98
Neznámá tvář Prahy
7 Kulturní krajina
Tradiční způsob hospodaření v krajině dal vznik i dalšímu společenstvu na skalnatých svazích – vřesovištím. Vyskytují se na jižních i severních svazích kyselých břidlic a buližníků, např. v Troji, v Šárce, v Tichém údolí. Tvoří je především vřes, v optimálním rozvoji tak zapojený, že mezi ním pronikají jen úzké lístky trávy metličky křivolaké. Na otevřenějších místech rostou ve vřesovišti další trávy: trojzubec poléhavý, kostřava ovčí, ovsíř luční, byliny trávnička obecná, kociánek dvoudomý. Na teplých jižních svazích se mezi vřesem může objevit pryšec chvojka nebo bělozářka liliovitá. Vřesoviště jsou zvláštní případ společenstva, udržuje se totiž jen stálým narušováním, totiž okusem pasoucí se zvěře. Nezáleží na tom, zda jsou to chované ovce nebo volně žijící srnčí zvěř a zajíci. Keříčky vřesu jsou krátkověké, pouhých asi 20 let, jejich věk se zvyšuje regenerací nových větví po okousání. Jinak vyrůstají do výšky, větve zasychají a keřík hyne. Pak se musí obnovit opět ze semen, což nemusí být vždy úspěšné. Pokud se uchytí dřeviny, bříza nebo borovice, vřes v zástinu hyne.
Kde se vzal vřes v Prokopském údolí V Prokopském údolí roste na jižních svazích převážně travnatá skalní step vápnomilných druhů. Pozorný návštěvník si může s překvapením všimnout na svazích menší rokle nad hlubočepským hřbitovem keříků vřesu. Vřes je druhem, který na vápenci neroste a ani vzhledem ke svému metabolismu růst nemůže. V půdách na vápenci je totiž dusík, nezbytný pro tvorbu bílkovin, přítomen jako dusičnan. Většina rostlin je schopna jej přijímat a enzymem nitrátreduktázou jej přeměnit na amoniakální formu, která se dále zabudovává do metabolismu. Vřes stejně jako většina ostatních druhů z čeledi vřesovcovitých a brusnicovitých tento enzym postrádá, a může proto růst jen na půdách kyselých nevápnitých, kde je dusík přítomen ve formě amoniakální. Je tedy potřeba seznámit se s geologií území a hledat příčinu výskytu acidofilního vřesu. Prokopské údolí je součástí mohutných usazenin na dně tzv. pražské pánve, která byla zalita mořem v ordoviku, v siluru a v devonu a kde se ve střídavém chladném a teplém klimatu usazovaly vápence, břidlice a křemence. Poté horotvorné pochody vodorovně usazené vrstvy zvrásnily a vyzdvihly do podivuhodných tvarů. Většina svahů, dnes obnažených
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201782
7 Kulturní krajina
99
erozí, v Prokopském údolí je tvořena vápenci, ale na menších plochách vycházejí na povrch nevápnité dalejské břidlice. A to je právě to místo v malé rokli nad hlubočepským hřbitovem. Dalejské břidlice je možné najít dále na plošině Dalejského háje, kde se prozradí nápadně chudou květenou dubového lesa s acidofilní kostřavou ovčí. Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) je drobná bylina z čeledi hvězdnicovitých, s dřevnatým oddenkem, hustě plstnaté úbory nahloučené ve vrcholovém strboulu, zákrov bělavý nebo růžový, rostliny dvoudomé. Roste na suchých světlých místech společně s vřesem, vyhýbá se vápnitým půdám, je stále vzácnější, dříve rostl na Havránce v Troji, v Tichém údolí. Rozšíření je rozsáhlé od submediteránu po boreální oblast, oceánické až západně asijské. Na písčitých substrátech, vzniklých rozpadem pískovců na okraji české křídové tabule, např. na rozhraní Bílé Hory a Motola, na svazích pod Prosekem a v Troji, vzniklo zajímavé společenstvo rostlin, které snášejí suché a teplotně velmi kolísavé prostředí písků. Vyskytuje se zde tráva paličkovec šedavý, mateřídouška úzkolistá a kolenec Morisonův i některé druhy skalních stepí. Často se vyskytne radyk prutnatý, vzácně smil písečný. Paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) je drobná trsnatá tráva se šedavými úzkými, štětinovitými listy. Je vytrvalá, ale delší období sucha na písčitých místech nepřežije, má však výbornou schopnost obnovovat se novými semenáčky. Klíčení podporuje to, že porost na písku je otevřený, s mnoha volnými prostory, kde se semenáčky, které nesnášejí zastínění, mohou uchytit. Neroste na vápnitých půdách. Rozšíření: mediteránně-temperátní, v oceánické části Evropy, na východ nejdále po Ural, roste na písčitých dunách na pobřeží Severního a Baltského moře, na morénách uložených ledovcem v severním Německu, na písčitých náplavech velkých řek, v Čechách zejména v Polabí. Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum) z čeledi hluchavkovitých, má oblé, poléhavé lodyhy s pravidelnými chlupy po celé lodyze, listy čárkovité až kopinaté, koruna sytě tmavorůžová, je to vytrvalý dřevnatějící malý keříček. Roste pouze v nížinách i v sousedních zemích, vyhýbá se vápnitým půdám, v Praze např. v Motole, kde hojnější výskyt zanikl po ukončení těžby písku pod Bílou horou a zasypáním písčin. Rozšíření v temperátní až boreální části střední Evropy. Kolenec Morisonův (Spergula morisonii) z čeledi hvozdíkovitých je drobná jednoletá bylina, na písčitých místech vyklíčí na podzim, aby brzy z jara vykvetla bílými kvítky, korunní lístky jsou většinou kratší než kalich, liší se hnědým lemem semene od ostatních kolenců. Roste na silikátových skalách a písčitých stráních, na říčních terasách Vltavy nebo i na vrcholech nevápnitých skal, v Praze např. na skalách v Divoké Šárce. Rozšíření submediteránně-temperátní, suboceánické. Hojně se vyskytuje na píscích v Polabí, v Německu na společných místech s paličkovcem šedavým.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201782
100
Neznámá tvář Prahy
Radyk prutnatý (Chondrilla juncea) z čeledi hvězdnicovitých má prutovité lodyhy, odstále štětinaté s úzkými celokrajnými listy. Četné drobné úbory s bledě žlutými květy. Vykvétá na podzim. Roste na písčitých úhorech, ale také na skalkách nevápnitých hornin, v Praze třeba na diabázech v Prokopském údolí. Smil písečný (Helichrysum arenarium) z čeledi hvězdnicovitých je vytrvalá bylina, běloplstnatě chlupatá s drobnými úbory nahloučenými v koncových chocholících, zákrovní listeny oranžové. Kvete na podzim, roste na písčitých stráních a suchých skalkách, v posledních letech mizí, v Praze byl pozorován v Tichém a Šáreckém údolí, navazuje na větší výskyt v Dolním Povltaví. Smldník olešníkový (Peucedanum oreoselinum) z čeledi miříkovitých je statná vytrvalá bylina až 1 m vysoká, se složenými listy, které se při větvení kolénkovitě zalamují a jsou rozložené v prostoru, okolíky s bílými květy. Roste vždy na písčité půdě na suchých stráních, v Čechách hojněji v Polabí, v Praze v oblasti kolem Klánovického lesa a na rozpadech pískovců pod Prosekem a v Libni, rozšířen na obdobných písčitých stanovištích po celé střední Evropě. Mrvka myší ocásek (Vulpia myuros), drobná jednoletá, výjimečně víceletá tráva se stéblem zakrytým pochvou, s dlouhou převislou latou. Roste na písčité půdě na okraji borových lesíků nebo pastvin. Je velmi krátkověká, a proto přehlížená. Pokud se vyskytne, pak ve větším množství. Byla uváděna občas na řadě míst v Praze od 19. století, pouze na nevápnitých půdách, v posledních letech pouze v oblasti Klánovického lesa. Skalní stepi, vřesoviště, pastviny a písčiny – to všechno jsou společenstva, která od padesátých let a dále v současnosti, kdy skončila pastva domácího zvířectva, začínají velmi rychle zarůstat dřevinami. Rychlý zlom nastal v sedmdesátých letech, kdy zmizely poslední kozy, které se pásly v Podhoří, v Podbabě, v Radotínském údolí. Nejdříve se začínají objevovat keře, nejvitálnější trnka, ale i hlohy, různé druhy růží, svída, řešetlák, jilm habrolistý, hrušeň obecná, skalník celokrajný, jeřáb muk, dřín, třešeň křovitá. V jejich zástinu se uchytí semenáčky dubu, jasanu, habru a druhy skalních stepí ustupují. Někde se na rozhraní křovin a otevřených trávníků vytvářejí společenstva teplomilných lemů. Známe je ve dvou typech – na rozhraní křovin společenstvo kakostu krvavého a smldníku jeleního a v prudkých skalních stržích společenstvo třemdavy bílé a kakostu krvavého. Třešeň křovitá (Prunus fruticosa) z čeledi růžovitých je středně velký keř, podobný trnce obecné, ale beztrnný, s dlouhými větvemi, bílé květy až po pěti na brachyblastech, plody drobné červené na dlouhé stopce. Na výslunných stráních, na mezích, zejména na vápnitých půdách, silně ustupuje se změnou hospodaření v krajině (konec pastvy domácích zvířat), v Praze např. v lesním lemu rokle Housle v Lysolajích, častější v panonské oblasti (Maďarsko, Dolní Rakousko).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201782