právě včas, abych je zastihla v pauze na večeři. Já už jsem jedla, tak jsem si jen vzala pár cibulových kroužků, abych neurazila, a zpovídala Charlieho ohledně nejjemnějších fines týkajících se místa úmrtí. Znal svou práci a byl rád, že si o ní může popovídat. Nedostali jsme se ale příliš daleko, když zazvonil telefon. Na Flatlands Avenue v Brooklynu střelili do hlavy dospívajícího chlapce, bylo to poblíž hřiště Bildersee Playground. Na ulici se to hemžilo policisty – blikaly majáčky, žlutá páska držela dál zvědavce, na chodníku louže čerstvé krve – nebyla tu však mrtvola. Chlapec zemřel v sanitce, nikoliv na ulici. Na místě činu se povalovaly prázdné nábojnice ráže .40, nakonec jsme dohledali všech osm. Policisté z okrsku položili přes nábojnice na chodníku plastové kelímky, ale ostatní se odkutálely pod auta a za kontejner na odpadky. V krvavé louži se stříbřitě zaleskla diamantová náušnice, byla hned vedle kšiltovky Yankees. Našli jsme jenom jeden projektil. Paul, hlavní vyšetřovatel tohoto případu, začal mapovat celou oblast. Prohledával chodník, obchod s bagely i sousední prádelnu, nakreslil si – zkušenými tahy s malířským grifem – kontejner na odpadky a všechno si označil velkými tiskacími písmeny. Pak si zakreslil do mapy přesnou lokaci každé položky, kterou označil jako D1 až D12, změřil s pomocí kolečka vzdálenosti a stanovil jejich polohu vůči stěnám a obrubníkům. Zdokumentoval registrační značky vozidel a VIN každého vozu na ulici a následně si pod vousy zanadával nad složitostí případu. Když detektiv dokončil zakreslení scény, vytáhl fotoaparát a vše si nafotil. Udělal si základní snímky chodníku, pohledy na obě strany ulice i vybledlé stěny s krvavými skvrnami. Museli jsme vyfotografovat každý kousek důkazu z různých úhlů pohledu za účelem zasazení do kontextu. Nabídla jsem svou pomoc, a tak mi Paul dal za úkol, abych očíslovala každou nábojnici nálepkou a vždy zůstala u ní, aby se neodkutálela. Po vyfocení každé nábojnice jsem ji zdvihla (rukou v rukavici) a umístila ji do označeného uzavíratelného sáčku. Někdo musel vytáhnout nábojnice, které se zakutálely pod zaparkované vozy. To byl taky můj úkol a detektivové, jak z vyšetřování místa činu, tak i z vražd, na mě společně pokukovali. „Měli byste ji, chlapi, vodit častějc,“ slyšela jsem jednu z poznámek, když jsem se zrovna kroutila pod Hondou s nízkým podvozkem. 104 | SMRT CIZÍM PŘIČINĚNÍM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201818
Poté, co jsme posbírali důkazní materiál, vlezli jsme s Charliem za Paulem do těsné dodávky a čekali, až dokončí označování a zapisování všech doličných předmětů. „Jako nováček jsem si nosil všechno zpátky do kanceláře a dokumentoval to tam,“ vysvětloval mi Paul. „Ale pokaždý, když jsem prošel dveřmi a rozložil si důkazy po stole a připravil si pero, začal zvonit telefon. Nikdy jsem nestačil dokončit případ dřív, než se objevil novej. Takže si teď všechno označuju na místě činu. Nemůžou mě poslat do další akce, dokud pořád dělám na týhle.“ Poklepal si perem na spánek. „Chytrý.“ Charlie obrátil oči v sloup. „Je pozdě,“ řekl. „Piš rychlejc.“ Vrátili jsme se do kanceláře hodně po půlnoci. Charlie zíval. Paul měl pomačkaný oblek a kravatu nakřivo. Ostatní detektivové z vyšetřování místa činu si ho nemilosrdně dobírali. „Zastrč si košili, detektive!“ „Takhle pomačkanýho jsem ho ještě neviděl.“ „Určitě je celej zmatenej, když teď musí dělat dojem na dámu.“ Paul si jich nevšímal a nabídl mi odvoz domů do Bronxu služební dodávkou, abych si nemusela volat taxík. Jeli jsme po Major Deegan Expressway a já jsem poklimbávala – když najednou auto rychle zastavilo. Dva chlapi v nadupaném mustangu dostali hodiny a nabourali do stěny nadjezdu. Vypadali v pořádku, ale též dostatečně zkroušeně, když Paul rozsvítil majáčky a reflektor na služební dodávce. „Zůstaneme tu,“ řekl mi a z jeho chování zmizela veškerá lehkovážnost. „Nejlepší způsob, jak se při týhle práci nechat zabít, je vylízt na rychlostní komunikaci z auta.“ Škubl za mikrofon na palubní desce a stiskl přepínač. „Zůstaňte u vozidla. Odtahovka už je na cestě,“ zahřměl jeho hlas z reproduktoru. Oba muži sebou škubli a jeden zamával na znamení díků. „Chcete taky něco říct?“ zeptal se mě Paul a podal mi mikrofon. „Buďte rádi, vy dva pitomci, že se na vás dívám tady a ne na svém pitevním stole,“ řekla jsem hlasitě a monotónně do mikrofonu, aniž bych stiskla tlačítko. Paula to silně rozesmálo. Zavolal dispečera a nahlásil nehodu. Pak jsem tam dál seděli s modrými majáčky – asi půl hodiny, možná i déle – dokud ŘEZ DO TUHÉHO | 105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201818
nedorazila místní policie s odtahovkou. Deset minut nato jsem byla doma, šťastná, že jsem dorazila živá a zdravá. Můj týden na oddělení pro vyšetřování místa činu jen podtrhoval Hirschova slova, že jsem součástí rozsáhlého týmu pokrývajícího nesourodé obory a různé dovednosti. Na úmrtním listu byl můj podpis, ano – ale samotné vyšetřování nikdy moje práce nebyla. Například na nezapomenutelném případu „Muže v rouše Adamově“ jsem spolupracovala jak s policií, tak se státním návladním, a přispěla jsem výraznou měrou při objasňování důkazů, které pomohly dostat vraha do vězení. Patty Brownová a její přítel byli ráno v jednu hodinu sami doma v jejím bytě a hlasitě se hádali na téma věrnost. V té chvíli on otevřel švýcarský armádní nůž běžného typu a třikrát ji bodl, přičemž zasáhl krční žílu. Patty utíkala na chodbu, polonahá, a z krku jí crčela krev. Její přítel, zcela nahý, ji pronásledoval. Nějaký soused otevřel dveře. Uviděl na zemi zkroucenou krvácející ženu a vedle ní stojícího nahého muže pokrytého krví. Soused zabouchl dveře a zavolal na nouzovou linku. Nahý muž začal bušit na sousedy. Zjevně se za ním zabouchly dveře Pattyina bytu a on nutně potřeboval, aby mu někdo půjčil nějaké oblečení. Patty mezitím krvácela a umírala. Její přítel vyzkoušel pár dveří, ale nikdo mu oblečení půjčit nechtěl, a tak seběhl po schodech a hlavním vchodem ven. A tam, přes ulici, stálo před obchodem s koblihami policejní auto newyorské policie. Muž v rouše Adamově, jak později někdo z úřadu návladního pokřtil tenhle případ, řekl policistům: „Pobodal jsem ji.“ Jeden z policistů ho zadržel, zatímco druhý utíkal do budovy. Našel oběť zhroucenou v kaluži vlastní krve. Patty Brownové se podařilo ještě říct policistovi jméno jejího přítele. To byla její poslední slova. Pak ztratila vědomí a zemřela na ARO. Pitva Patty Brownové mi trvala dlouho. Disekce krku byla nesmírně obtížná, ale nakonec se mi podařilo získat čistý náhled na dráhy zranění: všechny směřovaly k smrtelnému řezu přes krční žílu Brownové. Přišel pitevní fotograf a pořídil dokonalé snímky in situ. Také jsem musela připravit svou první sadu důkazů pro Newyorskou evidenci sexuálních zločinů, které 106 | SMRT CIZÍM PŘIČINĚNÍM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201818