Projekt1.qxp:Sexualni vsehochut
29.9.2014
1:15
Nesesmilníš!
Stránka 97
97
Desmond Morris měl zkrátka pravdu v tom, že člověk se od ostatních primátů liší především svou sexualitou. Provozuje ji častěji, intenzivněji a déle. V poslední době jsme se z některých zoologických sledování poučili, že jediným tak trochu konkurujícím druhem v sexuálních zálibách je náš nejbližší žijící příbuzný – trpasličí šimpanz bonobo. S oblibou kopuluje v takzvané misionářské poloze, tváří v tvář a s potěšením pěstuje také orální sexualitu. Přestože laskání genitálu ústy je známo i u jiných živočišných druhů a u kozy bylo prokázáno dokonce polykání semene, vychutnává bonobo tyto styky obzvlášť rád a intenzivně. Umí se také mistrovsky líbat prostřednictvím hluboce zasunutého jazyka do úst svého sexuálního protějšku. Nejdůležitějším znakem lidské sexuality je však skrytá ovulace. Paviánímu samci stačí, jenom aby se na svou samici podíval, a hned ví, na čem je. Její jasně červená zadnice září do daleka, zduřená kůže a sliznice kolem poševního vchodu mluví jasnou řečí a k tomu se ještě druží speciální pach. Navíc se samice před samcem krčí a provokativně vystrkuje své zadní partie. Tyto signály představují nesporný sexuální inzerát: „Právě v této chvíli bude pohlavní styk účelný a s největší pravděpodobností dá vznik paviánímu mláděti.“ Naproti tomu žena vlastně neví, kdy se jí z vaječníku vajíčko uvolňuje. Některé ženy sice říkají, že svou ovulaci cítí, ale jejich muž zcela jistě necítí vůbec nic. A jaký to má všechno důsledek? Nemusíme dlouho chodit kolem horké kaše, abychom zjistili, že přímým důsledkem skryté ovulace je u člověka téměř nepřetržité provozování sexu. Nejen k rozmnožování, ale hlavně pro radost.
NESESMILNÍŠ! Katolické náboženství se již od dob svého vzniku vyznačuje značně nepřátelským postojem k lidské sexualitě. Zahrnuje tak širokou škálu zákazů, že snad vskutku neexistuje člověk, který by všechna tato omezení celoživotně respektoval. Všechny tyto hříchy jsou navíc označeny jako těžké, což znamená, že jejich spáchání zatěžuje duši katolického křesťana neustálými výčitkami svědomí, činí ho poslušným a snáze ovladatelným. Podle katolického katechismu stále platné zpovědní zrcadlo, napomáhající zpytování svědomí, se o sexuálních hříších vyjadřuje zcela přesně a nedvojsmyslně: těžce hřeší ten, kdo má nepočestné myšlenky, žádosti
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201874
Projekt1.qxp:Sexualni vsehochut
98
29.9.2014
1:15
Stránka 98
Nesesmilníš!
a pocity, kdo nemravně pohlíží, mluví, čte nebo rád naslouchá řečem nestoudným a dvojsmyslným, kdo dobrovolně a při plném vědomí něco nemravného dělá sám nebo s někým druhým. To ještě není všechno. Těžce hřeší také ten, kdo se vydává v nebezpečí hříchu neslušným tancem, představením, hrou, společným koupáním nebo předčasnou známostí. Hříchem jsou také řeči, žerty a dvojsmyslné písně. O nemravných věcech se nikdy nemluví ani nepřemýšlí. Pokud tedy statistiky sexuologického výzkumu uvádějí, že průměrný dospělý muž má asi 30x denně sexuální myšlenky, a jejich frekvence u pubescentů bývá ještě vyšší, jdou jenom tyto těžké hříchy každodenně na světě spáchané do desítek miliard a je tedy jenom s podivem, že pánbůh již dávno nevyhubil celé lidstvo, které se mu upřímně řečeno buď jaksi nepovedlo, nebo které špatně pochopilo jeho svatá přikázání. K šestému přikázání „Nesesmilníš“ se někdy řadí ještě přikázání deváté zakazující „požádat manželky bližního svého“, což neznamená, že tuto manželku nesmíte požádat, aby vám skočila třeba pro pivo, ale že se zákaz týká požádání o pohlavní styk. Je zajímavé, že takovémuto „požádání“ vdané paní je věnováno celé přikázání. Je to vlastně zbytečné zdvojení a navíc vyložená sexuální diskriminace, protože s opačným požádáním ze strany ženy, která by „požádala manžela bližní své“ se zřejmě vůbec nepočítá. A poslední „Aniž požádáš statku jeho“, je zase zdvojením přikázání „Nepokradeš!“ Vysvětlení těchto dublet je ovšem prozaické. Původně bylo přikázání jen devět a to deváté přikázání znělo: „Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.“ Toto poslední přikázání bylo posléze rozděleno tak, aby manželka byla oddělena od domu, služebníků, děvek, volů a oslů. Slovo boží bylo celkem důvtipně opraveno proto, aby manželka již nebyla jenom jakýmsi kusem majetku, jak je tomu v originále. Jednostranné hodnocení a rozdělování mužské a ženské sexuality je pro katolickou věrouku naprosto typické. O ženském pohlaví se totiž církevní otcové vyjadřují nadmíru neuctivě a nelichotivě. Slavný církevní učitel svatý Tomáš Akvinský totiž přejímá starodávný aristotelský nesmysl a považuje ženu za „zmrzačeného muže“. Ve své věrouce píše, že žena je jen nedokonalým a náhodným zjevem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201874
Projekt1.qxp:Sexualni vsehochut
29.9.2014
1:15
Stránka 99
Nové sexuální úchylky
99
Zplození ženy je ovlivněno špatným stavem látky nebo nějakou vnější změnou, např. kvůli vlhkému jižnímu větru. Katolická církev se dosud od těchto bludů nedistancovala. K tak zvaným vnějším hříchům proti cudnosti patří pohledy, dotyky, objímání, polibky, hovory, písně a čtení. Podle oficiální příručky pro katolické zpovědníky se části lidského těla dělí na počestné (obličej, ruce, nohy), méně počestné (ňadra, záda, ramena, stehna) a nepočestné (pohlavní orgány a partie, které jsou jim blízké). Tato „počestnost“ a „nepočestnost“ se týká jak cizího, tak i vlastního těla. Dívat se na nepočestné části těla neúmyslně, letmo, krátce a zdálky, je jenom lehký hřích, zatímco dívání se úmyslně, dlouze a zblízka je hříchem těžkým. Časové ohraničení a přesné určení vzdálenosti není ovšem nikde v žádných jednotkách uvedeno. Který rozhodčí to má stopovat nebo měřit, o tom také raději žádná věrouka nemluví.
NOVÉ SEXUÁLNÍ ÚCHYLKY Jak se všechno na světě mění, tak nám mizí i mnohé sexuální úchylky. Ne snad proto, že by se všichni lidé náhle začali chovat mravně, ale jejich chování, dříve považované za úchylné, se najednou stává normálním. Vzpomeňte jen na vášnivé odsuzování onanie. Ty její zhoubné následky najednou zmizely jako pára nad hrncem. Nebo orální styk, dříve považovaný za libůstku osob duševně zaostalých, dnes provozují nejen gymnazisté, ale i poslanci a ministři. Ubylo také případů exhibicionismu. Muž odhalující své přirození v parku už nebudí u ženy takovou hrůzu jako před padesáti lety. Mnohá žena spíše takového muže obdaří útrpným pohledem, protože nedávno viděla pánské přirození hezčí, lepší a možná i větší. Takže už nevolá o pomoc, ale dotyčného jenom polituje a odchází domů. Sexuální norma se prostě rozšířila. V seznamu nemocí byl dokonce zrušen i fetišistický travestitismus. Nemám teď na mysli oblíbené travesti show, kde se do šatů opačného pohlaví převlékají zcela normální lidé pouze v rámci divadelního představení. Za úchylného už není považován ani muž, který si obléká podprsenku a dámské kalhotky pouze za účelem svého uspokojení. Ať si zkrátka každý na sobě nosí co se mu líbí. Nemůže být za to nijak trestán, pokud ovšem to prádlo někomu neukradne.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201874