V okamžiku byli obránci domu u nás. „Všichni jsou v komoře. Tři jděte ven před okna a zapřete okenice tyčemi. Kdyby snad chtěl někdo vylézt, pošlete mu kulku mezi oči!“ Potom jsem otevřel zadní dveře, kterými vyběhli ven tři muži. Ostatní šli za mnou do pokoje. V ložnici nastala šílená vřava. Oklamaní lotři zjistili, že vlezli do pasti, protože když vytáhli svoje lucerny, spatřili v jejich světle, kdo leží na posteli. Nadávali, řvali a tloukli pěstmi do dveří. „Otevřete, otevřete, nebo všechno rozbijeme!“ křičeli. Když jejich hrozby neuspěly, pokoušeli se vyvrátit dveře, ale ty nepovolily, zajištěné byly pevně. Pak jsme slyšeli, že otvírají okno a chtějí vyrazit okenici. „Nejde to!“ volal zlostný hlas. „ Venku je něčím zapřeli.“ Pak jsme zvenčí zaslechli varování: „Pryč od okna! Jste zajati. Kdo vyrazí okenici, dostane kulku do hlavy!“ „Ano,“ dodal Old Death, „hlídáme i dveře. Stojí tady dost lidí, aby vás dopravili na onen svět. Zeptejte se kapitána, co máte dělat!“ A tišeji mi řekl: „Pojďte se mnou na půdu. Vezměte si svítilnu a pušku! Ať tady zapálí lampu!“ Vyšli jsme nahoru do komory nad ložnicí. Odtrhnuté prkno jsme našli snadno. Když jsme zastínili svítilnu a odložili kápě, zvedli jsme prkno a mohli teď pozorovat komoru ozářenou několika svítilnami. Stáli tam těsně vedle sebe. Oba zajatce už zbavili pout a roubíků a kapitán mluvil tiše, a jak se zdálo, naléhavě se svými lidmi. „Oho!“ řekl poručík hlasitěji. „Máme se vzdát? Kolik těch lidí vlastně proti nám je?“ „Dost, aby vás v pěti vteřinách postříleli!“ zavolal Old Death dolů. Zraky všech se obrátily k nám. V tom okamžiku jsme uslyšeli venku výstřel a za ním druhý. Old Death hned pochopil, co to znamená a jak toho může využít. „Slyšíte!“ pokračoval. „Vaše společníky naproti přivítal Cortesio kulkami. Celý La Grange stojí proti vám. Věděli jsme moc dob93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202020
ře, že jste tady, a tak jsme vám připravili uvítání, jaké jste nečekali. My tady nepotřebujeme žádný Kukluxklan. Vedle v pokoji stojí dvanáct mužů, venku před oknem šest a nás nahoře je taky šest. Jmenuji se Old Death, rozumíte! Dávám vám deset minut na rozmyšlenou. Když pak odložíte svoje zbraně, budeme s vámi jednat mírně. Jestli to neuděláte, postřílíme vás všechny. Víc vám nebudu povídat, skončil jsem. Rozmyslete si to dobře!“ Přirazil zase prkno a tiše mi řekl: „Teď rychle dolů na pomoc Cortesiovi!“ V domě jsme přibrali dva muže, takže tam zůstal jen Lange se synem, a venku od okna další dva, protože tam zatím jeden muž postačil. Bylo nás tedy šest. Padla další rána. Přeběhli jsme přes cestu na druhou stranu a zahlédli tam asi pět zakuklených postav. Zrovna tolik jich vyběhlo za Cortesiovým domem, a jeden z nich hlasitě křičel: „Vzadu taky střílejí! Dovnitř se nedostaneme!“ Lehl jsem si na zem a připlazil jsem se blíž k nim. Zaslechl jsem, jak jeden z těch, co stáli před domem, řekl: „Prokletý krám! Kdo to mohl tušit? Mexikán čichal čertovinu a vzbudí teď střelbou všechny lidi. Všude rozsvěcují světla. Tam vzadu jsou už slyšet kroky. Za několik minut budou tady. Rychle! Vyrazíme dveře!“ Na odpověď jsem nečekal a raději se vrátil ke svým lidem. „Meššurs, rychle,“ řekl jsem. „Pustíme se do té bandy pažbami! Chtějí vyrazit Cortesiovy dveře!“ „Well, well! Jen do toho!“ odpověděli mi a už se sypaly na zoufalé chlapy rány jako krupobití. Kukluxklani se dali na útěk a nechali čtyři kamarády ležet na zemi. Ty jsme odzbrojili a pak šel Old Death ke dveřím Cortesiova domu, kde zaklepal. „To jsem já, Old Death, seňore. Už jsme vás těch lotrů zbavili. Jsou pryč. Otevřete!“ Dveře se opatrně otevřely. Mexičan scouta poznal, přestože ten měl na sobě pořád ještě kapitánovy kalhoty a blůzu, a řekl: „Jsou opravdu pryč?“ „Za horami a za řekami. Čtyři jsme zajali. Vy jste střílel?“ „Ano. Ještě že jste mne varoval, jinak bych dopadl špatně. Já 94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202020
střílel vepředu a můj černoch vzadu, takže nemohli dovnitř. Pak jsem ovšem uviděl, že jste je napadli vy.“ „Ano, pomohli jsme vám, a vy nám to můžete oplatit! K vám se už nevrátí, ale my tam naproti máme ještě patnáct chlapů, které nechceme pustit jen tak lacino. Váš černoch ať zatím běží dům od domu a strhne poplach. Celý La Grange musí být na nohou, aby se mohlo kukluxklanům řádně posvítit na cestu.“ „Ať tedy především zaběhne k šerifovi. Poslouchejte, tady už přicházejí nějací lidé! A já budu taky brzy naproti, seňore.“ Vešel zpátky do domu. Z pravé strany přicházeli dva muži s puškami v rukou a ptali se, co znamenají ty výstřely. Když jsme jim věc vysvětlili, projevili hned ochotu nám pomoct. I ti obyvatelé, kteří se svými názory přikláněli k jižanům, nedrželi s Ku-klux-klanem, protože jeho zločiny svorně a bez rozdílu odsuzovali stoupenci všech politických stran. Popadli jsme čtyři raněné a donesli je do Langova pokoje. Ten nám hlásil, že zajatci se až dosud chovali klidně. Seňor Cortesio také dorazil a za ním následovalo tolik obyvatel města, že pokoj zdaleka nestačil. Mnozí museli zůstat venku. Z toho chaosu hlasů a hřmotu chodících lidí mohli kukluxklani poznat, jak to s nimi dopadne. Old Death mne vzal zase s sebou nahoru. Když jsme nadzvedli prkno, naskytl se nám obraz zuřivého zoufalství. Zajatci se opírali o stěny, seděli na postelích a nebo leželi na zemi, a hlavy měli v pravém slova smyslu bezradně svěšené. „Nu,“ zavolal na ně Old Death, „deset minut uplynulo. Jak jste se rozhodli?“ Žádnou odpověď nedostal, jen jeden ze zakuklenců zaklel. „Mlčíte? No, v tom případě si to vysvětluji tak, že se vzdát nechcete.“ Při těch slovech jsme oba pozvedli pušky. Žádnému z těch lotrů ani nenapadlo, aby na nás také namířil revolver. Byli to zbabělci, jejichž odvaha spočívala jen v násilí proti bezbranným. „Odpovězte, nebo střelím!“ pohrozil Old Death. „Je to moje poslední slovo.“ Když žádná odpověď nepřišla, pošeptal mi Old Death: 95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202020