NÁSTROJE SPOLUPRÁCE
šímu počtu lidí než Hollywood za celý rok. Protože tvůrci obsahu v rozvojovém světě nyní převyšují počtem tvůrce obsahu ve světě rozvinutém, můžeme klidně říci, že nástroje kooperace umožnily opravdové většině světa, která byla doposud mlčící, najít konečně svůj hlas. Tento hlas je také slyšet jako nikdy předtím. „Globální rozšíření ICT zcela demokratizovalo nástroje spolupráce,“ říká Salim Ismail, jeden ze zakladatelů Univerzity singularity a její současný celosvětový ambasador.22 „V jasných obrysech jsme to viděli během arabského jara. Agregované publikační kapacity každého jedince umožnily radikální transparentnost a transformovaly politickou krajinu. Stále více lidí se učí používat tyto nástroje a rychle je začne používat na všechny typy velkých problémů.“ Jak uvidíme v následující kapitole, bude se to týkat i první zastávky na naší cestě k vrcholu pyramidy hojnosti: nedostatku pitné vody.
98
Diamandis_tisk_1_368.indd 98
13.5.2013 13:46:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201769
KAPITOLA OSMÁ
Voda Voda pro vodu Peter Thum nezamýšlel stát se sociálně orientovaným podnikatelem.1 V roce 2001 byl konzultantem firmy McKinsey & Company pro jeden projekt na dodávky balené vody v Jihoafrické republice – v zemi, která neustále trpí kritickým nedostatkem vody. Každý den přihlížel, jak si ženy a děti berou co nejvíce prázdných nádob a vydávají se často až na čtyřhodinovou cestu za vodou, kterou jejich rodiny nutně potřebovaly k přežití. Jednou odpoledne jel Thum po prázdné, zaprášené cestě vzdálené míle a míle od nejbližšího města a narazil na osamělou ženu, která s velkou námahou nesla na hlavě asi čtrnáctikilovou nádobu s vodou. „Byla to ztracená varta,“ vzpomíná Thum. „Ta žena evidentně šla už dlouhou dobu a přitom ji zjevně ještě čekala další dlouhá cesta. I když jsem už předtím viděl jasné důkazy kritického nedostatku vody v Jihoafrické republice, v tom okamžiku začalo být všechno krystalicky jasné: s tím problémem se musí něco dělat.“ Thum se rozhodl, že nejjednodušší cestou, jak usnadnit změnu, bude spojit balenou vodu, která se stávala jednou z nejžádanějších komodit ve světě, s nedostatkem vody, který začínal představovat jednu z největších světových krizí. Vrátil se do Spojených států, spojil se starým přítelem Jonathanem Greenblattem a založil s ním společnost Ethos Water: značku té nejvyšší kvality, která měla poskytovat část svého zisku na to, aby děti ve světě dostávaly čistou vodu a aby se zvýšilo povědomí o rozsahu tohoto problému. V roce 2005 se manažer společnosti Starbucks Howard Schultz2 rozhodl koupit Ethos a začal dodávat jeho balenou vodu do přibližně 7 000 obchodů v Americe. Ethos od té doby s pomocí Starbucks dává z každé prodané láhve pět centů na projekty týkající se pitné vody, což mu umožnilo vypsat granty za více než deset milionů dolarů, které zajistily vodu a sanitární zařízení pro půl milionu lidí. Globální nedostatek pitné vody3 ale postihuje miliardu lidí, takže si nalijme čistého vína: deset milionů dolarů tuhle věc nevyřeší. Příchod 99
Diamandis_tisk_1_368.indd 99
13.5.2013 13:46:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201769
VO DA
Ethosu ale znamenal něco jako bod obratu. Většina vodárenských projektů vyžaduje budování ohromné infrastruktury, a historicky byla proto tato oblast doménou institucí typu Světové banky.4 Ethos byl jednou z prvních společností, které dokázaly, že sociálně orientované podnikání může sehrát roli při řešení problémů s nedostatkem čisté vody. Tato firma také pomohla zvýšit povědomí o celé této věci, čímž vyvolala efekt sněhové koule. Během jediné dekády se voda stala hlavní růstovou kategorií pro sociálně orientované podnikání, a jak upozorňuje investor Dean Kamen,5 pro další růst je v této oblasti stále ještě spousta prostoru: Když mluvíte s experty o vývoji nové technologie, která by zajistila čistou pitnou vodu pro rozvojový svět, řeknou vám, že – s ohledem na čtyři miliardy lidí vydělávající méně než dva dolary denně – tady neexistuje žádný životaschopný ekonomický model a žádný způsob, jak financovat potřebné rozvojové náklady. Dvacet pět nejchudších zemí ale vydává dvacet procent svého HDP na získávání vody. Těchto dvacet procent, představujících asi třicet centů denně, není mnoho, ale opět trochu počítejme: čtyři miliardy lidí, z nichž každý utratí denně třicet centů, znamenají trh s každodenním obratem 1,2 miliardy dolarů. To je 400 miliard dolarů ročně. Nenapadá mě mnoho společností na světě, které ročně prodají zboží za 400 miliard dolarů. Navíc člověk nemusí dělat žádnou marketingovou studii, aby zjistil, zda existuje poptávka. Jedná se o vodu. Tady poptávka je! Uspokojit tuto potřebu, jakkoli třeba přináší zisk, nepůjde ale snadno. Problém nesestává jen z množství vody nutné pro pití a hygienu, ale především z toho, že voda je nejdůležitější součástí našeho života,6 spojenou prakticky se vším, co vyrábíme nebo konzumujeme. Důvod, proč je 70 procent vody ve světě využíváno pro zemědělství,7 spočívá ve skutečnosti, že na produkci jednoho vajíčka je jí potřeba zhruba 456 litrů.8 V jednom melounu je jí v přeneseném slova smyslu 380 litrů. Ke komoditám, které jsou nejnáročnější na spotřebu vody, patří maso.9 Na necelý kilogram této potraviny je jí potřeba 20 000 litrů, neboli, jak kdysi vysvětloval Newsweek, na jezeru vody, které potřebujete k vyprodukování jednoho půltunového jatečního býčka, by se mohl plavit torpédoborec. Potraviny jsou přitom pouze začátek. V naší pyramidě hojnosti je ve skutečnosti všechno ovlivněno záležitostmi hydrologie. Zasaženo je 100
Diamandis_tisk_1_368.indd 100
13.5.2013 13:46:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201769