„Pamatuj, jakou sis vytáhla slámku, tvůj nejbližší člověk má penis. Tahle slámka neobědvá před zápasem mezi Cubs a Sox.“ Lindsey strčila hlavu do kanceláře a přerušila jejich debatu. „Máte návštěvu. Nějaký pan Cade Morgan.“ Tohle bylo překvapení, Brooke čekala telefonát, ne osobní návštěvu. Nemluvili spolu od svého ne-rande minulý pátek, třebaže na Cadea několikrát pomyslela. Ten polibek byl dobrý – opravdu dobrý –, ale když uvažovala realisticky, neznamenalo to, že by se věci mezi nimi někam pohnuly. Stejně jako ona měl zřejmě se vztahy problém, podle toho, co jí onehdy řekl o své „emocionální nedostupnosti“. „Pošlete ho dovnitř,“ řekla Lindsey a pak se vrátila zpátky k Fordovi. „Musím běžet. Mám obchodní schůzku.“ Technicky to nebyla lež. Ona a Cade měli profesionální vztah. Většinou. „Pošlu ti e-mail kvůli zítřejšímu obědu.“ Zavěsila, a pak se přistihla, jak si v okenní tabulce kontroluje vlasy, než si vzpomněla, že – správně – nechce na Cadea dělat dojem. „Tudy, pane Morgane,“ slyšela říkat Lindsey, potom se ozval důvěrně známý hluboký hlas, který její sekretářce děkoval. O půl vteřiny později vkráčel do její pracovny Cade a v šedém trojdílném obleku byl elegantní a krásný. Ach, bože. Vždycky měla slabost pro trojdílné obleky. Lindsey se ode dveří na Brooke usmála. „Jestli budete něco potřebovat, dejte mi vědět.“ Za Cadeovými zády udělala grimasu: ááách. „Díky, Lindsey.“ No dobře, ten chlap je fakt sexy. Brooke vstala od stolu, když ji napadlo, že bude lepší zavřít dveře. Předpokládala, že Cade přišel kvůli Sterlingovu hackerovi, což byla záležitost, kterou chtěla udržet v tajnosti. Jakmile zavřela dveře, Cade na ni vrhl zářivý úsměv. „Slečno Parkerová. Je milé, že jste mě přijala.“ Byla velice odhodlaná odolat pokušení políbit ho. On měl očividně pocit, že ta drobná indiskrétnost mu dovolovala přejet ji od 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201731
hlavy k patě, přímo tady v její kanceláři, odvážným, velmi familiárním způsobem. „Pane Morgane,“ řekla a tónem svých slov naznačovala, že je třeba držet se na profesionální úrovni. „Předpokládám, že pro mě máte nějakou informaci?“ Opřel se o regál, choval se jako doma. „Mám jméno člověka, kterého hledáte. Eric Hieber.“ Eric Hieber. Brooke si dychtivě promnula dlaně. Hned mu nakopne tu jeho hackerskou, homofobní zadnici. Jen co přijde na to, kdo to kruci je. „Eric Hieber… To mi nic neříká,“ přemítala, když procházela kolem Cadea, aby se na to jméno podívala do počítače. „Je to číšník v Reilly’s on Grand,“ řekl Cade. „Čtyřiadvacet let, zatím netrestaný, ve Sterlingu byl dva roky. Kamarádí se s Darrellem Williamsem, jedním ze zdejších pracovníků technické podpory, který se asi před měsícem někde zmínil, že ho bombardovali softwarovými úkoly, při kterých mimo jiné došlo u všech pracovníků v podniku na nějakou dobu k aktivaci defaultního hesla. Hieber tvrdí, že Williams nemá tušení, že se on naboural do podnikové databáze. Nejdřív říkal, že to celé byl jen žert, ale když na něho zatlačili, přiznal, že asi před pěti týdny čekal u Reillyho na Iana Sterlinga a nějakého dalšího muže, viděl, že ti dva muži byli zjevně do sebe zamilovaní, a šokovalo ho to. Cituji: ,Takovej senzační chlap jako Ian Sterling, a padne mezi homouše.‘“ Když skončil, Brooke na něj užasle hleděla. „Jak tohle všechno víte?“ „Tajná služba dneska ráno Hiebera sebrala. Povídali mi, že se rozplakal, když se při výslechu zmínili o ,federálním obvinění‘ a ,bankovním podvodu‘.“ Brooke se stále snažila neztratit nit. „Moment. Znamená to, že váš úřad ten případ přebírá?“ „Zařídil jsem, aby jeden z našich mladších agentů tu věc prošetřil pod mým dohledem,“ odpověděl Cade. „Hieber z toho nejspíš vyjde s podmínkou, ale vsadím se, že si to dvakrát rozmyslí, než se příště ,žertem‘ nabourá do databáze nějaké banky.“ Přejel ji 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201731
oči a náhle změnil téma. „Mimochodem, tyhle šaty vám ohromně sluší.“ Brooke cítila, jak ji pod tím neskrývaně uznalým pohledem trochu polilo horko. Oblékla si ten den na míru šité červené šaty bez rukávů především proto, že chtěla mít důvod vzít si opět ty červené boty na vysokém podpatku. „Žádná novinka.“ Na její zdrženlivý tón Cadeovi zablesklo v očích otevřeným zájmem. „Pojďte se mnou zítra na večeři.“ Jeho přímost Brooke zarazila. Čekala další vtípky a sarkastické flirtování, ne že ji požádá o skutečné rande. „Nejsem si jistá, že je to dobrý nápad.“ Částečně se jí docela líbilo, že by strávila večer s Cadem. Ale na druhou stranu, přes oslepující přitažlivost kobaltově modrých očí a trojdílného obleku jí rozum připomínal, že se rozhodla nějakou dobu emocionálně neangažovat. „Byl jsem přítomen, když jsme se políbili, to víte,“ řekl na její váhání. „A jsem si úplně jistý, že se vám to líbilo. Moc.“ Přikročil blíž, takže byla lapena mezi ním a svým psacím stolem. Položila mu ruku na hruď, aby ho zastavila. „Stop, kovboji. Tohle je pracovní –“ odmlčela se, když palcem zatlačila na zjevně pevný prsní sval. „Vážně, proč jste takhle stavěný, na právníka?“ „S Vaughnem chodíme do tělocvičny FBI,“ odpověděl a přitom ležérně pokrčil rameny. „Bazén dělá dobře mému ramenu.“ „Co máte s ramenem?“ zeptala se. Z nějakého důvodu Cadea tahle otázka překvapila. „Jen staré zranění ze školy.“ Než se Brooke stačila zeptat na něco dalšího, začal jí na stole zvonit telefon. „Asi bych to měla vzít,“ řekla. Cade zůstal stát, kde byl. „Ještě jste neřekla ano na tu večeři.“ Pravda. Ale neřekla ani ne. Ano, dobře, Cade se jí trochu začínal líbit. Byl chytrý a zábavný a v záležitosti Erika Hiebera jí sdělil nečekané podrobnosti. Ale na druhou stranu, i když ji lákalo si s Cadem vyjít, slyšela toho dost o Fordově nekonečné řadě známostí, aby jí bylo jasné, že pro nahodilá rande platí jistá pravidla. Snad by měla navrhnout, aby si místo toho zašli na skleničku, ale v pátek už spolu přece 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201731