužím. V županu jsem šla jeho služebnou požádat, aby nám přinesla snídani na terasu. Společně jsme se osprchovali. Dělalo mi radost, že mě převyšuje o hlavu. Když jsme se oblékli, začal mě znovu hladit po šíji, vlasech a hrdle. Posadili jsme se naproti sobě, obklopeni květinami. Nikdy předtím jsem neviděla nic tak krásného, snad jen ve filmech a časopisech. Pili jsme pomerančový džus a kávu s mlékem. Na stole stála ošatka s ovocem, podnos plný toastů, kostka másla, tři druhy sýrů a sklenice se čtyřmi druhy marmelád. Požádala jsem ho, aby mě vzal s sebou do kanceláří časopisu Sintonía. Nechtěla jsem, aby se dozvěděl, kde bydlím. A kromě toho – jak jsem mu na rovinu pověděla – jsem potřebovala, aby mi dal nějakou dobrou divadelní roli. „Zasloužím si to,“ oznámila jsem mu (nejistě). „Dej mi trochu času, uvidíš.“ „Tak mě zavez na ulici Santa Fe. Musím si zkusit nějaké šaty,“ lhala jsem. „Uvidíme se zase večer?“ „Ještě tě to neunavuje?“ zeptala jsem se v žertu. „Vyzvednu tě v devět.“ „Ne, radši si dáme znovu sraz v Emilianě.“ Následoval další skvělý večer. Pak jsme šli opět k němu do bytu. Znovu dokázal, že v sexu je nepřekonatelný. Několikrát jsme tančili tango, jednou milongu a dvakrát valčík. Pili jsme šampaňské. Jeho rty se přibližovaly k mým jako rozpustilá zvířátka. Nejdříve se jen lehce dotkly, jako by zazněl jediný tón na housle. Potom další dotek. Tak to pokračovalo, dokud jsem se i já nezačala přibližovat a nedala najevo, jak moc po něm toužím. Tehdy se jeho rty přivinuly k mým a jemně mi tiskly nejprve horní ret, potom dolní, oba dva, znovu horní, pak zase dolní. Vysvlékal mě. Byla v tom směsice spěchu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202126
EVITA
99
a lásky. Líbal a laskal každou část těla, kterou odhalil, byl jako anděl, který se prsty dokáže dotýkat všech míst v jednom okamžiku. Zmítala jsem se touhou, chtěla jsem, aby se jeho tělo spojilo s mým, aby do sebe navždycky zapadla jako zobáčky kleští. Nikdy jsem necítila takovou rozkoš a tak prudkou vášeň. Už jsem se viděla na stránkách časopisu, který se objevoval ve většině mých snů. Byla jsem tak omámená, že jsem začala dělat chyby. Bože, jak jsem byla hloupá! Místo abych si před ním zachovala důstojnost a dokázala přijmout, co mi nabízel, podlehla jsem nahromaděnému dětinskému strachu. Emilio byl snem, který se proměnil ve skutečnost. Dopadlo to tak, že jsem chtěla být neustále s ním, pronásledovala ho v naprosto nevhodnou dobu a telefonovala mu dvacetkrát denně. Tenhle galantní a milující sportovec ve mně zažehl oheň. Potřebovala jsem, aby mi byl stále nablízku. Nevidět jej znamenalo jej ztrácet. Nedokázala jsem si spočítat, jak zdrcující následky bude moje ubíjející chování zanedlouho mít. Je pravda, že jsem získala pár nových rolí, ale nebylo to k ničemu. S každou novou rolí má žádostivost rostla a jeho vášeň slábla. Pokaždé, když Emilio odjel na dovolenou do Delty s přáteli, přítelkyněmi nebo úplně sám, nasedla jsem na první volnou jachtu a pronásledovala ho až na ostrov. Kapky vody mi dodávaly tolik energie, že se mi chtělo skočit do vody a plavat, abych u něj byla co nejrychleji. Příliš mnoho lepidla ve vztahu způsobilo, že mu došla trpělivost. Logické. Bylo to ode mě nezodpovědné. Jednoho rána mi u něj v bytě, s šálkem kávy v ruce, pohřebním hlasem oznámil: „Evito, náš vztah končí, teď a tady, definitivně.“ Pokoušela jsem se ho přemluvit, on však jen odložil šálek s kávou a odešel. Málokdy se choval takhle, ale když už se tak zachoval, znamenalo to konec. Posbírala jsem si věci a s pláčem odešla. Svět, osud nebo kdovíco
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202126
100
Marcos Aguinis
ještě si umínily, že po mně i nadále budou házet kameny. K mému překvapení mi ale v Sintoníi vyšla další fotografie. Snad to měla být útěcha. Emilio nebyl zlý člověk a já byla nezralá. Byla to lekce, která mi měla pomoci, až jednou potkám toho pravého.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202126