Tajemná zpráva nesla všechny typické znaky oné záhadné bytosti, o jejíž pozornost už usiloval po mnoho měsíců. Bílá paní. Pokud byl totiž v Trinu někdo schopný sesadit Tyrana z Dorminie, byla to záhadná Magelordka z Thelassy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201796
Neznám bratra
Zaslechl kroky. Blýsklo se světlo louče, zazářilo ostře jako sluneční záře. Okamžitě přimhouřil oči a mrkáním z nich vyhnal slzy a strupy nahromaděné za nesčetných dnů, které strávil v neproniknutelné temnotě. K uším mu dolehl surový hlas. „Meč severu. Hm. Tomu kurva říkám nóbl jméno pro chlapa, co to dotáh na starýho šupáka s plesnivejma vousama.“ Kroky zpomalily. Zdálo se, že jsou tři, i když si nemohl být jistý. Další hlas. „Z tý klece nepáchnul jářku dobrej rok. Zázrak, že z toho ještě nezcvoknul.“ Ticho. Jeden z mužů zakašlal. Nepatrně otevřel jedno oko. Kdy dostal naposledy najíst? Opět ten první hlas. „Ten hajzl nespí. Poslouchej, Kayne. Šaman tě chce předvést do Velký síně. Hádej, koho našli Bratři zašitýho v jeskyni nahoře na Ďáblovým hřbetu?“ Náhlý děs. Přišli na ni? Chtělo se mu řvát. Sebral na zašpiněné podlaze cely veškeré své síly, vůlí přivedl své ochablé svaly k životu a vzepřel se nahoru. Rozdrásané rány po celém těle ho mučivě pálily při každém pohybu. Nedbal na to. Sevřel mříže od klece a v zoufalé snaze se je pokusil zkroutit. Nepohnuly se ani o palec. Vzpomněl si, jak padl vysílením při pokusu o útěk, když byl ve vězení poprvé. Teď neměl žádnou šanci, ne po roce tělesného chátrání, přesto však zabručel a se znásobeným úsilím se snažil dál. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201796
Opět ten surový hlas, tentokrát pobaveně. „Na to ses chyt. Tvoje stará. Jakže se jmenuje, Mhaira? Klobouk dolů, už jsme mysleli, že ji Bratři nikdy nedostanou. A už taky není nejmladší, ale co, i tak si s ní Řezník trochu zašpásoval.“ Zaskřípal zuby. Bylo mu, jako by mu měly explodovat oči, a v ústech ucítil krev. Mříže se stejně ani nepohnuly. Třetí hlas, tenhleten znal. „To stačí. Naložte tu klec na vůz.“ Přestal zápasit se železem. Hleděl na toho, jenž mluvil, podíval se mu do očí. Spatřil v nich stud. Stud a lítost. „Můj syn?“ hlesl. Hlas se mu zlomil. Po takové době zněl jeho uším jako cosi cizího. „Kde je můj syn?“ Muž, kterého znal, se podíval na zem. „To se brzy dovíš,“ řekl omluvným hlasem. „Nevzpírej se, Kayne. Nemůžeš změnit, co se má stát.“ Kayne klesl zpět na podlahu v cele. Skryl tvář do dlaní. Raději by vytrpěl tisícerá muka, vydal se všanc nekonečným útrapám, jen kdyby dostal příležitost vyhnout se krutostem, o nichž věděl, že budou spáchány ve Velké síni. K ničemu to však nevedlo. Nemohl změnit, co se mělo stát. „Kayne.“ Chraptivý hlas ho vytrhl z bezvědomí do světa plného hrůzy a utrpení. Bolelo ho celé tělo. Otevřel oči a naskytl se mu nepříjemný pohled na Jereka a jeho rozšklebený obličej. Vlk měl pár odřenin a boulí, jinak ale vypadal nezraněný. „Do hajzlu,“ zabručel Brodar Kayne. „Pomoz mi vstát.“ Jerek se sehnul, chytil ho za zápěstí a drsně jím smýkl nahoru. Kayne se chvíli potácel; dorážely na něj stovky malých mžitek, coby smečka vlků snažících se strhnout k zemi medvěda. Starý Horal těžce oddechoval. Šíleně ho bolela kolena a v prsou měl pocit, jako by ho do nich udeřil palicí nějaký obr a on nebyl s to ránu ustát. Ale člověk prostě musel, když byl tak pitomý, že se ve svém věku stále pouštěl do takových volovin. „A ostatní?“ zeptal se. Místo odpovědi mu Jerek kývl přes rameno, Kayne se pozvolna otočil a rozhlédl se po okolí. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201796