Podíval jsem se na Šárku, ona na mě a ani jeden jsme nevydali ani hlásku. Další zaklepání pan na dveře, tentokrát o něco silnější a hlasitější. otec Deset vteřin jsem uvažoval, jestli mám šanci se dál tvářit, že tu nikdo není, deset vteřin, než se ozvalo další zabušení. Pane Hromek, máte návštěvu, při jela za váma návštěva — ozval se za dveřmi můj soused Moravec. Šárka se potichu pochechtává s polštářem před obličejem. Otevírám potichu pusu, aby mohla odezírat: Co mám dělat? Dietní sestra krčí rameny, jako že neví. Pane Moravec, řekněte, že tu nejsem, návštěvy nepřijímám, zahulákám ke dveřím a Šárka zatím po špičkách cupitá za dveře, aby se schovala, a naznačuje, že mám jen pootevřít. No, já jsem nechtěl otevírat vůbec, nejsem zvědavej ani na Moravce, ani na návštěvu. Nemůžete prostě říct, že žádnou návštěvu nechci? říkám do škvíry ve dveřích. To nejde, já už jsem řekl, že jste určitě u sebe a že pro vás dojdu. Pan Moravec se ze všech sil snaží strčit mi hlavu do dveří. Tak dobře, hned jsem dole. Musím hlavu pana Moravce dlaní vytlačit ze dveří, abych mohl zavřít. Počkáš tady? Tohle vyřídím rychle, říkám, když vykouknu z okna a na příjezdové cestě vidím stát auto svého zetě. Dietní sestra přikývne a já běžím do vstupní haly pozdravit svou návštěvu. Tak copak jste mi při vezl? Máte pro mě aspoň nějakou čokoládu? Pan Šedý se koktavě omlouvá. Víte, když jedete na návštěvu do domova důchodců, bývá zvykem přivézt nějaké sladkosti, pokud možno domácí buch ty a možná i láhev vína. Bonboniéra nebo čokoláda se tady pova žuje za zdvořilostní minimum. K nikomu si netroufne dorazit návštěva bez čokolády a bez ohlášení. Já jsem volal, zkoušel jsem vám opakovaně volat. Aha, vážně? Je možný, že bych to neslyšel? Tak už mě nezdržujte a řekněte mi, proč jste tady. Aha, takže zeť mi přijel říct, že můj syn sundal ze zdí pár zarámovaných grafik a akvarelů, které visely v pokoji ještě po mém otci. A než
malá noční žranice
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201976
mi tohle sdělil, zabralo mu to skoro deset minut. K tomu, aby mi řekl, že obrazy už nevisí na zdi, ale leží na zemi v předsíni, potřeboval souvislý desetiminutový monolog. Kupodivu mě to ani nerozesmálo. Nejspíš si tyhle absurdní okamžiky nějak neumím užít. Když jsem s ním mluvil naposledy, snažil se mě přesvědčit, že můj syn je narkoman. To v sobě mělo aspoň nějaký vtip, ale dnes mi přijel říct, že sundal ze zdi obrázky. Zcela vážně ho pozoruju a mlčím. Má to ten člověk vůbec v hlavě v pořádku? No, víte, Michal sundal ty obrazy kvůli akustice, va dily mu ty skleněné plochy na stěnách. Co? Jaké akustice? Ano, akustika studuje způsob vzniku a šíření zvuku. Mimo jiné se za bývá odrazem zvukových vln a jejich pohlcováním různými mate riály. Sklo zvukové vlny odráží a nepohlcuje, proto je to pro potře by poslechu hudby v místnosti nejhorší možný materiál. Ale já jsem měl v úmyslu zabývat se naší sbírkou vedut, uspořádat její katalog. Aha, „naše“ sbírka, takže spolu zřejmě sdílíme sbírku. Naše sbírka, naše město, naše planeta. Co všechno ještě asi spolu sdílíme s tímhle člověkem? Naštěstí neřekl naše Sylva. V této chvíli bude asi nejrozumnější, když zatím všechny veduty vyfotografujete a uděláte soupis. Kromě těch zarámovaných byste měl rozhodně zdokumentovat taky ty, co jsou v deskách, Sylva vám ukáže, kde jsou. Já samozřejmě vím, kde jsou — takže vy mys líte zdokumentovat? Jistěže ví, kde jsou, už prošmejdil celý dům, ví líp než já, kde co mám. Upřímně řečeno si myslím, že pokud to neuděláte vy, tak to neudělá nikdo. Právě kolem nás prošla dietní sestra Šárka, takže nepočkala, má na sobě kabát, jde ven, usmívá se na nás a zdraví: Dobrý večer, pane inženýre. Dobrý večer, paní Zimková. Jistě, trávím tady večer s tím šaškem, takže jsem nemohl čekat, že bude sedět u mě v pokoji a koukat do zdi. No, takže děkuju za návštěvu, pane Šedý, já půjdu do pokoje, už začínám být trochu unavený, to víte, věk. Nenechal mě odejít,
pan otec
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201976
prý potřebuje probrat ještě něco velmi důležitého. Týká se to mé dcery. Sylva prý zvažuje, že by začala chodit do práce, to je ale vyloučeno vzhledem k jejímu stavu. Jejímu stavu? Vzhle dem k jejímu zdravotnímu stavu by to bylo velmi nerozumné. Aha, zdravotnímu stavu, takže nebudu dědeček, aspoň malá úleva. Má přeci jen jednu ledvinu, že, pokračuje Šedý dramaticky. No a co, jedna ledvina funguje stejně jako dvě ledviny, na tom nic není. Začal mi obšírně přednášet o stadiích renálního selhání, množství kreatininu… Počkejte, kdyby měla Sylva nějaké potí že, asi by mi o nich řekla, ne? Teda já aspoň doufám, že by mi o nich řekla. Představa, že moje dcera je nemocná, nesvěří se mi a sdílí svoje problémy s tímhle člověkem, mně nepřipadá uvěřitelná. Takže se můžu spolehnout, že jí domluvíte? Musíme jí společně vysvětlit, že tenhle stav by se neměl brát na lehkou váhu, uzavřel zeť svou přednášku. Ne! Je dospělá a já jí rozhodně nemíním nijak domlouvat. A už si opravdu půjdu lehnout. Dveře mého pokoje zatarasil pan Moravec. Kdo to byl? To nebyl váš syn, že ne? Ne, to nebyl, pane Moravče. To vážně ne. A kdo to teda byl? Stařík ve flanelové košili zastrčené v modrých teplákách se zapřel o zárubeň dveří a nehodlá mě pustit dál, dokud neukojím jeho dětinskou zvědavost. Tohle s lidmi dělá nuda zdejšího pobytu, nebo to má pan Moravec odjak živa? To byl účetní. Plácl jsem první věc, která mě napadla, zeť vypadá nejspíš trochu jako účetní, tohle by mi mohlo zajistit vstup do pokoje. Účetní vašeho syna. Ano, přesně tak, účetní mého syna — contador. Contador? hlesl pan Moravec a vytřeštil oči. To je účetní španělsky? V Brazílii se mluví španělsky. Ne, mlu ví se tam portugalsky, je to portugalsky. I když španělsky vlastně nejspíš taky. Svaly pana Moravce náhle povolily a já jsem lehce odstrčil jeho ruku ze dveří. Contador, to je něco jako consiglie re, že? Viděl jsem to ve filmu. Ano, něco takového, pane Moravče, něco takového.
pan otec
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201976