98
Gray_Komise_tisk.indd 98
21.5.2013 18:51:17 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201771
Část 2
Bohostrůjci Jednoho dne zvedne opice lidskou lebku a bude dumat, kde se vzala.1 Lenin
V září 1920 na návrh spisovatele Maxima Gorkého a s dopisem od Lenina v kapse přijel H. G. Wells do Ruska. Když v lednu 1914 Wells navštívil Petrohrad poprvé, procházel se přecpanými ulicemi hlavního města a kupoval drobné dárky. Do roku 1920 zůstalo v centru města otevřeno jen asi pět obchodů – vládní obchod s hliněným nádobím a několik květinářství, zbytek byl opuštěný, se zabedněnými nebo rozbitými okny a zaprášenými kousky starého zboží. Elektrické osvětlení zmizelo spolu s olejovými lampami, svíčky se vyráběly ze zvířecího tuku. Mléko, vejce a jablka prodávali rolníci na rozích ulic a na nádražích. Tkaničky do bot, přikrývky, lžíce, vidličky, žiletky ani léky se nedaly koupit za žádnou cenu. Lidé se oblékali do obnošených šatů a hadrů – klobouky si vyráběli z plsti, jež pokrývala kulečníkové stoly, šaty ze záclon a koberečky měnili na kabáty. Všude kolem byla přítomná náhodná smrt. V příkopech ležela těla lidí zabitých kvůli botám nebo kabátu. Mrtvé koně na silnici ohlodávali psi a oklovávaly vrány. Spěchající postavy nesoucí uzlíčky mizely z města (jen jeden z deseti obyvatel města registrovaných v roce 1917 tam žil i v roce 1923). Ti, kteří zůstali, spotřebovali dřevěné domy na otop. Lidé bezcílně bloumali, jako kdyby město, ve kterém žili, bylo jen sen. Když se Wells vydal navštívit Lenina do Moskvy, nového hlavního města, divadla byla plná a orchestry stále dirigovali muži v bílých vázankách a ve fraku. Ale měs99
Gray_Komise_tisk.indd 99
21.5.2013 18:51:17 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201771
to ztratilo téměř polovinu obyvatel a ti, kteří zůstali, vedli život nepředstavitelný jejich bývalým já. Nikdo nepřežil jako člověk, kterým býval. Zatímco Wells pobýval v Gorkého bytě v Petrohradu, setkal se s „třetí manželkou“ tohoto ruského spisovatele, ženou tehdy asi třicetiletou, které každý říkal Moura. Přeskočila mezi nimi „jiskra intenzivní vášně“ a Moura strávila noc ve Wellsově pokoji. „Věřil jsem, že mě miluje,“ napsal, „a věřil jsem každému slovu, které mi řekla.“2 O desetiletí později, v roce 1929 se Moura objevila na jeho přednášce v Berlíně, později ho vyhledala v Londýně, a přestože si ho nikdy nechtěla vzít nebo s ním žít, dělala mu společnici po zbytek jeho života. Maria Ignatěvna Zakrevská – tak znělo Mouřino dívčí jméno – se narodila do rodiny carského důstojníka na rodinném statku na Ukrajině. V roce 1911 se v devatenácti letech provdala za hraběte Djona (Ivana) Benckendorffa, ruského diplomata, se kterým se seznámila na večírku velvyslanectví. Její manžel zdědil statek v Estonsku, což byla tehdy ruská provincie. Moura měla dvě děti, střídavě pobývala na statku a v petrohradském bytě a pohybovala se v nejvyšších společenských kruzích. Byla to společnost, která zažila zkázu ne jednou, nýbrž hned několikrát. Před první světovou válkou bylo Rusko rychle se vzmáhající zemí. Petrohrad patřil mezi význačná světová města, bylo to centrum kulturní avantgardy stejně vlivné jako Paříž a Vídeň. První světová válka tomu učinila konec. Carismus se zhroutil a až do počátku 20. let zde zuřila občanská válka. Mnoho ruských měst opakovaně měnilo vládu a každá okupace se vyznačovala řadou konfiskací a poprav. Ti, co zůstali v zemi, postupně čelili občanské válce, hladomoru a čistkám, nacistické invazi a návratu stalinského 100
Gray_Komise_tisk.indd 100
21.5.2013 18:51:17 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201771