98
v jiných jazycích předložky; kromě toho estonština nemá jako většina aglutinačních jazyků gramatickou kategorii rodu a členů. Sloveso má čtyři formy času: přítomný, prostý minulý a dvě formy složeného minulého času: perfektum a plusquamperfektum. Systém minulých časů se shoduje se systémem německého slovesa. Estonština však nemá morfologické formy budoucího času, proto bývá někdy žertem nazývána „pesimistickým jazykem“. Vztah činnosti k budoucnosti se vyjadřuje formami času přítomného. Spolu s mezinárodní slovní zásobou s řeckými nebo latinskými kořeny je v estonštině převzato nejvíce slov z následujících jazyků: z baltských jazyků, lotyštiny, germánských jazyků, dolnoněmčiny, švédštiny, ruštiny, němčiny, finštiny a angličtiny. Někdy vzniká nezbytnost pojmenování určitého jevu nebo pojmu, pro který v jazyce není vhodný název. V takovém případě byl v Estonsku již několikrát vyhlášen světově unikátní konkurz na vytvoření nových slov, jehož se obyvatelé vždy aktivně účastnili. Např. při konkurzu v roce 1976 se stal součástí estonštiny nový výraz pro samostatnou uměleckou tvořivost nebo elektrický holicí strojek; v roce 2002 to byly nové výrazy pro globalizaci a integraci (Estonskij jazyk. Estonica). O podporu psané estonštiny se zasloužilo protestantské hnutí, které se začalo šířit v Estonsku ve třicátých letech 18. století a největší intenzity dosáhlo koncem první poloviny 19. století. Hnutí brzdilo vliv germanizace na estonské obyvatelstvo. V roce 1739 byla vydána první Bible v estonštině. Od konce 17. století se začal šířit inovovaný pravopis. Jeho koncept pro usnadnění výuky čtení vytvořil na základě myšlenek J. A. Komenského Bengt Gottfried Forselius. V pravopise byly odstraněny některé cizí, pro estonštinu nevhodné znaky. „Od tohoto tzv. starého pravopisu pak estonština od poloviny 19. století přecházela k novější formě inspirované finským pravopisem. Součástí nového pravopisu se pak na začátku 20. století stala z češtiny převzatá písmenka s diakritikou, š a ž namísto do té doby užívaného spřežkového zápis sh a zh. Písmena š a ž se v estonštině nevyskytují často, protože jsou jen v přejatých slovech, např. tšehh – Čech, anebo šampoon, garaaž či žanr“ (Hebedová & Hofírková, 2012, s. 106–107). Nejvýraznější rozdíly existují mezi severní a jižní estonštinou, které se dále dělí na osm skupin dialektů a 117 dílčích (místních) nářečí. Normativní spisovný jazyk se začal šířit ve společnosti v prvních desetiletích 20. století, a tím se postupně zmenšovala role místních nářečí. Estonština je mateřština pro 922 000 lidí žijících v Estonsku a pro 160 000 lidí žijících v jiných zemích, především ve Švédsku, Finsku, Ně-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201964
99
mecku, USA, Kanadě a Rusku. Kromě toho estonsky hovoří ještě přibližně 168 000 lidí. Podle počtu lidí hovořících estonsky se tak řadí estonština mezi prvních 200 jazyků na světě a mezi uralskými jazyky zaujímá třetí místo za maďarštinou a finštinou. Ve světě vzrostl počet lidí učících se estonštinu jako cizí jazyk (Estonskij jazyk. Estonica). Estonská republika vždy pečovala o svůj státní jazyk. Mnoho lidí to považuje za povinnost. Jazyk je dlouhodobě základem národního uvědomění Estonců. Jazyková inspekce dohlíží na dodržování právních dokumentů upravujících užívání státního jazyka. Služba jazyka při Ministerstvu vzdělávání a vědy utváří jazykovou politiku Estonska a zabývá se popularizací estonštiny za hranicemi země. Rada pro jazyk při tomtéž ministerstvu vyvinula strategii rozvoje estonštiny. Výzkumem estonštiny se zabývají Institut estonského jazyka, Institut kybernetiky, univerzita v Tartu a univerzita v Tallinu. Tamější odborníci vytvořili gramatiky, slovníky a učební pomůcky, publikují vědecké a vědecko-populární články. Kromě vědeckých center, vydavatelství, škol apod. vyvíjí část odborníků v estonštině svoji činnost v rámci nekomerčních sdružení; nejvýznamnější z nich jsou Společnost estonského jazyka, Sdružení učitelů mateřského jazyka, Estonská terminologická společnost a estonská společnost aplikované lingvistiky. Sdružují odborníky v jedné oblasti, organizují semináře, konference a výjezdní zasedání. Jazykovědci, redaktoři, učitelé a všichni další, kteří se zajímají o jazyk, mají možnost setkávat se na dnech jazyka, různých seminářích a konferencích (Estonskij jazyk. Estonica). Jako Den mateřského jazyka se slaví v Estonsku 14. březen. Zájemci se mohou přihlásit u jedné rozhlasové stanice (Vikerraadio) a zúčastnit se soutěže v psaní diktátu z estonštiny. Týž den jsou zveřejňovány výsledky a je vyhlášen vítěz. Den mateřského jazyka se slaví od roku 1996, ve výročí narození básníka Kristjana Jaaka Petersona (1801–1822) (14 marta otmečajut…).
7.1.2 Další jazyky v Estonsku Podle sčítání obyvatelstva v roce 2000 žili na území Estonska nositelé 109 jazyků, přitom pro většinu z nich byla mateřštinou estonština (67,3 %) nebo ruština (29,7 %). Pro ostatní obyvatele Estonska byl mateřským jazykem jeden ze zbývajících 107 jazyků, z nichž byly nejrozšířenější ukrajinština, běloruština, finština, lotyština a litevština. Nejvíce „ruskojazyčná“ oblast Estonska je severovýchod. Během své dlouhé historie sami Estonci nebyli monolingvní. Tři čtvrtiny obyvatel Eston-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201964
100
ska umí nějaký cizí jazyk – nejčastěji ruštinu, angličtinu, němčinu nebo finštinu. V souvislosti s častým přejímáním slov z angličtiny se objevují občas obavy, aby estonština neustoupila do pozadí. Upozorňuje se mj. na to, že mnozí vědci publikují své práce především v anglicky psaných časopisech, a proto se s výsledky jejich bádání nemohou seznámit Estonci a ve společnosti nevznikají diskuse k důležitým problémům. Na území Estonska, které se po dlouhá staletí nacházelo pod vládou různých států, byla hlavním jazykem, který ovlivnil estonštinu, němčina, v menší míře pak ruština a švédština. Nejvíce se vliv cizích jazyků na estonštinu projevuje v oblasti lexika, existuje však také ve skladbě věty, intonaci a tvoření slov (Estonskij jazyk. Estonica).
7.2 Jazyková politika Estonská jazyková politika je zaměřena na uchování a rozvoj estonštiny a vytváření optimálních vztahů s ruštinou a jejími nositeli žijícími v Estonsku. V době, kdy bylo Estonsko součástí Sovětského svazu, byla na jeho území uplatňována politika preferování ruštiny před estonštinou na všech úrovních vzdělávání i v profesi a společenském životě. V Estonsku existoval dvojjazyčný vzdělávací systém – ruské a estonské mateřské školy, základní a střední školy a skupiny na vysokých školách. „Od roku 1976 se na univerzitě doktorské a kandidátské práce musely předkládat a obhajovat v ruštině. Cílem byl jednostranný bilingvismus, kromě estonštiny měli všichni ovládat a užívat i ruštinu, naopak k ruštině se pro život ve svazové republice znalost dalšího jazyka nevyžadovala“ (Hebedová & Hofírková, 2012, s. 83). V roce 1980 se ruština začala zavádět v mateřských školách a učit od 1. ročníku základních škol. Od doby, kdy Estonsko získalo nezávislost, začala být výuka v ruštině omezována, nejdříve na úrovni vysokoškolského vzdělávání, kdy byl snižován počet ruských vyučujících a skupin vyučovaných v ruštině (Rusakov, 2013). Významnou součástí jazykové politiky je přechod ruskojazyčných základních škol a gymnázií na výuku v estonštině. V červenci 2011 vstoupil v platnost nový Zákon o jazyce, který nahradil zákon z roku 1995, za dané období sedmnáctkrát změněný. Zákon upravuje jazykovou politiku, užívání psané a mluvené estonštiny v agendě a informačních polích, požadavky na ovládání estonštiny, zkoušení a kontrolu ovládání jazyka, státní dohled nad dodržováním Zákona o ja-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201964