Paní Huo byla deváté dítě z prosté rodiny. Svým příbuzným sloužila s naprostou oddaností. Zasnoubili ji s jistým Li Zhengrongem, ale ten za deset dní nato zemřel. A tak ukončila život sebevraždou. Lidé z jejich vesnice obě ženy pohřbili spolu. Asistent vrchního inspektora Yang Zhongne pro ně složil tento epitaf: Na horách Shugang poblíž Ploché hory panuje klid a vše se zelená. Když z výšky hledím k západu, neubráním se povzdechu ‚Dvě mučednice z téže vísky zde našly věčný příbytek.‘ Stalo se v dvanáctém roce éry Yongzheng (1734). Uběhl další rok. Tehdy bydlel poblíž mostu Ze Žlutého nefritu Sun Dacheng a jeho manželka paní Yi. Říkalo se o ní, že již jako dítě byla nanejvýš oddaná rodičům. Hned jak přijela do domu manžela, seznala, že tchýně a švagrová jsou nemravné. Když uběhl měsíc a něco, odjela navštívit [vlastní] matku. Před rozloučením jí podala bílou stuhu a řekla: „Tvé dítě nesmí zhanobit matčin dům.“ Jednoho dne švagrová a další dvě ženštiny popíjely s jakýmsi hostem. Host se obnažil a zatoužil po paní Yi, hodlaje s ní vyvádět nepřístojnosti. Paní Yi se zamkla, vyvlekla bílou šňůru ze spodničky, nadvakrát ji stočila a oběsila se na ní. Na druhý den přijela její matka, ale švagrová vše obrátila naruby a podala na okresní soud žalobu, že paní Yi nebyla oddanou dcerou. Dále uvedla, že bratr paní Yi, Zhenyuan, jim doma ukradl nějaké věci. Soud přijal žalobu a dal Zhenyuana zmrskat. Jeden ze zákazníků švagrové byl totiž zaměstnancem na okresním úřadě. Avšak jejich soused dobře věděl, co se krásné paní doopravdy přihodilo a že na nešťastném Zhenyuanovi bylo spácháno bezpráví. Vše vypověděl u prefekturálního soudu. Prefekt 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201764
Kong Yupu případ otevřel a dal potrestat švagrovou a [inkriminovaného] hosta podle práva. Paní Yi pochovali vedle hrobu obou mučednic a nazvali ji „cudnou krasavicí“. Její životopis napsal sám Song Jieshan a její příběh opěvali básníci osmdesáti pěti básněmi. Další je paní Cheng, manželka Xiang Qihuova. Její muž brzy po svatbě odjel za obchodem do provincie Guangxi a zemřel v tamějším okrese Cenxi. Zpráva o tom přišla až po roce. Paní spáchala sebevraždu, a to v druhém roce éry Yongzheng (1724). Sousedé ji pochovali [na výše uvedeném místě]. Obecní správce Wang Yuanxi její náhrobní kámen kaligraficky nadepsal „Hrob paní Chen z rodu Xiang“. Když císař všem udělil titul „ctnostná“ (lie), začalo se tomuto místu říkat hřbitov Čtyř ctnostných vdov. Opodál byl ještě hrob paní Zhou, manželky Chen Guocaie, který se z Jiangningu přistěhoval do Jiangdu (ve zdejší prefektuře). Zemřel v pouhých dvaceti šesti letech. Paní Zhou přijala úděl, který se od ní očekával: celých dvacet dnů nepozřela ani zrnko rýže ani doušek vody a zemřela. Protože její manžel byl z Jiangningu, nebyla počítána mezi místní mučednice. Ale když v Ganquanu úřadoval správce Gong Jianxiang, požádal, aby i jí byly přiznány císařské pocty. Epitaf pro ni složil Ma Liben a Wang Yinggeng dal místo upravit. Do původní svatyně dvou žen přidal další tři sochy a přejmenoval ji na svatyni Pěti ctnostných vdov. Epitafy složili inspektor Yang Zhongyun a Ma Liben, kaligraficky je zapsal ganquanský správce Gong [ Jianxiang]. Nakonec zaznamenal datum přestavby. Vše je vytesáno do kamene uvnitř svatyně. (16/41)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201764
Strašidelné příběhy Také strašidelné příběhy se těšily ve velké oblibě. Mnohé motivy zlidověly a jsou známy z různých oblastí Číny.
V Severobranské ulici se nalézá chrám Modrého nebe, který zažil léta hojnosti za éry Yongzheng (1723–1735). Právě zde se vesničan Xu Tingfang učil taoismu a nakonec se stal knězem v úřadě vrchních taoistů. V zadní obřadní síni je naskládáno nepřeberné množství amuletů se zaklínacími formulemi. Dnes už je tam všechno opuštěné, jen za tmavých nocí silného yinového aspektu místní lidé slýchají, že se ze zadní budovy ozývá tón píšťaly. Brána je napůl rozpadlá, ale sochy v ní dosud stojí. Chodil tam nocovat žebrák od Severní brány. Jednoho dne se vrátil v poledne, aby si pospal, a tu vidí, že všechny sochy mají opravdové oči a dívají se na něj. Když nepřestávaly mrkat, vyděsil se a utekl. Nadešel večer a on tam klidně přespal jako kdykoliv jindy. (1/36) Jednou se Zhang Jungu opět kochal na mostě měsícem. Vtom ucítil zvláštní vůni. Objevilo se osm dívek, všechny velmi spanilé. Škádlily se a se smíchem pobíhaly po mostě, hned byly blízko a hned zas dál. Nakonec se jejich postavy rozplynuly jak tuš rozředěná vodou. (2/9 – úryvek) [Herec] Jednooký Liu, zvaný Jipei, byl druhorozeným synem. V dětství přišel o oko. Vynikal v Yeově pěvecké škole a zpíval role starých dam. Ve stáří se bez zjevného důvodu oběsil. Potomky neměl, z jeho příbytku se stal nevěstinec. Od kanálu ho odděluje bambusový plot, z druhé strany stojí pergola porostlá fazolemi. Pokaždé když se [v nevěstinci] zpívá, zjeví se pod pergolou postava a naslouchá. Nikomu to nepřijde divné nebo strašidelné. (9/50) Chrám Vonného koření býval kdysi cechovním spolkem obchodníků se dřevem, kde pronajímali volné pokoje. Ubytoval se tam také 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201764