Slepice TISK.qxd
15.10.2014
8:22
Page 98
Uvedu příklad: pes leží na gauči a my na něho zavoláme. Pokud přijde, nic nedostane, ale kdyby zůstal bez zájmu ležet, nadšeně za ním přiběhneme, začneme ho chválit a zahrnovat pamlsky. Představil jsem si tento způsob výchovy u dětí a trochu jsem znejistěl. To mi však nezabránilo, abych si nezanaříkal nad samotným osudem slova „sedni!“, které po mém zásahu asi zoufale čeká na básníka, jenž by jej očistil, ale protože básníka dnes čte málo lidí, slovo „sedni!“ mezitím zbobtná a následně se zhroutí pod zaplevelenými významy jako to měkké bez tvrdého v mé dřevárce. Abych navrátil slovu jeho místo, pokusím se sám a jen za pomoci básně „sedni!“ zachránit. Třeba se mi to podaří a potom by toto psaní snad nenapáchalo takovou škodu, jak se zatím zdá: Sedni! lehni vstaň abys opět rozkvet nám „Sedni!“ jsem zachránil, te ještě zbývá „ocet“: Ocet až tě opláchnu a ty si nevšimneš čím zůstaneš sama a já sám Proč jsem ale zachránil také „ocet“, opravdu nevím. Snad jsem zatoužil navázat na svou předešlou myšlenku, jak malé a levné je stejně důležité coby
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201767
Slepice TISK.qxd
15.10.2014
8:22
Page 99
velké a drahé, viz kolečko u kamen a urychlovač částic v Cernu. Nebo se mi octa zželelo z důvodů naprosto obyčejných – je ze všech žlutých nápojů prodávaných v lahvích skoro nejlevnější, ale přitom zároveň nejschopnější a zasloužil by si tedy trochu více úcty. A tohle všechno se přihodilo samo od sebe hned potom, co došlo tvrdý v dřevárce, těsně před koncem světa a veselými Vánocemi.
Možná ten, o jehož existenci mnozí z nás stále pochybují, vypouští čas jako větry a potom se tomu směje. Podobně jako ten, co pořád jí a jí, a pokud ještě žije, tak určitě zase jí. Naivní konceptualista čas obdivuje pro jeho nadčasovost. A tvoří či jen lelkuje, čas ho nikdy neopouští. Je to největší přítel hned po psovi. Ovšem existují okamžiky, kdy se čas jakoby zastaví a my potom můžeme pochopit i boha, ale nestává se to kupodivu v kostele či mešitě, nýbrž mnohem častěji v houpací síti nebo ve frontě.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201767
Slepice TISK.qxd
15.10.2014
8:22
Page 100
V houpací síti Pokud by myš zatoužila po obraze, určitě by si ho namalovala. Nejdřív jsem si ubalil, abych si posléze i zapálil, nebo jsem netušil, co bych bez tabáku v takové houpací síti vlastně dělal. Tento děravý nábytek, částečně levitující a umožňující pohyb či spánek půl metru nad zemí, mám totiž již napořád spojený s pokuřováním. Pravděpodobně jsem jako kluk zhlédl nějaký film, kde si hrdinovy našpulené rty pohrávaly v síti s doutníkem a přitom toužily po něčem úplně jiném. Zákaz kouření ve filmech proto chápu, ale uniká mi jedna věc: ve filmu je povoleno klidně někomu rozpárat nožem břicho, oběsit ho na vlastních střevech, s očima hrát tenis na parkovišti, zastřelit tchyni lukem a podobně, ale běda, pokud by si dotyčný při této činnosti zapálil cigaretu. Vra me se však k síti, předchůdkyni to děravé postele. Jeden by řekl, že v houpací síti jde v prvé řadě o houpání, ale to mě při šedesátce na krku moc neláká. Co já se nahoupal v kočárku a potom na houpačce, o tom se může dnešním dětem, hrbícím se u počítačů, jenom zdát, nicméně jsem docela rád, že už to houpání mám za sebou, podobně jako obyvatelé seizmicky aktivních oblastí či vyléčení alkoholici. Osobně preferuji nudnou statičnost. Při ulehnutí do sítě se snažím ze všech sil zarazit by i jen náznak zhoupnutí, abych se potom mohl bez pohnutí vznášet půl metru nad zemí a následně usnul. Podíval jsem se na hodinky, jestli bych si to mohl dovolit, ale koutkem oka jsem neprozřetelně zahlédl svou ženu zrývající na zahradě záhon po mangoldu, který jsme poctivě vysadili, dva měsíce zalévali, ale zapomněli jsme ho sklidit a on se normálně fyzicky zhroutil. – Ještěže máme hnojník, napadlo mě, tam se starý mangold promění v živiny a možná se ty živiny dostanou další rok z hnojníku k novému mangoldu, opět ručně vysazenému, dva měsíce zalévanému a následně zapomenutému.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201767