98 K R A JI NY
Č ESKÉHO ST Ř ED O V ĚK U
Hory a určování polohy v krajině Hory byly pro svou viditelnost a výraznost přirozeným prostředkem pro orientaci v krajině a mohly udávat směr. Při tomto způsobu orientace je klíčový obzor – a celý svět se dělí na dvě části: svět viditelný, rozkládající se kolem nás, a svět za obzorem.192 Zajímavé jsou situace, kdy hora udává směr cesty, případně je uvedena jako určitý mezník, který během cesty bylo nutné překonat. Mezi historiky je nejznámějším z těchto případů Kosmova zmínka o hoře Osek, přes niž měla podle kronikáře vést cesta do Bechyňska a na níž měl stát Slavníkův pohraniční hrad. Na informaci je zajímavé už to, že místo ležící zhruba 20 kilometrů za Prahou v kronice označuje směr hlavní dálkové cesty do jižních Čech.193 Kromě toho, že pokud bychom počítali s cestou od Pražského hradu do Bechyně, nachází se tato lokalita v necelé pětině celkové vzdálenosti, je zejména pozoruhodné, že hora Osek nebyla dominantou krajiny viditelnou z dálky na obzoru, ale vizuálně vynikala spíše až těsně před přebroděním řeky a samotným výstupem. Podobný způsob určení směru lze nalézt i v mladších textech, konkrétně ve Vita Caroli, kde cestu z Lucemburska do severoitalské Pavie kromě jmen zemí a měst (Mety, Lotrinsko, Burgundsko, Savojsko, Lausanne, Novarský kraj) vymezuje přechod „Brigenských hor“. Vysoké hory jsou na cestě z Lausanne již od východního okraje Ženevského jezera, ale až do města Brig prochází cesta údolím Rhôny. Ačkoli se v tomto úseku trasa noří do nitra hor a prochází kolem tří- až bezmála čtyřtisícových masivů Bernských Alp, za přechod hor – montes – je označen pouze úsek s průsmykem mezi Walliskými a Lepontinskými Alpami. Tam stoupá i samotná cesta, aby minimálně ve výšce 2 005 metrů, v níž se nachází dnešní průsmyk Simplon Pass, překonala rozvodí mezi Rhônou a Pádem. Podobně když se Karel přesouvá z Belluna ve Východních Dolomitech do Aquileje, přechází údolí Serravalle a „nesmírně vysoké hory, kde nebylo zvykem jezdit“. Vrcholky hor jihovýchodně od Belluna, kterých se zpráva týká, ale nepřesahují příliš přes 2 000 metrů, ani nejde o jakkoli neobvykle neschůdné či strmé masivy, takže u hodnocení hraje roli absence běžné dálkové cesty, okolnosti reálného překonávání masivu, pocity z podniknuté cesty, vztah terénu k událostem a vliv na ně – pokud hory pro aktéry děje znamenaly větší potíže, byly objektivně „vyšší“.194 Ještě lépe osobní zkušenost vynikne při srovnání různých textů. Zatímco ve Vita Caroli se v popisu cesty z Lucemburska do Pavie prochází přes země a města až do Lausanne, a odtud se přechází (transivi) Brižské hory
Krajiny_tisk.indd 98
28.2.2014 15:45:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201765
6/ H ory a vertikální svět
99
a přijde se do Pavie, u Beneše Krabice z Weitmile, který sám tuto cestu nevykonal a informace o ní čerpal patrně z Karlova životopisu, cesta přechází (transivit) přes stejná města a země, až do Lausanne, poté přes Brižské hory až do Novarského kraje. Na rozdíl od textu Vita Caroli není přechod hor v tomto textu sémanticky odlišen od procházení jednotlivými městy a kraji. Podobný rozdíl najdeme v líčení průchodu pustými horami severně od Feltre. Vita Caroli mnohem barvitěji zobrazuje cestovní útrapy.195 Hory jakožto výrazná hranice někdy slouží k označení krajů nebo oblastí. Zmíněná Kosmova hora Osek označuje ve falzu zakládací listiny vyšehradské kapituly celý region zvaný později historiky Záosečí (patrně oblast mezi dnešními Hřebeny a řekou Vltavou). V dochovaných textech je to ale unikátní příklad a polohu krajů určují největší pohoří – ve středoevropském prostoru jen české pohraniční hory a Alpy. Obyvatelé zemí jako Jižní Tyroly nebo Korutany jsou někdy nazýváni horaly a hory tvoří hlavní charakteristiku celého území v podobě přízviska.196 Ve starších listinách hory či kopce určují přibližnou polohu celého panství či slouží k identifikaci jedné ze stran popisovaných hranic. Také mohou identifikovat popisovanou hranici pomocí určení směru (např. cestu prostřednictvím jejího cíle). Setkáme se s montes, které tvoří výraznou část popisovaného panství, nebo jej dokonce přesahují.197 V listinách z mladšího období (zhruba od poloviny 13. století) figurují spíše jako jeden z identifikačních bodů na hranici samotné, nebo dokonce pouze pomáhají určovat její linii, kterou jinak tvoří uměle zbudované mezníky – kopce či hranice.198 Pokud již ve starší listině najdeme horu identifikující hranici, na níž přímo leží, nepopisuje se hranice po své ose. Na druhé straně, když v mladších listinách vrch určuje polohu, jedná se o lokální situaci, např. lokalizace kaple stojící na vrchu, určení bodu na cestě apod. Spíše výjimečné jsou ostatní situace, kdy např. dvě anonymní hory vymezují polohu jmenované vesnice. Primární vymezovací funkci v mladších listinách mají výrazné a nezpochybnitelné linie v terénu, jako jsou vodní toky, případně cesty nebo uměle vytvořené hranice. Horami si zapisovatelé hraniční situace pomáhali pouze tehdy, pokud nebyl k dispozici vhodnější mezník. V popisech hranic se objevují řidčeji a mnohdy pouze doplňují vymezení za pomoci vodních toků. Vrch v listinách figuruje jako součást panství tehdy, pokud na něm stojí vinice. Ta je často jmenována jako jedno z důležitých příslušenství dané vsi, někdy se uvádí pouze jako jméno vrchu bez dalšího vysvětlení. Objevují se i lokality, kdy je vrch (budoucí vinice) příslušenstvím celé skupiny vsí. Zajímavý doklad představují v tomto směru starší písemnos-
Krajiny_tisk.indd 99
28.2.2014 15:45:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201765
100 K R AJ I NY
Č ESK ÉHO ST Ř ED O V ĚK U
ti, kde se dočteme o neobdělaných vrších, které jsou teprve k budování vinice určeny. Je logické, že kopce v listinách většinou tvoří jednu z komodit panství. Podobně jako ve vyprávěcích i v právních textech označení pro vrchy mnohdy splývá s označením dané komodity. Např. v jihlavském horním právu se mluví o hoře neboli štole, jinde najdeme vyjádření hora neboli vinice. Někdy polohu darované plochy určuje hora překvapivě bez dalšího udání, tak jako v případě obdarování Heřmana z Werzingenhausenu Brunem ze Schaumburku, kdy dostal mimo jiné „dva lány na hoře poblíž Kroměříže […] a rybník pod týmž vrchem“. Vzhledem k tomu, že v blízkosti Kroměříže takové vrchy, které by potenciálně přicházely v úvahu, leží nejméně dva (dnešní vrchy Obora a Troják), mohl snad být jeden z nich vinicí, a proto nazýván horou…199
Hory a doprava S určováním polohy a směru pomocí výrazných hor úzce souvisí způsoby provozu. Rčení za sedmero horami a sedmero řekami, dosud obecně známé z pohádek, používá již Kosmas. Když Libuše posílá muže do Stadic za Přemyslem, „již již překonávají hory, již již přicházejí do vsi“.200 Vysoké hory byly jistě chápány jako jedna ze základních geografických překážek pohybu v prostoru. Setkáváme se s nimi při popisu cest do Itálie, kdy kronikář málokdy opomene připomenout nutnost přechodu Alp, kdy je cesta nad míru obtížná, ztěžuje ji sníh, hory jsou oblakotyčné apod.201 Pouze Jarloch vymezuje cestu i druhým významným mezníkem, plavbou přes Comské jezero, jinak je její obtížnost vždy redukována na průchod vysokohorskými průsmyky. Jedině přechod hor stojí z útrap na celé dlouhé trase pisateli za to, aby jej připomenul. Případ Alp je ale výjimečný a stejně je tomu s českými pohraničními horami, které navíc plnily ochrannou funkci, a zmínky o nich jsou proto velmi specifické. Pro české vnitrozemí vymezení cesty pomocí přechodu hor v textech chybí a není to náhoda. Pokud středověké cesty nezavál sníh, přechod hor nebyl zdaleka tak obtížnou překážkou jako překonání vodního toku. Zvláště před rozvinutím vozové dopravy (od druhé poloviny 13. století) byly pro trasy cest voleny co nejpřímější směry, které se pokud možno co nejvíce vyhýbaly širokým nivám a jiným mokrým územím, nicméně strmé stoupání či klesání u nich nebylo výjimkou. Samozřejmě, že bylo bráno v potaz i převýšení, nicméně kvalitní brod měl přednost, i pokud k němu vedl strmější sestup.
Krajiny_tisk.indd 100
28.2.2014 15:45:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201765