3. VÝROBA CTNOSTI růstala, šířila se a prohlubovala právě díky směně. Směna pěstuje důvěru a stejnou měrou to platí i naopak. Možná si řada lidí myslí, že žijí v podezřívavém světě plném podvodníků, ve skutečnosti ale i oni těží z nesmírných a neustálých doušků důvěry. Bez ní bychom si nemohli směňovat kousky své práce, které tak obohacují ostatní. „O důvěru jde dříve než o peníze či cokoli jiného,“ prohlásil v roce 1912 během slyšení v Kongresu bankéř J. P. Morgan. „Za peníze si ji nekoupíme... protože člověk, který nemá mou důvěru, by ode mě nemohl dostat peníze, ani kdyby mi poskytlo záruky celé křesťanstvo.“ Podobným duchem je prodchnut kodex chování společnosti Google: „Důvěra je základem, na němž spočívá náš úspěch a prosperita. Musíme ji získávat znova každý den, každým způsobem, každý z nás.“ (Jistě, jednoho dne se možná i na zakladatele Googlu bude vzpomínat jako na loupeživé barony.) Jestliže si lidé důvěřují, pak se mezi nimi mohou vzájemné služby rozvinout při nízkých transakčních nákladech; pokud nikoli, pak jim kýžená prosperita proklouzne mezi prsty. Tohle samozřejmě byla i důležitá část příběhu bankovní krize roku 2008. Banky zjistily, že vlastní papírky, které lžou – to znamená, že za ně daly mnohem více, než jaká byla jejich skutečná hodnota. Obchody se zhroutily. POKUD TRHY FUNGUJÍ NA DŮVĚŘE, MOHOU JI VYTVÁŘET? Úspěšný obchod mezi dvěma lidmi – prodej a nákup – by měl být výhodný pro oba. Pokud přinese prospěch jen jednomu a nikoli druhému, pak jde o kořistění, které k celkovému zlepšení životní úrovně ničím nepřispěje. Dějinami lidské prosperity, jak dokládá Robert Wright,32 se vine opakované objevování výhodných obchodů s nenulovým součtem, které přinášejí užitek oběma stranám. Stejně jako Porciino milosrdenství z Kupce benátského, i směna je „dvojí požehnání: kdo dává, blažen jest jak ten, kdo bere“. To je ono indické kouzlo s provazem, díky němuž svět bohatne. Stačí však jen pár nenápadných pohledů na lidi kolem nás, abychom si uvědomili, jak podivuhodně málo je tento pohled na směnu rozšířen. Ve veřejném diskursu převládá myšlení založené na předpokladu nulového součtu, ať jde o obchod se zbožím nebo o stížnosti na služby. Nikdy neuslyšíte, že by někdo vycházel z prodejny a pochlubil se: „Udělal jsem skvělý nákup, ale nebojte se, zaplatil jsem tolik, že prodavač bude moci uživit svou rodinu.“ Podle historika vědy Michaela Shermera 98
Ridley_tisk.indd 98
22.7.2013 13:07:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201772
POKUD TRHY FUNGUJÍ NA DŮVĚŘE, MOHOU JI VYTVÁŘET? je to zřejmě proto, že většina transakcí doby kamenné jen zřídkakdy prospěla oběma stranám: „Během naší evoluce jsme žili ve světě nulového součtu (světě vítězů a poražených), v němž zisk jednoho znamenal ztrátu druhého.“33 Už by bylo načase s tímto myšlením přestat, protože právě omyl nulového součtu byl v minulých staletích zdrojem celé řady pochybných -ismů. Merkantilismus například tvrdil, že vývoz zemi obohacuje, zatímco dovoz vede ke zchudnutí – to je omyl, který zesměšnil Adam Smith, když poukázal na to, že jestliže Británie dodává Francii trvanlivé železářské zboží výměnou za víno podléhající rychlé zkáze, ztrácí tím příležitost dosáhnout „neuvěřitelného rozmnožení hrnců a pánví“.34 Marxismus razil další omyl, když tvrdil, že kapitalisté bohatnou díky tomu, že dělníci chudnou. Ve filmu Wall Street Gordon Gekko nejenže říká, že chamtivost je dobrá; dodává také, že všechno je to hra s nulovým součtem, kdy někdo vyhrává a někdo prohrává. Nemusí se nutně mýlit, co se týče spekulativních trhů kapitálu a investičních aktiv, mýlí se ale, pokud jde o trhy zboží a služeb. K pochopení synergie obchodu, kdy mají užitek obě strany, se lidé zřejmě přirozeným způsobem nedostávají. Sympatie je sice instinktivní, porozumění synergii a nenulovým součtům už ne. Většina lidí proto nemá pocit, že by trh byl příliš počestným místem. Vidí jej jako arénu, v níž spotřebitel svádí bitvy s výrobcem o to, kdo vyhraje. Dávno před úvěrovou krizí roku 2008 pohlížela většina lidí na kapitalismus (a tím i na trh) jako na něco zlého, nikoli jako na systém v zásadě dobrý. Už téměř axiomem dnešních debat je tvrzení, že nespoutaná směna povzbuzuje a vyžaduje sobectví. Pořád se opakuje, že lidé byli před tím, než jejich životy pohltila komerce, vlídnější a laskavější a že dávat všemu peněžní hodnotu vede k rozkladu společnosti a výprodeji lidských duší. To je pravděpodobně základem mimořádně rozšířeného názoru, podle něhož je obchod nemorální, peníze jsou špinavé a dnešní lidé jsou dobří přesto, že využívají trhy, nikoli díky tomu – takový názor můžeme slyšet kdykoli z téměř každé kazatelny. „Marx už dávno zpozoroval, jak se bezuzdný kapitalismus stal určitým typem mytologie, která připisuje reálnou existenci, moc a schopnost jednat věcem, které samy o sobě žádný život nemají,“ prohlásil v roce 2006 arcibiskup canterburský.35 Podobně jako biologická evoluce, i trh je světem, kde není nikdo, kdo by měl věci pod kontrolou. „Globální kapitalistický systém nikdo nenaplánoval, nikdo jej neřídí a nikdo jej ani vlastně pořádně nechápe. 99
Ridley_tisk.indd 99
22.7.2013 13:07:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201772
3. VÝROBA CTNOSTI To pobuřuje zejména intelektuály, protože kapitalismus je nepotřebuje. Poradí si naprosto skvěle bez nich,“ napsal australský ekonom Peter Saunders.36 Není to nic nového. Vrstva inteligence pohrdala obchodem po celou historii Západu. Obchodníky opovrhovali Homér i prorok Izajáš. Svatý Pavel, Tomáš Akvinský a Martin Luther považovali lichvu za hřích. Shakespeare se nemohl přimět k tomu, aby vytvořil z pronásledovaného Shylocka hrdinu. Brink Lindsey o období kolem roku 1900 píše: „Mnozí z nejbystřejších duchů oné doby prohlašovali motor skutečného osvobozování mas – systém konkurenčního trhu – za hlavní nástroj nadvlády a útlaku.“37 Ekonomové jako Thorstein Veblen toužili nahradit motiv zisku kombinací občanské aktivity a centralizovaného vládního rozhodování. Historik Arnold Toynbee v 80. letech 19. století, když kázal dělníkům o anglické průmyslové revoluci, která je tak obohatila, odsoudil kapitalistické volné podnikání jako „svět zvířeckých divochů toužících po zlatu a zbavených jakéhokoli lidského citu“, svět „stejně nereálný jako ostrov Liliput“.38 V roce 2009 Adam Phillips a Barbara Taylorová tvrdili, že „kapitalismus není systémem pro lidi s dobrým srdcem. Přiznávají to dokonce i jeho ctitelé, když trvají na tom, že ať jsou kapitalistické motivy jakkoli nechutné, výsledky jsou společensky prospěšné“.39 Britský politik lord Taverne mi ze své vlastní zkušenosti řekl: „Klasické vzdělání nás učí opovrhovat bohatstvím, díky němuž si už nemusíme vydělávat.“40 Špatný je na tom jak předpoklad, tak závěr. Představa, že trh je nezbytné zlo, které umožňuje lidem získat tolik bohatství, že to vyrovná jeho fatální nedostatky, je zcela mylná. Pokud někdo v tržní společnosti získá pověst podvodníka, lidé s ním obchodovat nebudou. Tam, kde tradiční feudální společnosti založené na cti ustoupily ekonomikám postaveným na obchodu a obezřetnosti – například v Itálii kolem roku 1400, Skotsku kolem roku 1700 nebo Japonsku v roce 1945 – nebylo výsledkem žádné zhrubnutí společnosti, nýbrž její zcivilizování. Když John Padgett z Chicagské univerzity sbíral informace o obchodní revoluci ve Florencii 14. století, zjistil, že se sklon zaměřovat se na vlastní zájem vůbec nezvýšil, ale naopak scházel na úbytě, protože vznikl systém recipročního „vyrovnávacího úvěru“, v jehož rámci obchodní partneři stále více rozšiřovali atmosféru důvěry a vzájemné podpory.41 Byla to úplná „exploze důvěry“. „Všude tam, kde jsou mravy lidí šlechetné, existuje obchod a všude tam, kde existuje obchod, jsou mravy lidí šlechetné,“ povšiml si v první polovině 18. století Charles Montesquieu.42 Voltaire poznamenal, že lidé, kteří 100
Ridley_tisk.indd 100
22.7.2013 13:07:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201772