pochod. Za městečkem na pastvinách rozkládá se běženecký tábor, čítající tisíce nešťastných vyhnanců. Máš dojem cikánského tábora odněkud z uherských stepí. Půda zdejší krajiny neúrodná, rašeliniště a mnohé louky střídající se s písčitými pouštěmi. Procházejíce několik verst hustým lesem jsme zadrženi prudkou bouří a silným lijákem, před kterým se nemůžeš ani pod stromy uchrániti. Úplně promoklí docházíme s večerním soumrakem do městečka Malorita, železniční stanice. Za chalupami u čadících ohníčků ohříváme mokré cáry, které za dobu zajetí silně se obnosily. Ukládám se do slámy pod kůlničkou. Teprve okolo půlnoci budí nás k obědu. Do rána oděv i prádlo na těle oschlo.
6. srpna – pátek Na ohníčkách za stodolou vaříme čaj. Nohy mne silně bolí, myslím, že jest to přechlazení, protože jsem spal v mokrém prádle venku za chladné noci. Nevím, vydržím-li dnešní pochod, odhadovaný konvojíry na 40 verst. Vkročili jsme na tvrdou silnici, rovně se táhnoucí přímo směrem severním. Krajina stále chudá. Písčiny holé, střídají se s lesy. Jsou to spíše ostrůvky, kde v rašelinné půdě rostou skupinky olší a tu a tam borovice, nízké, zakrslé. Odbočujeme od silnice, která snad vede na Kobrin, a po druhé silnici směrem severozápadním procházíme nové desítky verst. Směřujeme prý do Brestu-Litevského. Bez jídla, za parného dne bez vody vlečeme umdlévající nohy po tvrdé silnici beze slova, neb nikomu není do hovoru. Před samým soumrakem nedocházeje Brodu zabočujeme do prava k malé vesničce. Cestou přes bramborové pole dle možnosti vyhrabujeme brambory, které uschováváme v kapsách, poněvadž chudé naše žaludky ozývají se stále mocněji a mocněji. Vesnička maličká, chudobná, uprostřed písku. Obsadivše stodoly a odloživše naše věci sháníme dřevo, kterého zde všude nedostatek. Jedinou spásou bývají ploty z proutí, které v místě, kde nocujeme během dne a noci, propadají na ohních, což bývá vždy provázeno výstupy mezi obyvateli a zajatci. Vaříme brambory, ovšem Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201823
nemastíme jich a nečekáme oběda, neboť kuchyně teprve přijely, kuchaři vsazují kotle do písku. Stává se často, že se již dovařuje a vtom kotel spadne do ohně, poněvadž stěny poškozené se neudrží a bývá po jídle. Včera a dnes neobdrželi jsme chléb a myslím, že zítra nebude jinak.
7. srpna – sobota Brzy ráno opouštíme malou vesničku a přes lesy pěšinami směřujeme k Brestu. Cestou z hladu trháme v chůzi borůvky, což jest stejně zbytečné, poněvadž se jich nenajíme a kromě toho častým shýbáním se ještě více před dlouhým pochodem unavuješ. Mezitím dovídáme se od ruských vojáků, že Varšavu dobyli Němci. Přibližujeme se k prvním pevnostem brestským. Město opevněno v okruhu několika kilometrů. Okolní lesy zajatci káceny a dřevo na hromadách spalováno. U silnice rozkládá se betonová pevnůstka o třech patrech úplně nenápadně zamaskovaná. Před ní ve vodním kanálu táhnou se drátěné překážky. Na pokraji březového lesíka rozložena četná děla. Vyhýbáme se městu od jižní strany nedocházeje versty a obloukem přes říčku dostáváme se na východní konec města, kde se rozkládáme táborem. Místo chleba dostává každý zajatec za všechny tři dny deset kopějek. V blízké vojenské lávce kupují většinou bílý chléb, já volím raději tabák, ačkoliv jsem hladový a cestou krajně vysílen. Před obědem vykoupal jsem se v říčce, takže chuť k jídlu se ještě zvýšila. Konečně jsme se dočkali polévky nudlové, která mi přišla velice vhod. Před večerem nařízeno, že ti, kteří nemají pláště, půjdou do stodol, ostatní budou prý spáti na pastvině. Uléhám na trávníku a jsem v myšlenkách doma. Dnes právě večer před poutí. Lépe nevzpomínati. Brzy mne probouzí podivný šramot. Hledím na oblohu, která zatáhla se černými mraky a hrozí silnou bouří. Již se blýská a hrom burácí. Teprve nyní rozumím, co se děje. Hoši utíkají před bouřkou pod střechy. Následuji jich s Melkou, který též vstal. Tma úplná a neznámá vesnice ztěžují hledání. Nejlépe do stodol, ale kde je najdeš. Po několika nezdařených pokusech otevříti Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201823
jakési kůlničky, kde pracuješ pouze hmatem, dostáváme se k chatě, kde při zdi pod okapem na jakýchsi dřevech nahmatám místo, kde by se mohlo jaksi nepohodlně ležeti nebo seděti. Tam uléhám a Melka proti mně. Naráží na druhého kamaráda, který jej předešel. Musíme se uskrovniti a tak oba s Melkou zčásti v leže, zčásti v sedě usínáme na kládách. Do nohou berou křeče, ale prudký déšť spojený s bouří nedovoluje hledati lepšího noclehu. Lépe však spáti špatně pod střechou nežli dobře na dešti. Usínám přerývaným spánkem.
8. srpna – neděle Po dnešní dobrodružné noci probouzím se důkladně pomačkaný; všechny kosti bolí. První starost o dřevo a oheň. Vrháme se na proutěné ploty, které jsou již obyvatelstvem hlídány, takže dochází k novým výstupům a hádkám s Rusy, přičemž obyvatelé nás nijak důstojně nenazývají. Co však jednou uchvátíš, to propadlo úplně. Uvařili jsme čaj. Místo chleba spokojím se s cigaretou a myslím, že taková snídaně také vystačí. Počasí mlhavé. Odcházíme k Brestu a jeho ulicemi směřujeme k západu. Město veliké, ulice však a zvláště ta, jíž procházíme, nečistá, domy dřevěné, neúhledné; po dlouhém trmácení po nerovném dláždění, obtěžováni zvědavými měšťáky, zvláště Židy, protivnými otázkami, kdy nás zajali, kde a co jsme atd., vycházíme konečně z města na západní straně. Spatřujeme opět opevnění, která na této straně proti Německu jsou nejsilnější. K poledni nanejvýš vysíleni usazujeme se ve stodolách vesničky Leníky. Potom teprve po čtyřech dnech dostáváme chléb. Dnes doma slaví výroční pouť. Vzpomínky při dnešní námaze a útrapách nedávají pokoje. Posoudím stránku čistě materiální. Tam jistě žijí v dostatku, o kousek jídla není nouze; ani piva sud neschází a možné jest, že i zábavou plaší chmurné myšlenky. Jak mně se daří. Noc strávená na kládách pod střechou, čehož by mi nikdo nezáviděl. K snídani trochu čisté vody obarvené, snad i nejhorší otrubový chléb nebo studený brambor byl by nám dnes pochoutkou. Potom hladoví, čtyřdenním pochodem zesláblí trmácíme se na parném Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201823