začne při společných procházkách nosit bederní roušku, Aueckens se prochází nahý, konverzace vázne, s Tennysonem je konec. Vidíme mladého Makeliho, který se potuluje po ostrově s myšlenkou polapit nádherného zeleného ptáka, aby jej věnoval Engelhardtovi, neboť jeho pán, hloubá hodný Makeli, vypadá i přes návštěvu z Německa pořád tak smutně. Prozkoumává nebe a listoví palem, zda nezahlédne vytouženého opeřence, a najednou jej chytí, nečekaně vystoupiv zprava z houští, velice silný pihovatý Helgolanďan, promaže si palec a ukazováček kabakonským olejem z lahve, kterou si kvůli tomu přinesl, a nanese trochu tohoto lubrikantu na špičku svého vzrušeného údu a v palmovém háji znásilní chlapce ryčícího jako poraněné zvíře. Ptáci se vyděsí, krouží, ne a ne se uklidnit. Aueckense znovu spatříme, až když je mrtvý, leží na břiše, nahý, s roztříštěnou lebkou, z níž se vyřinulo trochu mozku. Mouchy se občerstvují na mokvající lesknoucí se ráně na mužově zátylku — vypadá to, jako by ještě tepala, jako by ještě všechen život nevyhasl a na onom místě ještě zůstával. Makeliho není vidět, Engelhardt je jen stín. Večer přichází déšť a krev smyje. Zda antisemitu praštil kokosovým ořechem sám Engelhardt nebo zda Aueckense, potulujícího se po palmovém háji, v němž zneuctil mladého Makeliho, trefil padající plod anebo to ruka domorodcova zvedla v sebeobraně kámen, to se ztrácí v mlze vypravěčovy nejistoty. Jistý je jen fakt,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202119
že Helgolanďan nárazem tvrdého kulatého předmětu přešel z tohoto světa do ultima Thule, ze sluncem ozářené pláže s palmami do chladné, temné říše ledu. A že Aueckens, jenž se v koloniích zdržoval necelých šest týdnů, byl rychle a bez obřadu pohřben na německém hřbitově v Herbertshöhe a nikdo ho ani nepostrádal, ani nelitoval; zanedlouho už okolnost, že náš přítel eventuálně mohl spáchat vraždu, přikrylo zapomnění. V koloniích dochází právě k takovým úmrtím, v soupisu osob se objevuje strohý zápis, že se policejní vyšetřování nekonalo, jelikož zástupce guvernéra rozhodl, že Aueckens byl zasažen kokosovým ořechem padajícím ze stromu, šlo tudíž o nehodu, a tak ani nevyslal na Kabakon svého zástupce, aby věc prošetřil. Pokud by někdo dorazil z hlavního města, musel by se dotázat Makeliho, neboť jinoch Makeli, jehož čest byla Aueckensovou smrtí zachráněna, byl svědkem události — ale od něho se nic, vůbec nic nedozvíme. Chlapcova láska k jeho pánovi Augustu Engelhardtovi se však poté stala nezměrnou, a každovečerní hodinka předčítání, již krátká návštěva sodomity přerušila, konečně zase mohla pokračovat. Rozhodně nestrádali nedostatkem zajímavých knih — po Dickensovi byly na řadě veselé příběhy od Hoffmanna.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202119
VIII
Engelhardt opustil Bismarckovo souostroví jen jednou, předtím než všechno takříkajíc vzala voda. Dospěl k rozhodnutí, že své dluhy už nebude splácet, protože přece někdy musí začít s odmítnutím toho komplexního, škodlivého mechanismu kapitalistického systému. Jeden korespondenční přítel z Heidelbergu, který vedl na slavné univerzitě více než mdlou existenci zcela zchudlého soukromého učence, mu sdělil, že v Engelhardtově těsné blízkosti pobývá mladý Němec, který se snažil podobný — přinejmenším duchovně spřízněný — myšlenkový svět převést do reality, někdo, kdo žije anorexia mirabilis na jednom tichomořském ostrově. Prý napodobuje svatou Kolumbu z Rieti a vyjma zlatého slunečního svitu nepřijímá žádnou potravu. Dotyčná osoba žije na ostrovech Fidži, to je skutečně co by kamenem dohodil, a Engehardt by se tam měl někdy vypravit na návštěvu. Inu, ano, mimořádně zajímavé, pomyslel si Engelhardt, odložil dopis stranou a rozevřel trochu zastaralý, ale stále ještě rozhodně použitelný atlas: Fidži leželo od německého protektorátu stejně daleko jako Austrálie, ovšem nikoli
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202119